Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Byla neděle. Seděl jsem poklidně v kuchyni našeho rodinného domku a trávil jsem báječný oběd. Žena dopíjela kafe a děti se cpaly zákusky, které jim ochotně napekly babička s tetou. V tom se rozletěly dveře a do místnosti vběhl dědeček. "Budeme bojkotovat Ameriku," oznámil nám a odešel zase sledovat Sedmičku. Doufali jsme, že je to jen další z jeho chvilkových rozmarů, ale šeredně jsme se mýlili.
U večeře začal dědeček rozebírat, kterak zlé Američany donutíme odvolat válku s Irákem. Začneme bojkotovat americké věci, časem jim prý dojde, že udělali chybu. A aby svá slova potvrdil, vyškrtl z pondělního jídelníčku americké brambory.
Když jsem ukládal syna ke spaní, zeptal se mě: "Tati, jak můžou být Američani tak zlí, když vymysleli popcorn?" Trochu mě ta otázka zaskočila. Dlouho jsem přemýšlel a pak jsem řekl: "To je složité, teď spi, zítra ti to vysvětlím." Program na noc byl jasný, musím najít odpovědi na pár otázek.
Američané, kteří vymysleli popcorn, by jistě s válkou nesouhlasili. Pro mého syna to bude zcela určitě dostačující odpověď, ale co pro mě? Záleží vůbec na tom, jací Američané jsou, když to vše závisí na pouhé hrstce osob? Musím se pousmát, když si představím svět se svými miliardami lidí a mezi nimi našeho dědečka, který se odhodlaně vzdá své americké holicí pěny. Člověk jako individualita neznamená nic. Kolik musí být takových nic, aby znamenaly alespoň malé něco? Spousta otázek a člověk radši ani nechce domyslet odpovědi. A tak si vytvoří svůj vlastní malý odboj, stejně jako dědeček a pár dalších lidí. Kdo ale věří, že by tyto pokusy mohly k něčemu být.
Jsem si jist, že moje žena měla podobné myšlenky, než usnula. A nejspíš i babička a teta. Ale přesto až zítra ráno vstaneme, necháme si od dědečka vynadat, že snídáme Corn flaces.