Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nedlouho poté, co se vědecký svět otřásl v základech zjištěním, že rychlost světla není konečná, dostává Einsteinova teorie hned druhý políček. Čas je relativní, ale v naprosto jiné míře než se doposud očekávalo. Rozdíl nepanuje pouze mezi námi a objekty vzdálenými několik tisíc světelných let, ale i zde na Zemi. Nebudu déle chodit kolem horké kaše, a tak se držte! Vědci prokázali, že důchodcům běží čas rychleji. Ano, slyšíte správně, a není to pouze metaforické přirovnání, ale holý fakt.

Co vedlo k tak převratnému objevu? A proč jsme na něj přišli až po takové době?
Jako vždy sehrála největší roli náhoda. Jeden z nejvíce progresivních českých vědců, který na své přání zůstane v anonymitě, si všiml zvláštního úkazu. Cestou v prostředku městské hromadné dopravy si povšiml, že všichni důchodci trpí nemocí, kterou sám trefně pojmenoval Syndrom včasného vystoupení. Pro ty, kteří se s tímto pojmem ještě nesetkali, nabízím rychlé vysvětlení. Za Syndrom včasného vystoupení se považuje stav, kdy je důchodce přesvědčen, že nestihne vystoupit z dopravního prostředku včas, přestože je ulička víceméně volná, a cesta do cílové zástavky bude trvat ještě dalších pět minut. I když si toho většina lidí není vědoma, Syndrom včasného vystoupení je nejrozšířenější nemocí postarších lidí. Podle odborníka na toto téma jím trpí až 99,9 % populace ve věku nad 50 let, což hravě předčí rakovinu, cukrovku nebo kardiovaskulární onemocnění. Tento banální problém má ale překvapivé kořeny v kvantové mechanice.
Experimentální měřič kvantové fluktuace připevněný na ruce staříků nám konečně s jistotou potvrdil, že kolem těl starých lidí skutečně vzniká mezidimenzionální tenze, která vede k separaci kladných částic času od záporných antičástic prostoru. To znamená, že jim tento časoprostorový defekt deformuje časoprostorové kontinuum, a tak pro něj neplatí obecné zásady fyziky.

Až donedávna jsme tento syndrom přisuzovali stáří. Teď už ale víme, kde je háček. Vždyť z jejich pohledu je všechno v naprostém pořádku. Dostanou se do časové smyčky, která jejich čas urychluje, takže se jim zdá, že od chvíle, kdy se zvedli, uběhlo jen pár vteřin. A aby příroda tenhle rozdíl času vyrovnala, stařečkové svůj čas dostávají zase zpátky. Kdy? No přeci když platí v obchodě a hledají drobné mince, nebo když prochází úzkým prostorem, kam se kromě nich už nikdo jiný nevleze. To jsou přesně okamžiky, kdy dostali svůj ztracený čas nazpátek. Neuvěřitelné a přeci pravda.

Tak a teď se zamyslete! Kolikrát jste se kdy rozčilovali nad chováním postarších lidí? Nechtěli byste zvážit, zda byste se jim přeci jen neměli ještě zpětně omluvit. Oni za to přeci nemohou. Jsou pouze oběťmi této nečekané a nanejvýš nevšední hříčky přírody.