Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednou z otázek, kterou si spousta lidí pokládá již drahnou dobu, je, zda má člověk právo za trest připravit o život jiného člověka. Nejviditelnějšími diskutujícími jsou samozřejmě zástupci, členové či příznivci extrémistických organizací. Tito lidé (či lidé s podobným smýšlením) volají po obnovení¹ absolutního trestu, poukazují na nelidské chování pachatelů a jejich činy nazývají, jako ve středověku, hrdelními zločiny.

Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS): "Důvodem pro obnovení trestu smrti se stala neustále se zvyšující brutalita pachatelů těch nejzávažnějších trestných činů, kdy se neštítí bez jakýchkoliv zábran vraždit děti, mladistvé a seniory. Posledním případem tohoto druhu byla vražda mladé dívky z Jihlavy, jejímž průběhem byli otřeseni i zkušení kriminalisté."

I pokud by se nám tento druh trestu nezdál být morálně špatným (k morálnímu aspektu této problematiky se ještě vrátím), k vynesení tak závažného ortele nad obviněným je třeba soudce absolutně spravedlivého, který by měl přehled nad absolutně všemi okolnostmi, člověka, který se nenechá zmanipulovat či ovládat emocemi, bytost, která dokáže na činy obviněného hledět zcela objektivně, a přitom s absolutním přehledem a kompletním vědomím o celé situaci.

Pokud by byl trest smrti opravdu znovu zaveden, je otázkou, kde by byla vytyčena hranice, jež by rozhodovala, zda bude nejvyšší trest proveden, či nikoli. Má být stanovena stejně jako v biblické Knize smlouvy, která hovoří o principu "oko za oko, zub za zub"², kde je zmíněno, že tento princip má být přísně dodržován i ve vztahu "život za život"? (Na druhou stranu musím ale zase uznat, že oproti Chammurapiho zákoníku, který je ještě o 1 000 let starší, jde o velký morální krok dopředu - u trestu (co se týče lidských životů) již nejde sankci k majetkovému vyrovnání ("zabije-li někdo někomu dceru, bude zabita za trest jeho vlastní dcera"³), ale přímo o trest pachateli.

Další otázkou, která je dle mého názoru nejdůležitější, je, zda má člověk vůbec právo rozhodovat o životech ostatních. Podle mě tomu tak není. Bytost, která by mohla právem oplývat takovou mocí, by musela splňovat veškeré požadavky, jež jsem výše zmínil (krátce jen připomenu například absolutně objektivní přístup či zodpovědnost nést své činy a jejich následky). Člověk, jenž by splňoval tyto požadavky, se velmi špatně hledá, dovolím si dokonce tvrdit, že neexistuje.

Pokud bychom přesto takového soudce nalezli, jak poznáme, že všechny tyto požadavky splňuje? Třeba jsme při jeho hledání udělali nějakou zásadní chybu - přehlédli jsme nějakou požadovanou vlastnost, nebo jsme se jím nechali ovlivnit. A pokud by někoho k smrti odsoudil, a tento trest by byl už vykonán, nemohli bychom už situaci napravit.

Smrt jako taková je totiž krok, který už nelze vzít zpátky.

1. Trest smrti byl zrušen v roce 1990 zákonem č. 175/1990 Sb. V roce 1991 byl také výslovně zakázán ústavně, konkrétně v 6. článku Listiny základních práv a svobod.
2. Kniha smlouvy (Ex 21, 24).
3. Chammurapiho zákoník, zkráceno.