ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

   
­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 2.22
Hodnoceno: 37x Prosím, ohodnoť práci

Milý deníčku


OSNOVA:

  1. Úvod - Po dlouhé době zase spolu
  2. Stať - Příběh o Pánubohu 2002
  3. Závěr - Vyjádření obav ze sobeckosti lidí, beznaděj a zklamání z nepochopení


Milý deníčku,

už je to dávno, co jsem naposledy usedla za "neosobní" klávesnici a ještě "neosobnější" monitor. A není vhodnější doba na zápisek než dnešní večer. Již znáš všechny mé starosti a lásky, mé malicherné spory, mé neduhy a zlozvyky (mimochodem, koupila jsem si nový lak na nehty, který mi snad pomůže v boji proti okusování). Ale znáš vůbec moje obavy?
V noci jsem měla zvláštní sen - ne jako většinu z těch, o nichž jsem Ti vždy s oblibou vypravovala a potají jim přidávala skrytý význam (moc dobře vím, na co teď myslíš; možná máš pravdu, jsem naivní). Ještě stále se mi promítá v podvědomí, stále ožívá v jasných obrazech, a přece je v něm plno neznáma. No jen posuď.

Poválel víno po jazyku a s jistou námahou polkl. Bylo trpké, s vůní šípků a rybízu. Na chvíli mu to připomnělo jeho dětství. Své myšlenky rychle stočil do přítomnosti, nestál o to babrat se v již dávno vybledlých motivech svého mládí.
Teď je sám, sedí u stolu s lahví v ruce, co chvíli potáhne z laciné cigarety, co chvíli se zamyslí.
V očích jsou stále vidět drobné záblesky slz, rty se chvějí smutnou melodií, srdce bije do rytmu. Židle sem tam zavrže pod pohybem jeho těla, to když už nohy zdřevění a začnou bolet záda. Když zazvoní telefon, ani se nenamáhá s jeho zvedáním. Ví, kdo to je. Jen další z těch, co potřebují pomoc.
Vstává ze židle, přechází po pokoji. Zvědavost mu nedá a bere sluchátko do ruky. Na chvíli jím projede vlna naděje. Na vteřinu zadrží dech a pak se zklamanou tváří pronese vyrovnaným a chladným hlasem: "Ne, Petře, řekni, že dnes nemám čas."

S tou větou mnou projel chlad. Stejně jako on věděl, kdo mu volá, vím i já, o kom se mi zdálo. A z toho mám největší strach, z TOHO mám obavy! Něco Ti povím, vědění zabíjí nejen fantazii, ale i naději. A ve mně i ta malá jiskřička vyhasla s vědomím, že lidé si už nechtějí pomáhat, oni už totiž vědí. S každým douškem toho vína, s každou dávkou nikotinu vědí víc a víc. Stávají se závislými. A až jednoho rána vystřízliví a pak přijde kocovina a dehtem ztěžknou plíce, pak teprve poznají. Ale to už bude pozdě, protože nejdelší je cesta za poznáním.
Tak co, už chápeš mé obavy? Asi těžko, vždyť jsi jen kus papíru.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: ,

­­­­

Diskuse ke slohové práci
Milý deníčku







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)