ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Zweig Stefan (*28.11.1881 - †23.02.1942)

   
­­­­

Knihomol (Amok) (2)

Vypravěč byl po dlouhé době ve Vídni a vracel se z návštěvy na okraji města. Najednou začalo pršet, proto se schoval do nejbližší kavárny. Usedl na židli a z nudy pozoroval hosty. Náhle si uvědomil, že v této kavárně již někdy byl. Vstal a vešel do místnosti bez oken. Přelétl pohledem jednotlivé předměty v místnosti a při shlédnutí malého stolku v rohu si ihned vzpomněl na Jakuba Mohla - Knihomola, s nímž se tu kdysi setkal. Přivedl ho k němu kolega z univerzity, který tvrdil, že Mohl opatří kteroukoli knihu, protože "je to nejschopnější muž ve Vídni a nadto originál, pravěký knihosaurus vymírající rasy."
Poněvadž vypravěč sháněl několik knih, šel s kolegou do kavárny Gluck a tam našel Mohla sedícího u čtverhranného stolku, jak se lehce kolébá dopředu a dozadu. Okolí pro něj neexistovalo, "neviděl a neslyšel kolem sebe docela nic." Kolega musel silně zaklepat na desku stolu, aby Mohl odtrhl oči od stránky knihy. Vypravěč mu vysvětlil, jaká díla by potřeboval a Mohl se na vteřinku zamyslel. Poté začal vyjmenovávat všechny knihy o zadaném tématu i s místem a rokem vydání a přibližnou cenou. Vypravěč byl naprosto ohromen a nyní, po 20 letech, si znovu připomněl obdiv, který pocítil k Mohlovi a jeho paměti.
Najednou si uvědomil, že neví, co se s Knihomolem stalo. Zeptal se na něj číšníka i vrchního, ale ani jeden z nich neznal žádného pana Mohla. Poslední nadějí byla toaletbába Spořilová. Vypravěč se jí zeptal na Jakuba Mohla a staré dámě zazářily oči. Byla ráda, že si na chudáka Mohla někdo vzpomněl a začala vyprávět jeho osudy:
Dennodenně chodil Mohl do kavárny Gluck a celý den četl. Nevzal ani na vědomí, že začala válka. Jednoho dne však přišli četníci a odvedli ho. Jeho zločinem bylo, že poslal dopisy knihkupcům do Francie a Anglie. Skrz tento přečin byl vyslýchán a při psaní protokolu vyšlo najevo, že se narodil v Rusku a nemá rakouské občanství. Majorovi se to zdálo nadmíru podezřelé, proto ho poslal do koncentračního tábora pro ruské civilní zajatce. Po více než dvou letech byl Mohl propuštěn na svobodu a směl se vrátit do Vídně, ovšem musel se denně hlásit na policii. Mohl mohl za své propuštění vděčit mnoha dopisům od vznešených lidí, které padly do rukou setníkovi v táboře. Přimluvil se za známého tolika vysoce postavených lidí a spolu s dalšími Mohlovými příznivci se zasloužil o jeho svobodu. Tak se Mohl opět vrátil do kavárny Gluck. Tentokrát však nebyl vítaným hostem. Lokál přešel do rukou Floriana Gurtnera, který chtěl staromódní kavárnu přetvořil na noblesní podnik. Zákazník, který od rána do večera zabíral stůl sám pro sebe a přitom si objednával jen minimální množství kávy a housek, byl samozřejmě zátěží, kterou nelze dlouho tolerovat. Gurtner tedy jen čekal na správnou chvíli, aby mohl Mohla vyhodit. Onen očekávaný okamžik přišel poměrně záhy. Vrchní Mohla přistihl, jak potají snědl dvě žemle, aniž by je zaplatil. Tuto skutečnost Gurtner ihned využil a přede všemi Mohla obvinil z krádeže a poslal ho pryč.
Jednoho únorového rána se Knihomol najednou objevil ve dveřích kavárny. Jakmile si ho paní Spořilová všimla, šla k němu a chtěla mu vysvětlit, aby tam raději nezůstával, protože za chvíli měl přijít Gurtner. Když na něj zavolala jménem, pravděpodobně si na vše vzpomněl, začal se třást a spadl. Ambulance ho odvezla do nemocnice, ovšem večer zemřel. Měl zápal plic v nejvyšším stupni.
Toaletbába dovyprávěla příběh pana Mohla a náhle si vzpomněla, že má stále knihu, kterou tu Knihomol nechal, když ho Gurtner vyhodil. Vypravěč se trochu zastyděl, "neboť ona, neučená, ona opatrovala aspoň jednu knihu, aby na něj mohla lépe vzpomínat, já však, který jsem měl přece vědět, že tvoříme knihy jen proto, abychom byli spojeni s lidmi i po svém posledním vydechnutí a tak se ubránili neúprosnému protivníku veškerého života: pomíjejícnosti a zapomnění."

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Žužu, 13.05.2008

­­­­

Diskuse k výpisku
Stefan Zweig - Knihomol (Amok) (2)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)