Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Budu vyprávět jen první novelu, protože ostatní se nesou v podobném duchu. První z nich se tedy jmenuje Vyhozený - Vypravěč počítá schody a ne a ne se dopočítat. Protože nikdy neví, má-li chodník počítat za schod první nebo schod nultý. Zkouší schody počítat odshora i odspodu a přitom dochází ke třem různým číslům, přičemž v době vyprávění si už stejně na žádné z nich nepamatuje a tudíž nám schody nemůže řádně popsat. Vše shrne tím, že schody nebyly vůbec vysoké, takže při pádu z nich by si neublížilo ani dítě, natož pak dospělý člověk. Dozvídáme se tedy, že náš vypravěč spadl ze schodů. Během jeho vyprávění objevujeme nové a nové útržky z jeho života, ze kterých si postupně skládáme mozaiku jeho absurdní jedinečné osobnosti. Právě ho vyhodili z jeho bytu. Nedokáže pořádně chodit a jediná vhodná poloha je poloha vleže, proto si dokážete představit, jak mu je, když nemá kde být. Příčinu jeho zvláštní kolébavé chůze s prkennými nohami je možno najít již v raném dětství. Každý den kolem poledne se totiž pokadil, a protože se bál se vším svěřit mamince, chodil s oním dárečkem až do večera. Aby ostatní lidé nepoznali, co se stalo, chodil onou kolébavou chůzí a držel nohy blízko u sebe a neohýbatelnost svých kolenou sváděl na dědičný revmatismus. Pro svou chůzi tedy potřebuje mnoho prostoru - jednou na chodníku málem zašlápl dítě, ale aby tomu zabránil, vrhl se na zem, přičemž ale povalil asi dvě stě librovou madam... Jednoho dne, vlastně toho stejného dne, kdy je vyhozen z bytu, potkává drožkáře, který mu pomáhá při hledání nového domova. Nakonec mu drožkář nabízí, aby u něj přenocoval, což taky učiní. Přespí v kůlně v drožce, protože spolu s ním je zde ustájen i kůň a pořád ho sleduje i při jeho ranním úniku oknem...

Samuel Beckett se vyznačuje absurdní literaturou. Jeho absurdní hrdinové jsou pro svou ojedinělost tak trochu nechápáni společností kolem. Jediným snem našeho hrdiny je najít nový byt s jediným kusem nábytku, jímž je postel.