Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Téma:

• Život uzavřené skupiny - vyvíjející se vzájemné vztahy na místě, z něhož není úniku
• Politika, její nástroje - různé záměry osob v komunitě, jejich střety
• Rozdíly a souboj domorodé mentality s mentalitou 'civilizovaného' západního světa
• Pacifismus
• Hodnocení životních zásad - jejich konfrontace s realitou (nezabiješ : není lepší zabít jednoho, který zabije deset?) - měnící se morální hranice, jejich přizpůsobování situaci
• Manželská oddanost versus příbuzenské vztahy versus přátelství
• Ctění rituálů, odkazů předků, tradic, zaběhlých zásad

Prostředí: opuštěný ostrov na pokraji jihozápadního cípu Tichého oceánu; konec 18. století

Hlavní postava: Adam Purcell - poručík lodi Blossom, silný věřící, zásadový člověk

Stručný děj:
Posádka britské lodi Blossom plující směrem k Polynésii se vzbouří krutému velení zabitím kapitána a prvního důstojníka. Podle britských zákonů jsou ovšem všichni vzbouřenci vystaveni trestu smrti. Proto, po doplutí na Tahiti, se skupinka mužů, kteří nechtějí padnout do rukou zákona, a několik Tahiťanů a Tahiťanek, jež se po obeznámení se situací dobrovolně přihlásili, vydá opět na moře se záměrem najít pustý ostrov a dožít na něm až do smrti. Takový ostrov najdou, ale už na začátku společného života se objevují potíže: kapitán lodi zapomíná, že jeho pravomoci platí pouze na lodi, peritani, jak nazývají Tahiťané bělochy, nedávají Tahiťanům hlasovací právo ve svém "parlamentu", žen je méně než mužů a jsou opět upřeny domorodcům, stejně tak půda... Díky tomu se komunita dělí na skupiny - peritani, Tahiťané, poručík Purcell, jenž svým morálním postojem nenáleží ani k jednomu z táborů, ale oba tábory ho berou jako polovičního nepřítele, a ženy, které váže k bělochům "manželství" a k Tahiťanům příbuzenské vztahy a mentalita. Po krutém a zbytečném zabíjení zůstanou z původních sedmnácti mužů naživu pouze dva a s nimi všechny ženy kromě jediné...

Subjektivní názor: Kniha se mi líbila.
Hlavní postava je příjemně nečernobílá, její neutuchající pacifismus, kterému se možná autor až tak trochu vysmívá, nutí čtenáře k hlubokému zamyšlení. Je to postava veskrze kladná a přesto právě ona možná, svým nerozhodným postojem a neschopností se jednoznačně postavit na stranu utiskovaných, neustálým hledáním mírových cest, které nakonec bohužel nejsou k užitku, nepřímo zavinila masakr na ostrově. Vlastně všechny osoby jsou ve své podstatě kladné, protože každá z nich jedná v souladu se svými názory a přesvědčením, proto je jen na vás, která z nich je vám nejbližší, kterou si oblíbíte, a na kterou stranu se přidáte.
Další zajímavě vyvažující postavy, dávající příběhu nový úhel pohledu, jsou tahitské ženy. Během sporů stojí za svými bílými tané - manželi, partnery -, přestože plně souhlasí s názorem druhé, tahitské skupiny. S největším nadhledem také přijímají střet dvou odlišných kultur, jsou schopny předvídat vývoj situace na obou stranách a nenápadně ji ovlivňují. Jsou to vlastně takové šedé eminence ostrova.
Mezi témata jsem nezařadila rasismus, protože, přestože to tak může na první pohled vypadat, mi nepřijde jako hlavní náplň knížky - nejde přímo o odsuzování snědých domorodců, jde o střet uvažování. Byť jsou Tahiťané utlačováni, je to výsledek názoru bělochů, kteří si na ně v průběhu společného života vytvořili. Ze strany některých peritani je naprosto odůvodnitelný. Jejich hlavní chyba je, že nepřemýšlejí nad následky svých činů v souvislosti s domorodým smýšlením a situace řeší příliš dramaticky bez pokusu o vzájemné objasnění a dohodu.

Vydání: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha 1964.