Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Hančin nový soused Danny je trochu divný. A kdy se vůbec nastěhoval? Ten dům vedle je už léta prázdný a opuštěně vypadá pořád... Nový kluk ze sousedství se však odpovědím na její otázky vyhýbá. Místo toho jen podivně mizí a zase se objevuje, když ho člověk nejméně čeká. A je tak bledý... Pronásleduje snad Hanku duch, duch z opuštěného domu?

Hanka Fairchildová má prázdniny. Nudí se a neví co s časem. Zdá se jí divný sen, sen až strašidelný, v tom snu jde totiž o její vlastní život a o život její rodiny. Zdá se jí, že celý její dům hoří... Hanka se se zděšením probudí. Druhý den spatří neznámého kluka, jehož ještě nikdy neviděla. Seznámí se s ním a dozvídá se, že se jmenuje Danny Anderson a je to její soused. Hanka začíná podezírat Dannyho, že je duch, protože se vždy objeví velmi nečekaně. Hanku ale teď trápí i jiné starosti než Danny, pronásleduje ji černý stín s rudě žhnoucíma očima a volá na ni, říká jí, aby se nepřibližovala k Dannymu. Hanka ale vždy rychle uteče.

Jednoho dne uvidí, že Danny je venku a kopá si s míčem. Zavolá na něj a přiběhne k němu. Oba si radostně čutají až do doby, kdy se míč objeví ve žlabu na střeše. Danny pro něj leze po žebříku a najednou padá. Hanka si zakrývá oči, ale neslyší žádné zvuky. Ohlédne se a Danny tam stojí na nohách! Poté Danny upadne a chce od Hanky, aby ho zvedla, jenže Hanka ho nemůže uchopit, vždy ho mine. Danny s křikem odchází a je k smrti zděšený z toho, co viděl - Hanka je duch! Hanka se dozvídá, že umřela před pěti lety ve svém domě, jenž v noci vzplál a shořel...

Danny s přáteli se vkradou do domu pana Chesneyho, kde jim upadne sirka a dům začne hořet. Hanka to vidí a chce zachránit Dannyho, vstupuje do domu a dodává si odvahu tím, že věří, že je duch. Zachrání Dannyho a odvede ho domů.

CITÁT Z KNIHY:

"Věděla jsem to," řekla Hanka tiše a přitiskla si dlaně na tváře. Ucouvla před ním.
"Co jsi věděla? Co jsi věděla?" Nespouštěl z ní vytřeštěný pohled a tvářil se zmateně. "Co se děje, Hanko?"
"Přestaň hrát divadlo," řekla Hanka a zalomcovala jí zima, přestože ranní sluníčko příjemně hřálo. "Znám pravdu, Danny. Jsi duch."
"Cože?" Otevřel pusu překvapením. Sundal si kšiltovku a poškrábal se ve vlasech. Celou dobu z Hanky nespustil pohled.
"Jsi duch!" opakovala rozechvělým hlasem.
"Já?" vykřikl. "Jsi blázen? Já nejsem žádný duch!"
Nečekaně proti ní vykročil a praštil ji do prsou.
Hanka vyhekla, když jí jeho ruka volně projela tělem. Necítila vůbec nic. Jako by tam nebyla.
Danny vykřikl a ucukl rukou, jako by se spálil. Nasucho polkl, obličej stažený hrůzou. "Ty-ty -," koktal.
Hanka chtěla odpovědět, ale slova se jí zadrhla v hrdle.
Danny na ni vrhl ještě jeden zděšený pohled, pak se otočil a vyrazil jako blesk k domu.
"Nakonec mám, co jsem chtěla - dopídila jsem se pravdy," řekla nahlas. "Danny není duch. To já jsem duch!"
Její sen byla skutečnost a její život skončil právě té noci před pěti lety. Ale proč tu pořád je?