Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Gogolův Revizor je satirickou divadelní komedií o pěti aktech, jež věrně kopíruje a poukazuje na všechny neduhy typických maloměšťáků své doby. Děj se odehrává v první polovině 19. století. Tehdy ještě v Rusku vládla krutá diktatura cara, jehož prsty zasahovaly hodně daleko. Využíval služeb tajné policie, a kontroly tzv. "revizorů" v okresních městečkách nebyly ničím neobvyklým.

Není tedy divu, že když se v městečku v Gubernii vyskytla poplašná zpráva o příjezdu jakéhosi kontrolora ze samotného Petrohradu, nastal v řadách jeho nejvyšších představitelů doslova poprask. Všichni se snažili zamést pod stůl svoje úplatkářství, nepravosti, lži a krádeže, jichž se dopustili. V městečku se začaly opravovat domy, posílat domů nemocní či schovávat prádlo ze soudních místností...zkrátka a jednoduše, pokrytečtí úředníci se snažili vybudovat pověstné Potěmkinovy vesnice ve všech úřadech a institucích ba i na samotných ulicích města. Je zvláštní, jak rychle se daly najednou na všechno sehnat prostředky.

Opravdová panika ovšem začala, když se dva statkáři Bobčinskij s Dobčinskij začali domnívat, že neznámý muž v hostinci je oním opravdovým revizorem.

Byla to postava opravdu zvláštní na poměry malého městečka, kde vidí jeden druhému do talíře. Neplatil dluhy a přesto byl oblečen podle poslední petrohradské módy, přijel z daleka a ještě měl s sebou sluhu. Ihned tedy utíkali za policejním direktorem a všechno mu vylíčili. Ten nelenil a spěchal do hostince. K revizorovi se choval tak uctivě, jak to jen nejlíp uměl. Mladík Chlestakov se ale bál, že ho jde policejní direktor zatknout za to, že neplatí dluhy. Zde tedy nastává snad nejvtipnější část hry. Jejich rozhovor, kdy oba mluví o něčem jiném, ale přesto si rozumí, je úžasné komicky vyhrocený.
Nicméně policejní direktor nakonec pozve Chlestakova do svého domu a půjčí mu i peníze. Myslí si totiž, že revizor je skvělým hercem a jen předstírá své překvapení, když se k němu všichni chovají tak hezky. Je ale přesvědčen, že ve skutečnosti mu jde jen o úplatky.

Když se Chlestakov ubytuje, všimne si, že má direktor celkem pohlednou dceru. Ihned po ní začne pomrkávat. Když se trochu prospí, přijme pozvání od policejního direktora a jde na exkurzi do všech institucí. Protože se již rozkřiklo, že je v nejbližší době navštíví sám revizor, tak je všechno vzorné. Chlestakov využije šance a říká si všude o půjčení peněz. V domnění, že si žádá úplatků, mu je všichni s radostí dají, jen aby o nich nikde nemluvil špatně. Chlestakov si tedy začíná pomalu uvědomovat, že si o něm myslí, že je někdo jiný. Využije toho a začne si "bájně" vymýšlet. Není tedy divu, že začne být ještě více obdivován, jaké že to má známosti a značný vliv. Náramně se tím baví. Dokonce požádá o ruku dceru policejního direktora. Tehdy jeho sluha Osik pozná, že v nejlepším se má přestat. Brzy vše stejně vyjde najevo a je tak nejvyšší čas odjet. Chlestakov to uzná, ale před odjezdem ještě napíše o všem dopis svému příteli z novin. Tam vylíčí všechnu hloupost a nadutost zdejších úředníků.

Když odjede, na poštu se dostane jeho dopis. Poštmistr jej z velké zvědavosti rozpečetí a všechno se dozví. Hned vše vylíčí policejnímu direktoru a ten celý dopis přečte nahlas. Všichni jsou rozzlobení, že tak naletěli, dali mu peníze a on o nich píše ještě tak hanebně. Ihned se začínají obviňovat, kdo první přišel s tím hloupým nápadem - revizor. V té chvíle přijde četník se šokující zprávou - v městské hospodě se ubytoval pravý revizor a žádá, aby k němu všichni okamžitě přišli.

Zde celý příběh končí, my se už můžeme jen domýšlet, jakým je onen opravdový revizor z Petrohradu a jestli je zvyklý na úplatky. V zájmu obyvatel městečka musíme doufat že ano.

CHARAKTERISTIKA POSTAVY:

K charakteristice jsem si vybrala postavu jménem Chlestakov. Zde si dovolím použít citaci z Gogolových poznámek pro herce: "Třiadvacetiletý mladík, hubený, štíhlý; trochu přihlouplý... Mluví a jedná impulzivně." Myslím si, že Chlestakov není lhář v pravém slova smyslu. Má spíš vlastnost, která je z psychologického hlediska označována jako "bájná lhavost". Nelže se špatným úmyslem, sám svým pohádkám tak trochu věří. Chopil se šance, na níž čekal celý život, konečně byl považován za někoho důležitého a jedinečného. Peníze hloupě prohrál v kartách, a tak mu celé nedorozumění s revizorem přišlo vhod. Možná si trochu naivně myslel, že to tak bude napořád. Ještě štěstí, že měl chytřejšího sluhu, než byl on sám.

VLASTNÍ NÁZOR:

Než jsem začala knížku číst, myslela jsem si, že mě příběh nezaujme, že bude příliš těžký a nestravitelný pro čtení v letních dnech. Opak se ale stal pravdou, během necelých dvou hodin jsem měla celou divadelní hru přečtenou. Děj se odehrává v pouhých 24 hodinách, ale i v tomto krátkém časovém úseku, s jakým autor disponoval, jsem si dokázala udělat představu o všech postavách i tehdejších poměrech. Z jisté části mě také navedly autorovy rady pro herce, kde jsou vypíchnuty nejdůležitější charakterové vlastnosti a zvláštnosti všech postav. Gogol v celém příběhu pracuje s velmi prostou zápletkou omylu a děj nakonec vygraduje do skvělého konce, který celou komedii pozvedne ještě o laťku výš. Po dočtení musím konstatovat, že jsem přišla na chuť "gogolovskému humoru". Jeho (možná trochu přehnané, ale o to více vtipné) líčení úplatkářských maloměšťáků je stále stejně aktuální. Určitě si nenechám ujít příležitost zajít na tuhle satirickou komedii do divadla.