Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• podtitul: Život a umučení svatého Václava a jeho báby svaté Ludmily

Kritické vydání nejstaršího historického díla českého autora - mnicha Kristiána, psaného latinsky.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Vyšehrad v Praze roku 1978 (1. vydání). K vydání připravil, přeložil a poznámkami opatřil Jaroslav Ludvíkovský. Obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl Zdeněk Stejskal. Počet stran: 164.

VLASTNÍ ROZBOR:

Literární teorie

• literární druh: epika
• literární žánr: legenda
• literární forma: próza

Kompoziční plán

• rozsah díla, členění: kniha je napsána dvojjazyčně, rozdělena na latinský a český text, členěna na kapitoly, stránky, odstavce, řádky, věty (+ Textová kritika, Značky rukopisů, Obecný úvod k poznámkám, Poznámky, Autorovy příspěvky k problematice kristiánské, Poznámky k vyobrazením); rozsah střední

Tematický plán

• téma, hlavní myšlenka: seznámení se životem našich dvou nejvýznamnějších světců
• motivy: boží zázraky, vražda, víra, boží trest
• místo, čas: české země; středověk, 10. století
• hlavní a vedlejší postavy:
  • Cyril a Metoděj - věrozvěstové; pokřtili Bořivoje a Ludmilu
  • Svatý Václav - zbožný panovník českých zemí; odvážný; později svatořečen; zabit svým bratrem Boleslavem
  • Svatá Ludmila - babička sv. Václava; po smrti manžela Bořivoje hluboce věřící; zabita svou snachou Drahomírou
• příběh (děj):
  V prologu píše Kristián biskupu Vojtěchu s prosbou o modlitbu při psaní kroniky. Dále se krátce zmiňuje o Cyrilu a Metoději a jejich působení v české zemi a pokřtění Bořivoje a Ludmily. Po smrti s Bořivoje se vlády ujal Spytihněv, ale zakrátko zemřel, tudíž dosedl na knížecí stolec jeho mladší bratr Vrastislav. Ten ale také umírá velmi brzy. Ludmila si proto bere jeho dva synky - Václava a Boleslava - do své péče. To se však nelíbí jejich matce Drahomíře, a proto pošle Ludmilu na Tetín. Krátce nato si Drahomíra najme vrahy a nechá Ludmilu uškrtit. Oba vrazi ale zázračně neujdou trestu. Václav pohřbí Ludmilino tělo v Praze na Vyšehradě, Bůh skrze její tělo uzdraví chromého chlapce před bazilikou. Boleslav se chce zmocnit Václavova trůnu, přitom ten se ho sám chce vzdát pro víru v Boha. Pozve si Václava do Boleslavi na hostinu a druhý den a druhý den ho před branou chrámu napadne a s najatými vojáky ho zavraždí. S osobou svatého Václava je dále spojováno ještě mnoho zázraků.
• postavení autora: Ich-forma; o svatém Václavu vypráví přemyslovec Kristián, který do díla vkládá i své subjektivní názory

Jazykový plán

• vrstva ČNJ: spisovná knižní čeština
• stylové rozvrstvení: citově zabarvená slova (ničemové; bezbožníci; neblahý Katan; zlosyn), archaismus (jak se namnoze - často děje; povila - porodila knížeti dva syny; splynul - byl proslulý milostí; stuba - parné lázně; bílou mázdrou - tenkým povlakem pokryto; přinášeli modlám žertvy - oběti)
• pojmenování: hyperboly (přeblažený Pán; přeposvátný pramen křtu; přehanebný závěr; přeukrutní katané; zpívali mohutným hlasem; v přemnohých bitvách byl vítězem), eufemismy (my nehodní; uzavřel poslední den svého života; zbavili ji života pozemského), přirovnání (...Václava a Ludmily, které jako nové hvězdy ozařují světlem; jako med plynoucí kázání; ve své zuřivosti jsou neoblomnější než skály; slova moudrosti jsou jako ostnové a hřebové hluboko vbité; obličej se skvěl, jako by byla živa; roucha zářila, jako by byla toho dne utkána; jako jelen žízní po tekutých vodách; toužil dosáhnout palmy slávy mučednické; mohl bych tě rozmáčknouti jako maličké zvířátko), metafory (abyste ozdobil mou práci svou učeností; chystá ohnivé střely pýchy a lakoty; byla plná plodů laskavosti; vzplála veškerým hněvem jedovatého srdce; chápajíc se zbraně pokory proti ostnu pýchy), metonymie (okem jsem bývala slepému a nohou chromého), personifikace (krajina a země úpí; duch znalý pravdy se nemýlil), epitetony (kletá paměť; zkoumatel srdcí; pekelný oheň)
• citace: "(...) Byl v zemi Franské nějaký muž na nohy chromý, jemuž se ve snách zjevil muž v bílém šatě a povzbuzoval ho řka: 'Vstaň a jdi do města Prahy, do chrámu svatého Víta; tam odpočívá tělo blahoslaveného Václava mučedníka, a tam nabudeš opět zdraví.' ... A když vstal od modlitby, milosrdenstvím božím upevněna byla kolena jeho a díky vzdával Bohu a blahoslavenému Václavu, pro jehož zásluhy jej Pán uzdraviti ráčil (...)"

Literární historie

• o autorovi:
  Strachkvas nebo také Kristián se narodil r. 996 jako mladší syn Boleslava I. a jeho manželky Biagoty. Kapitulní děkan Kosmas psal ve své kronice, že jméno dostal podle "strašného kvasu" (tradiční tvrzení). Narodil se prý totiž v den zavraždění knížete Václava, v době hostiny, údajně v noci z 27. na 28. září roku 935. Český historik Dušan Třeštík a další se domnívají, že pravděpodobnější datum narození je po roce 960. Otec jej v důsledku pokání určil do kněžského stavu a poslal ho studovat, nato složil složil mnišské sliby a přijal jméno Kristián - Strachkvas. Měl se stát nástupcem sv. Vojtěcha, ale při svěcení jej popadl záchvat a zemřel. Jiná teorie uvádí, že sice nezemřel, ale společnost jej odmítla, neboť "byl posedlý ďáblem". Třeštík a jiní ale předpokládají, že pouze utrpěl epileptický záchvat, ten si však společnost ani Kosmas ještě v té době nedokázali vysvětlit. Jeho dílo Kristiánova legenda se stalo jedním ze základních historických pramenů českých středověkých dějin a bylo označeno za "nejstarší kroniku českou".

Literární kritika (můj názor)

Autor, Kristián, píše velmi skromně, dle mého názoru je ta skromnost nemístná. Čtení je to velmi zajímavé, i když je to stokrát omílaný motiv. Kolem zázraků se dělá možná až moc velký humbuk.