ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

autor neznámý (*od nevidím - †do nevidím)

   
­­­­

Dalimilova kronika (2)

1. O Babylónské věži a sedmdesáti jazycích
Pán nakázal těm, co ušli hrůzám potopy, ať na břeh vystoupí. Ti se báli, že je nové vlny zavalí. Když dorazili v houfu do Sennaru (= Babylón), dostali nesmyslný nápad. Aby už na ně nikdy nedosáhly vlny, postavili věž. Bohu se ale ten nápad nelíbil, potrestal je a jazyky jim zmátl, že mluvil každý jinak a nerozuměl bratr bratru. Věž už dál nestavili a všichni se rozběhli, kam se dalo, každý měl svůj kraj, své mravy, zem byla v mnoho zemí rozdělena, jež dodnes známe podle jména. Tak vzniklo i srbské plémě, tam kde je Řeků země, obsadilo slunné pláně od moře až k římské bráně.

2. O vzniku českého národa
V země Charváty v srbském kraji byl muž jménem Čech, který se dopustil vraždy a byl vyhoštěn. Opustil zemi i se svými bratry a jejich rodinami. Přešli přes nejednu horu a už mysleli, že zde zhynou. Čech si to dává za vinu. Řekli si, že si odpočinou na další hoře a naberou nové síly. Dívají se z hory a diví se, jak je ta zem štědrá, bohatá a jako by tiše čekala na hospodáře. Horu nazvali Říp. Žili si dobře a že vůdce Čechem nazývali, dali zemi jméno Čechy. Žili si šťastně, ctili řád otce a když přeci došlo k hádce, rada starších spor vyřešila, nekradlo se, nebyly závory, v kraji vládl mír.

3. O Libušině moudrém otci
Uplynulo mnoho let a národ muž jménem Krok vedl. Trestal lotry, šelmy a byl velmi moudrý. Milován byl svými 3 dcerami - Kazi, Teta, Libuše. Kazi žila na Kazíně, Teta na Tetíně a věštkyně Libuše znala o svém lidu vše. Dva zemani se hádali o území, kněžna Libuše vstala a na viníka ukázala - ten se na ni osopil, že o právu nemá zdání. Řekl, že nechce žít, jestli má zemi vládnout žena. Neřekla na to nic a dala svolat radu (= obecný lid). Lidu na sněmu vše vyložila, jak byla uražena - oni se však smáli. Rada jí řekla, že muž bude poslouchat jen muže a ať si vybere sama podle svých věšteb manžela.

4. O Libušině proroctví
Libuše říká, že ač ji potupili, tak její myšlenky nejsou lstivé, jen její duše hodlá vlastní obci škodit. Kdo ji zradí, nenalezne klid a štěstí. Soudit už je nebude déle a když chtějí muže v čele, mají ho míti. Její ženská ruka je měkká, od mužské však trýzeň čeká, to poznají prý sami, až kníže zasedne k železnému stolu. Ať si prý nepřejí cizince, ale našince, že cizinec jim vše vezme a prosí je o jednotu.

5. O Libušině koni, jenž Přemysl přinesl
Libuše dodala, že ví, kdo by měl být jejich vládce. Poví ale jen jedno - ať jdou za jejím koněm, kam on poběží bez člověka a otěží, a tam kam je dovede, ať do sedla posadí toho, koho on určí. Mají se však střežit hádek. A kůň se rozběhl.

6. O tom, jak byl nalezen první oráč
Cválá kůň bez udice, za ním páni běží. Kůň zastavil tam, kde oral muž převeliký. Lid vyzvěděl, že se jmenuje Přemysl a hned ho s sebou chtěli vzít. On se ale neměl k činu a jen jim řekl, že ho mrzí, že přijeli příliš brzy. Kdyby prý dooral, tak by zem neměla nikdy hlad, ale že teď ji bude soužit častokrát. Nato rozkládá svůj oběh na železe a nabízí jim. Ti se diví a ptají se, proč rád na železe svačí. Ten odpovídá, že když odmítli měkkou ženskou dlaň, že je teď potká železný bič jeho rodu.

7. O stromu z Přemyslovy otky
Přemysl jí, houf zírá na otku - pět výhonků z ní jde, pět pupen a pouští lístky. 4 zvadly a 1 rozkvetl v plné kráse.

8. O Přemyslově zvolení
Hleděli jak zmámení na ten zázrak. Ptají se Přemysla, co v tom divu tají. Věstí jeho osud. Libuši je prý pravda známa. Předvídala, že se z prostého člověka příští kníže zrodí, který Libuši potomků zplodí. Z pěti dětí rostou knížata - zbude jen jedno, zato překrásné, že celý svět užasne. Jemu taky nebude přát vždy štěstí. Pomstí ho vnuk. Lidu řekl vše, co chtěl a jel na hrad, sotva je u bran, Libuše už strojí svatbu. Zvolili ho knížetem, s kněžnou lidu zákon dali. Libuše jednoho dne říká, že vidí jedno místo, které rychle vzplane slávou. Věštba bude naplněna. První Václav všemi ctěný, druhý Vojtěch křtěný, lid na ně bude hrdý a jejich svatá paměť ostříhá klid tohoto místa.

9. O založení Prahy
Lid má stavět velké město s podhradím a nazvat jej Praha. Třikrát bude bída, třikrát dobré časy, než navždy hojnost nalezne.

10. O dívčí válce
Když kněžna zemřela, pohřbili ji na Libuši. Dvě kněžny (sestry) pak chtěly vládnout a vypukla z toho válka. Postavily pevný hrad Děvín a zvolily kněžnu Vlastu. Ta prohlásila, že ženy budou mlátit chlapy, že akorát každou noc pijí. 600 dívek se seběhlo do Děvína. Otcové si mysleli, že si z nich tropí srandu, kdyby vzali rozum v potaz, mohli předejít velkému zlu. Vzniklo ohromné dívčí vojsko. Ač Přemysl volal často na poplach, muži říkali, že nemají ze žen strach. Přemysl předpověděl, že budou pít krev a plenit jejich zemi - ti tomu však nevěřili.

11. O Vlastině moudrém rozhodnutí
Dívky se k válce chystaly mnoho dní. Učily se jezdit na koni, bít se, střílet z luku, nosit zbroj. Muži to brali za vrtoch. Panny už s muži nechtěly zůstat a přísahaly věrnost Vlastě - nebudou pít, aby byly štíhlé, čilé a moudřejší než muži. Vlasta je rozdělila do 3 skupin. První měla chránit hrad a co je v něm. Druhá tvořila sněm - rovnala sváry, krásné dívky učila, jak muže rozněcovat touhou. Třetí měla pobíjet a štvát muže jak vlky.

12. O prvním dívčím vítězství
Když si dívky zvykly v boji, drancovaly okolí. Každého muže, kterého potkaly, zabily. Ztvrdlo jim srdce. Přemysl nařídil, aby muži nechodili beze zbraní - oni je však neměli a na jejich ořích jezdily dívky. Muži se ubírali na hrad Děvín s přesvědčením, že dívky prchnou samy. Přemysl říkal, že boj s nimi nemá šance. Marné bylo varování. Na Děvín se valí zástup. Poblíž Vyšehradu na Novém Městě pražském stáli. Dívky je viděly a znova přísahaly Vlastě věrnost a ta s odhodláním šla vpřed. Mají mít vírů mužům nahnat strach, že vítězství je na dosah. Musí je prý porazit. Pak že si každá může vybrat muže podle svého vkusu jako Amazonky, které bojovali s Kýrem, Alexandrem i jinými mnohými králi. Mají být stejné jako ony a ta, která se vzdá, tak se již na Děvín nikdy nesmí vrátit a jestli se s ní střetne, usekne jí hlavu. A jestli bude nějaká zajatá, tak plný sklep zlata za ni dá. Dívky vyrazily v boj. Dívky (i Radka) bojovaly hrdinně, muži rázem přešel smích - 300 z nich už zahynulo. Od té doby se mužský rod Vlasty bál.

13. O tom, jak muži nabyli sil a postavili Vyšehrad
Po půl roce muži byli připraveni na boj s Vlastou. Nejdřív však stavěli hrad. Dívka se o obraně hradu radí a před Vyšehrad se vydají. Přemysl však nelení a buduje Vyšehrad. Kolikrát je zavražděn na Vyšehradě muž Vlastou. Často muži radši spí mimo hrad. Některé ženy si rvou nad válkou vlasy a druhé líčí s Vlastou past na muže. Muži se jim za to nemstí.

14. O rozmanitých dívčích úkladech
Nejednou zmátla muže dívčí past. Leckdo spadl do nástrahy. Tak se dívky zbavily nejednoho siláka. Jiného zas vylákala svůdná řeč. Přemysl říkal mužům, ať jim nevěří, že je chtějí vlákat do léčky. Muži byli ale hloupí - mysleli si, že proniknou na hrad a dívky porazí - ty je zajaly a pobily.

15. O Ctiradovi
Jen Ctirad, smělý pán, mařil dívkám každý plán. Vymyslely na něj lest: když jel rovnat hádku, sebralo se 6 dívek a Šárku - tu nejhezčí - u cesty posadily. Vedle ve stínu přichystaly medovinu a trubku. Ctirad vidí dívku, nad kterou je havran - posel smrti. Panna pláče. Prý je z Okořína, dcera tamějšího pána. Musí tu být prý připoutaná, protože nechtěla na Děvín. Ctirad ji pustí, Šárka chce, aby ji odvezl k otci. Ctirad s družinou popíjeli medovinu, potom trubku k ústům zvedl - dívky vyběhnou z houští a dají se do boje. Ctirada pro výstrahu před Vyšehrad do kola vpletly. To místo, kde se tak událo, je teď nazýváno Šárka. Po bitvě proti Ctiradovi se dívky usnesly, ať Vlasta vládne v zemi lidu. Vlasta vydala zákon, že když se narodí chlapec, tak mu bude useknut pravý palec a vyříznuto pravé oko - aby dobře neviděl a smýknul se mu meč. Pak si každá měla zvolit manžela a ať mu poručí, ať orají a ony si dělají, co budou chtít. Ten, který se vzepře, má být vyhnán.

16. O úskoku, který muži vymysleli na dívky
Přemysl byl nad tím rozběsněn a svolal tajný sněm. Muži se chystali na dívky a vyjížděli ve zbroji na dívky a bili je. Pak vymysleli úskok. V krátkém čase příměří pozvali panny na Vyšehrad a tam je zneuctili. Ta vina jim pak bránila vrátit se na Děvín.

17. Vyprávění o smrti dívek
Vlasta se rozběsnila a přísahala, že se pomstí. Přemysl jí poslal vzkaz, že proč by se měla mstít, když ona první porušila slovo a chtěla muže zahubit. Vlasta zprudka vyrazila - 7 mladíků se na ni sápalo, snad by to i vyhrála, kdyby neměla zdání, že ji dívčí vojsko chrání. Muži rozsekali Vlastu na kusy - ty pak sežrali psi. Dívkám brzy došly šípy - muži jich 200 pobili. Když muži dobyli hrad, mnohé dívky vidí bratra a v naději na něj volají, ale neobměkčí je. Krásná těla v krvi leží. Ctirad nalezne Šárku a její kamarádku Darku - obě na výstrahu zaživa pohřbívá. Tak nastal konec nepokojů.

18. O Přemyslově pohřbení
Přemysl dal rozbořit Děvín. Po jeho smrti tomu kraji vládl Nezamysl, Mnata, Vojen, Lucho, Vlatislav - místo Lucha vše přejmenováno na Žatecko, Unislav, Křesomysl - mají málo věhlasu, oproti Přemyslovi je nenajdeme v knihách.

19. O moudrém Neklanovi
Po smrti Křesomysla vládl Neklan. Měl moudrou mysl, jen nebyl hrdinou. Ač se zdál být zbabělý, protože nevyhledával sváry, mnoho přátel měl. Bál se ale bojovat. Celá zem zmalátněla a Vlatislav, kníže z Žatce, v boji ho hladce porazil. S Pražany se dvakrát bil, zbudoval pevný hrad za Řípem a Lovošovem, odkud vládl.

20. O žateckém Vlatislavovi
Vyšel s vojskem do velké války a chlubil se svými činy předem. Když to Neklan zjistil, povolal si Styra, udatného muže. Neklan mu slíbil, že se utkají s Vlatislavem v bitvě.

21. O Pražské věštici
Styr shromáždil vojsko a vydal se proti nim. Vyšla bába, křikla za ním: že jeho vojsku hrozí hádky a jestli se chce živ vrátit zpět, ať jde ke studně, kde obětuje oslici a ať z ní každý z vojska trochu pojí. Ta oběť mu pomůže dostat Vlatislava do zajetí.

22. O jiné věštkářce
Jiná řekla, že zem čeká velká bída, že po porážce z Turska nezbude jich ani hrstka. Kníže zůstane a vy vyhynete. Slyš, až tě napadne první Pražan, oštěpem ho lehce zraň, nezabíjej ho však. Uřež mu uši a přivez je domů, že si pak bude jistý, kdo ho bude nenávidět. Než vyjede z pole, má nad svým koněm znak kříže udělat - že ho od záhuby zachrání. Má z Turska utéct v nouzi.

23. Vyprávění o bitvě u Turska
Vlatislav je v boji se Styrem, hlavu mu stíná a Luňanů krev prýští. Jediný přežil Straba. Vstupuje doma do dveří, ale nevěří svým očím. Jeho žena křičí smrtelnou bolestí, chybí jí uši. Potom je vyndá a zjistí, že vlastní žena je jeho vrah.

24. O smrti žateckého knížete
Neklan se dověděl o poražené bitvě. Nechal vyhledat syna Vlatislava, ptal se, koho má rád - prý Durynka. Nařídil mu, aby o něj pečovala a má ho k dobrému vést a než dospěje v muže, má střežit Postoloprty. Pacholík byl veselý, Durynk byl však podlá duše, no pachole líčí pasti a hodlá sám získat zemi. V zimě ho vede k řece a hovoří k pacholátku, ať se koukne, co je tam ryb. Dítě poklekne s důvěrou a Durynk mu hlavu usekne. Potom spěchá do Prahy, vychvaluje panovníkovi svou věrnost. Neboť teď za pána považuje Neklana. Rozevřel batoh a vytáhl zkrvavenou dětskou hlavu. Říká, že jeho smrt rozmnoží jeho slávu. Za odměnu prý nechce mnoho, jen spravovat Lucko. Neklan v hrůze ho vyslechl, dal ho spoutat a obořil se na něj a řekl mu: svěřil jsem ti dítě a nechtěl ho připravit o život. Sám sis zvolil trest. Vlastním mečem se můžeš sklát, oběsit se, skokem si srazit vaz. Zvolil provaz. Obořil se na knížete. Že sám oprátku sobě plete, když chce po Čechovi vděčnost a zemřel.

25. O Hostivítovi a Děpoltovi
Neklan měl 2 syny. Starší Hostivít, mladší Děpolt - ten dostal zem zličskou (Kouřimsko). A když zemřel Neklan, tak se stal Hostivít knížetem. Z rodu Vlatislava Leva vstává, který chce Lucko dobýt. Leva si buduje hrad na hoře, který Pražany děsí. Hostivít s nim chce skončit. Leva vyšel s vojskem ze srubu, Lučané se řítili na hrad, pobili je - Levu s vojskem. Hradu se říkalo Klepý a potomci v něm žili, dokud nebyl postaven nový velkolepý hrad. Vlatislavův rod zdobí 2 mohutné orlice.

26. Vyprávění o prvním křesťanu Bořivojovi
Po Hostivítovi byl vládcem Bořivoj. Na Moravě vládl Svatopluk - Bořivoj mu sloužil. Ten přijel na dvůr za králem, pojíst spolu měli, král ho však nepustil ke stolu, říká, ať pohan si usedne mezi psy, neboť prý nemá víru, nemá prý křesťanskou čest. Bořivoj zrudl. Po hostině ho žádal, aby ho pokřtil - pokřtil ho na Metoděje - 894. Po té změně se stal Bořivoj světcem, dával dary almužníkům, přispíval hojně na kostely. Vznikl chrám k poctě svaté Máří a Kain prvním slavným knězem býval.

27. O Svatoplukovi, králi moravském
Císařova sestra byla ženou moravského krále. Ten se jednou krutě zachoval k choti. Císař chtěl zkrotit jeho zpupnost a došlo k bitvě, z níž se stěží Moravan dostal. Stud nedovolil Svatoplukovi zůstat déle. Vybral si život poutníka, uchýlil se do kláštera. Za 7 let se odebral do císařské rady a císaře obžaloval, že mu ukradl ženu, která si s ním žije. Císař se smál a popíral, netušil, že je před ním Svatopluk. Mnich odpověděl, že rád svou pravdu mečem dokáže. Císař vysílá muže, který se za něj bude bít. Ten ho porazil a císař ho uvítal. Svatopluk se mu odhalil a císař vše přiznal, vrátil mu ženu, osvobodil Moravu. Svatopluk bojoval proti Uhrám, ty se však bránily jako vzteklé a král pro hanbu opustil svoji vlast. Po jeho odchodu mu byl vystavěn klášter Zobor.

28. O Vratislavovi, otci svatého Václava
Po Bořivově smrti na trůn nastupuje Spytihněv - ten však často trpěl nemocemi, a tak zemřel mlád a vládl jeho bratr Vratislav, za kterého se provdala Drahomíra ze Stodor. Měli 2 děti - staršího Boleslava a mladšího Václava, proslaveného pro dobrou povahu a mrav. Pojilo ho s lidem pevné pouto, proto byl zvolen za knížete. Václav byl ještě dítě, a tak zemi nemohl vládnout a svěřili ji sv. Lidmile. Drahomíra Lidmile záviděla, sama chtěla vládnout. Poslala si pro Gomonu, Tunnize. Řekla jim, ať si vezmou koně a hodně zlata, jen ať Lidmilu zardousí. A ony souhlasily.

29. O svaté Lidmile, první křesťance
Vládla sv. Lidmila, kterou měl lid rád, po křesťanských dětech jí lidé dali znát, co na ni chystá Drahomíra. Ze smrti však nemá strach a modlí se. Sirotkům posílá dary. Ví, že přijde smrt. Přijala své vrahy do síně, pozvala je k hostině, mluví s nimi o Drahomíře a ptá se, jestli žije zdráva. V noci vtrhnou do pokoje, zardousí ji závojem. Lidmila přešla do nebe.

30. O matce svatého Václava
Drahomíra převzala chlapce do péče. Rada rozhodla, že má zemi vládnout Drahomíra a Václav ji má poslouchat, než dospěje. Kněžna vyháněla duchovenstvo, křesťany, jedny proti druhým štvala - v Praze velká bitva křesťanů a pohanů. Pohanům tekla krev a kněžna se z toho těší. Václav dospěl. Spravoval zemi, učil děti věřit v Boha. Neměl ženu, neznal choutky, staral se o sirotky.

31. O boji svatého Václava s knížetem kouřimským
Ratislav, zličský kníže, když viděl, jak je Václav ke všemu povolný, tak chtěl toho využít. Vytáhl v boji proti Václavovi. Václav vyšel z Prahy, poslal vzkaz Ratislavovi, ať neprahne po kořisti, jinak se jeho lid bude koupat ve vlastní krvi. A že kdo vyhraje, bude spravovat obě země - sami proti sobě půjdou. Zasáhl Bůh a smířil je. Ratislav ho začal uctívat a smířili obě země.

32. O císaři svatém Václavovi
Václav je pozván k císařskému dvoru, ale nestihl sněm. Císař se na něj rozhněval, že má radši modlení než povinnost. Chtěl Václava popravit a zrušit nárok dědictví země jeho dětem. Zve ho k sobě, náhle mění postoj, prý že viděl zlatý kříž nad ním a poznal v něm světce. Vřele ho přivítal a chtěl ho za přítele, chtěl mu dát ze své šperkovnice cokoli chce. Chce paži mučence svatého Víta. Císař zbavil zemi daní. Václav se vrátil domů.

33. O smrti svatého Václava
Bratr neměl rád Václava. Pozval ho na hostinu křestu svého syna - připravil lest. K Václavovi přišel neznámý člověk s radou, ať vyskočí na koně a opustí tato města, že mu bratr záhubu chystá. Václav říká, že to ví, že jde smrti vstříc, aby jeho duše došla do nebe. Poté se se všemi rozloučil. Šel ke kostelu, kde na něj čekal Boleslav. Dostal strach a usekl mu mečem jen ucho. Václav mu dal meč a ať svůj čin dokoná – 928. Boleslavovi noclehové dali Václavovi do zad dýku. Ze strůjců vraždy byl každý potrestán. Boleslav převzal vládu. Císař chtěl pomstít svatého Václava. Boleslav se marně bránil v boji císaři – mrtvoly byly všude. Kníže musí platit daně. Boleslav za 3 roky uvěří v bratrovu svatost - dal převést jeho ostatky na Pražský hrad a pochovat je v kostele svatého Víta. Při přemisťování se děly zázraky - vězni opouštěli cely a než ho donesli k cíli, všechny rány se mu zahojily, akorát ucho se mu nevrátilo zpět. Panna Přibyslava ví, kde je jeho ucho. Našli jej v těch místech, kde řekla - přiložili ho k hlavě a srostlo jako dřív. Potom mu všichni vzdali chválu a tělo pochovali. Boleslav chtěl vybudovat městské hradby - rada s tím ale nesouhlasila. Boleslav se rozhněval - zabil mluvčího a nikdo mu už neodporoval.

33. Vyprávění o Boleslavu Štědrém
Boleslav zemřel. Jeho syn Boleslav II. byl přesně opačné povahy - přezdívalo se mu Štědrý. Nahradil otcovo zlo - dával almužny, zbudoval Mladou Boleslav a zřídil v Praze biskupství. Slavníkovci měli syna Vojtěcha, který si nevážil ničeho. K manželství Čechy vychovával, chtěl lidi pochovávat, světské neděle míti, otrokům dal volnost. Vypravil se do Říma. Strachkvas (mladší syn Boleslava I.) mu pobil 3 bratry, stal se biskupem a dal jeho rod vyhnat. K Vojtěchovi slétl anděl a řekl mu, ať se vrátí do Čech. Vojtěch osvobodil zemi roku 996. Boleslav II. žil ve shodě s Bohem a proto míval v mnohém štěstí - přisvojil si mnoho statků.

34. O slepém Boleslavu skoupém
Po Boleslavovi II. nastoupil jeho syn Boleslav III. Skoupý. Nedává almužny, byl lakomý. Kníže Měšek ho přivítal ve svém domě a dal mu vyloupnout oči.

35. O Oldřichu a Jaromírovi
Boleslava III. sklátila těžká nemoc. Do Čech pochodují vojska Močanů. Boleslav III. měl 2 syny – Oldřicha (starší) a Jaromíra (mladší). Měšek si koupil Oldřicha. Jaromír velí pánům bránit zem. Oldřich vězněn od Měška.

36. O zlé radě Vršovců
Rod Vršovců zpychl díky Měškovi. Kochan je chce ještě posílit - budeme brát dary, nahánět strach - dal Jaromíra přivázat k lípě a střílí po něm šípy, ale Jan Křtitel ho brání a proto k němu ani jeden šíp nedolétne. Hřivec nejvíc mučil Jaromíra. Hovora to nevydržel a vše řekl Pražanům - ti nevěděli, kam by za Jaromírem měli jet. Hovora jim řekl, že tam, kam je povede jeho troubení. Hřivec ho chce za zradu pověsit - ten si chce naposled zatroubit - Pražané se blíží. Po 3 troubeních vyjdou Pražané - odvázali Jaromíra - na tom místě vystaven oltář Jana Křtitele. Hřivce pověsili. Hovor dostal za odměnu jeden kraj.

37. Jak svatý Jan vysvobodil Oldřicha
Kochan přečkal boj ve skrýši. Pak apeloval na Vršovce, ať s tím něco udělají a Měšek vpadl do země. Kochan radil, že zapůsobí, když zemře Oldřich. Měšek ho poslechl. Když se to Oldřich dozvěděl, tak se modlí k Janu Křtiteli - ten ho přenesl do Oldříše - ten tam na jeho počest postavil chrám.

38. O pastýřově lsti
Oldřich vylákal po ránu pastýře - den boje jeho a Měška - na roh troubí ráno pastýř - polané prchají. Oldřich varoval bratra Jaromíra před Kochanem - ten ho zabil skrytý za záclonou.

39. O pěti svatých bratřích
6 mnichů, bratří z Čech, kteří žili osamělým životem v polském kraji. Žili velice chudě. A bili se, aby byli Bohu blíž. Když to zjistil Měšek, poslal jim hromadu stříbra. Ti se ho zřekli. Poslali svého bratra s tím zpět, a tak jich zůstalo jen pět. Matěj, Izák, Kristin, Jan, Benedikt. Za pár dní na ně přijdou kumpáni Měška, až je umučili pro stříbro - 1004.

40. O Oldřichově Přimdě
Kníže Oldřich se ztratil při lovu. Vyšplhal na jedli a uviděl neznámý hrad. Musel se k němu bortit trním a vnikl do sklepení, ale nikoho nenašel, jen roucho a spoustu pití a zboží. Dal ho Přimdovi a po něm ho nazval Přimda. Na hradu prý dříve žil hrabě z Aldviburka. Vzplanul láskou k císařově dceři a ona též. Otec však nesouhlasil. Hrabě prodal císaři své majetky a postavil si hrad, pak nakázal čeleď zahubit a všechny zabil, jen aby se o hradě nikdo nedověděl. Pak císařovu dceru unesl a 5 let se nestaral o okolí. Jednou císař zabloudil při lovu a zabouchal na jejich hrad. Ti však netušili, kdo to je - nepoznali ho. Když se zeptá, jak se vede císaři, tak mu řekne, že není na světě. Dcera se raduje a chce ho za tu zprávu odměnit. Host se ptá, co by dělala, kdyby je císař navštívil - prý by nepřežil. Po návratu císař s tím všechny obeznámil. Císař vyrazil s vojskem k hradu. Když už to vypadalo špatně, tak dcera promluvila, že když tchán zabije zetě, že už nemůže na světě žít a vojáci prosili císaře, ať jí to promine. Ten jí prominul a všichni odešli z hradu. Než ale ty dva odešli, schovali své klenoty a zvedli most.

41. O Kochanovi a šlechetném knížeti Oldřichovi
Oldřich chtěl pomstít bratra smrtí Kochanovou. Jazyk mu dal vyříznout, oslepil ho, vyrval mu střeva. Vršovci Kochanovi nepomohli. Ten zkoušek muka a spínal svému rodu.

42. O selské kněžně Boženě
V Postoloprtech spatřil Oldřich krásnou selku, jak pere. Oldřich se do ní zamiloval, vzal si ji za ženu. Jmenovala se Božena. Oldřich se zlobil na lid, že berou podle původu, ale ať si vzpomenou na Přemysla, že byl oráč. Božena byla pro práva lidu a porodila syna Břetislava.

43. O knížeti Břetislavu, zeti císařově
Bedřich vystřídal ve vládě Oldřicha. Císař byl Otta Bílý - ten měl nádhernou dceru Jitku. Břetislav ji chtěl za ženu. Bedřich jel pro Jitku do kláštera a všechny mnichy pobil. Císař přísahá, že zničí Čechy. Břetislav že mu zas vypálí zemi, jestli to udělá. Jitka se lekne, že tím vznikne jen víc svárů. Jitka jela za otcem pro odpuštění. Císař ho pozval k sobě a dal mu věno - orlici v plameni - ve štítě od té doby.

44. O přenesení svatého Vojtěcha
Břetislav chce pomstít Boleslava III. - Polany. Měšek má silné vojsko, v boji ale hyne. Polská zem lehla popelem. Těla 5 mnichů, svatého Radima z hrobu vyndává, jen Vojtěchovy ostatky nejdou vyndat ven. Když udělali to, co měli, tak ho vzali. Každému udělali zlatý hrob - 1038. Z Polan se vezou ohromné poklady. Polané si jdou ztěžovat k papeži - ten se zlobí, že nehledí Češi na práva Polanů. Břetislav staví v Boleslavi nádherný kostel a papež umírá.

45. O Břetislavově boji s císařem
Nový císař chce zbavit Čechy polanského zlata. Kníže se to dozvěděl a naštve se. Dal shromáždit vojska. Velitele vojska nabádá, ať se nebojí, že mu když tak škody zaplatí a ať se nebojí převahy. Břetislav dával rady a vyrazili do útoku. Císař jak tak prchl živ. Velitel Prkoš nechal prchnout Sasy. Vojáci to řekli Břetislavovi. Ten mu dal za zbabělost vyjmout oči, utnout ruce a nohy.

46. O Ekardovi moudrém, biskupu z vůle Jitčiny
Jitka po biskupovi Šeborovi dosadila Ekarda, který byl moudrý a po něm přišel Hysa.

47. O Břetislavově boji s uherským králem
Břetislav pobil uherského krále, Střihom dobyl, polskému knížeti vrátil Vratislav. Břetislav si dal pozvat syna Spytihněva, aby postavil zeď okolo svatého Jiří, kde žila německá abatyše, kterou Jitka povolala. Parléř vedl boj s abatyší, ta začala spílat Spytihněvovi. Ten měl hněv, ale obrátil ho na vhodnější dobu. Uhři řádili na Moravě. Břetislav se v boji proti nim rozstonal a zemřel. Celé Čechy pro něj plakaly.

48. O Spytihněvovi, nepříteli Němců
Spytihněv neměl v lásce Němce. Během 3 dnů je vypudil ze své země a abatyši zostudil. Matce dal hodně peněz a šperků a odešla s jeptiškami. Když vyhnal ze země všechny cizince, vyhnal i uherského krále. Spytihněv měl 4 bratry. Vratislavovi slíbil trůn, Otovi a Kurátovi Moravu a Jaromírovi Hradecko a biskupství a rozdělil mezi ně stříbro. Jaromír si na Hradecku vystavěl sídlo Jaromíř.

49. O prvním králi Vratislavovi
Po smrti Spytihněva nestoupil Vratislav – 1044 - toho roku byla velká bída a 1/3 lidu umírá. Císař Jindřich III. v Římě zrovna žil. Když za ním jela císařovna, chtěli ji zabít, ale nakonec jen usekli jejímu koni ocas, císař se rozhněval a dal zničit město. Zavolal na pomoc Vratislavovo vojsko. Meduláni se jich báli - když uslyšel Vratislav ty nesmysly, snadno chtěli je dobít - uplácali děti z těsta. Nabodali je a opekli si je a snědli - strach. Jindy byli dva v 1 šatu na koni. Rychle všichni prchali. Češi město dobyli a udělali zvyk, že kdo chce žit, musí koni vysát 1 fík. Češi si za boj odnesli hodně klenotů.

50. O nejvyšší poctě českého krále
Císař nabídl Vratislavovi za odměnu, ať si vezme těla 3 králů nebo ať se stane sám králem. Po poradě chce korunu. Císař nemeškal a dal do štítu jednoocasého lva. Vratislav se stal jako 1. kníže králem Čech a Polska - 1057.

51. O králově bratru, biskupu Jaromírovi
Biskup Hysa umírá. Jaromír připomíná bratrovi, co slíbil Spytihněv. Král to ví, ale on by chtěl za biskupa Němce. Zemani se radí a řeknou králi, že nechtějí Němce. Král po rozmluvě jmenuje Jaromíra - zvolili ho kanovníci, jmenován v Olomouci. Kerhart ho jmenoval a řekl mu, ať zná své meze. Jan si byl sebou jistý a stěžoval si papeži. Kerhart se papeži neozval a ten se rozzlobil. Kerhartova žena se za něj přimluvila a papež mu odpustil.

52. O míšeňské vojně
Vévoda rakouský Lipolys plenil Moravu, zabil krále, zaútočil na markrabího v Míšni. Dal vybudoval hrad Hvozdec. Oblehl město a zatkl Čecha Benedu. Vyzval ho na jednání, ale zradil ho. Beneda se vychloubal, jak to umí s mečem, aby ho polekal. Vzal si meč od Beneda a bodl mu ho do útrob. Lipolys poslal syna Břetislava do Sas, jel s ním Zderad. Břetislav se chtěl omýt v řece a Zderad ho varoval před nepříteli, co všude čekají. Jemu se to nelíbí a naštval se. Břetislav s druhy se jel vykoupat a Zderad odjel, ale vrátil se v obavách. Sasové bili šlechtice. Kralevicovi pomohl Zderad. Češi byli pokořeni a bili nepřátele Sasy, Srby, hlava nehlava.

53. K čemu český král přinutil krále uherského
Císař se bil často v Uhrách a nechal si pozvat českého krále. Uherské vojsko 3x vpadlo do Tábora, Češi je porazili, dřív než císař dospěl k cíli. Uherský král prohrál všechny bitvy. Český král ho hnal až do Řecka, kde měl přijmout křesťanský trest - dát do štítu kříž. Uherský král hrál na dvě strany víry. Uherský císař povolil svobodnou volbu českého krále, pokud nebude dědic. Jaromír má spory s králem. Jaromír chce do Říma. Jaromír se vydal a u Střihomu zemřel, po něm Kosma. Král zpychl a proklel své bratry. Vypravil se na Kuráta - chce ho vyštvat z Moravy. Jeli k Brnu v čele se Zderadem. Zderad mu chce připomenout koupání v Saské říčce. Chce se utábořit u vody, že král rád plave. Tomu se to nelíbí a stěžuje si strýci - ten spřádá pikle. Král zabije Zderada - pohřben na Zderaze - pražský chrám. Otec mu to nikdy neodpustil. Břetislav jede do Polska. 3000 lidí vojska vede proti král, ale jim se tam nechce. Tehdy duch sv. Václava žehná zemi a Břetislav je naštvaný. Na proseku dostane dopis od otce, ať za ním přispěchá. Ten poslechne.

54. O prvním královském synovi
1092 zemře Vratislav a nastoupí Kurát, protože zemané nechtěli svěřit vládu kralevici - Kunrát zemře ještě ten rok. Břetislav chce vládnout, ale císař o tom nechce slyšet, ale Břetislav se ospravedlňuje svědky, že sice měl s otcem rozepře, ale že by proti němu nevztáhl meč a císaře oblomí. Měl počestný život, měl spor s bratranci - chtěl moravská území. Svatopluk proti němu vyjede a domlouvá mu. Břetislav pobil Moravany a pak byl zadobře s rodinou Svatopluka.

55. O Břetislavovi
Dva Vršovci - Božej a Mutyn se v lese domlouvali, jak vyhubí rod knížat po meči. Němec Lork byl Břetislavův největší důvěrník a Vršovci se s ním shodli, že mu bohatě zaplatí, když mu zkrátí život. Doneslo se to k Břetislavovi, ten si byl jist oddaností Lorka. Lork mu řekl, že ho chce zabít Čech Pukat. Ten ho zabil i s přivrženci a již Čechům nevěřil. Břetislav jel na lov jelena náhle a zdálky ho Lorka zabil.

56. O Bořivoji a moravském Svatoplukovi
Zemané jeli pro nového krále, bratrance Břetislava - Bořivoje. Toho láká i moravský trůn Svatopluka a pošle Budivoje na výzvědy. Ten se vrací se správou, že Svatopluk vládne spravedlivě a štědře. Lidé si myslí, že když bude Svatopluk vládcem, tak udělá, co chtějí - dočkají se zisků, rozmnoží svoje statky, ... Moravané podplatili Vršovce - tak se brzy podařilo vyhnal Bořivoje a vládu předat Svatoplukovi. Vršovcům se vedlo dobře - velkým vadilo, že malí mají postavení jako oni. Rod Vršovců byl králem potupen. Umřel Kosma, po něm biskup Silvestr.

57. Jak byli Vršovci proradní páni
Svatopluk na císařovo přání odjel do Uher - Božej s Mutýněm zatím spravují zemi. Ti ho zradí s polským vojskem v čele s Bořivojem, teče krev. Svatopluk se vrátil zpět. 1108 zemřel Silvestr a nový biskup byl Daniel.

58. Jak Svatopluk porazil Uhry
Uherský král Koloman vtrhl do Moravy. Svatopluk proti němu bojuje, ale ztrácí oko a vrací se do Chrudimi. Až se mu rána zhojí, vydá se zas na boj a porazí je. A pak se připojí k císaři na boj proti Polsku - překonali za pár dní městské zdi. První Vršovec přežil - Jan Tista - ten řekl Polsku, že chystá na knížete lest - vnikl do Čech a bodl Svatoplukovi do srdce otrávený šíp. Císař pak dal na trůn moravského Ottu. Češi ho neuznají a volí jeho bratra Vladislava.

59. O Vladislavově boji
Vladislav vládl. Bořivoj táhl na Prahu - Vladislav se o tom dozvěděl a s vojskem porazil Srby. Ta pláň, kde se bojovalo, se jmenovala Bojiště - odehrály se tam tři bitvy.

60. Jak císař v Praze soudil
Vladislav žádá císaře, aby přijel rozhodnout, komu patří vláda. Tak se v Praze konal soud. Vladislav napadal Bořivoje, že začal boj a on, že jeho chrání. Že má být právoplatný vládce, po bratrovi. Hádali se dlouho. Bořivojovi se daly vyjmout oči a taky Janu Tristovi - zahubil mnoho pánů, tím zasadil Čechám ránu. Vladislavovi to pak bylo líto, teď by rád spasil Bořivoje, ale císař s tím nesouhlasil. Císař mučil Bořivoje. Sedm let v hladu a puchu., Vladislav stíhal každý den pány proradné. Císař chce Bořivoji setnout hlavu. Kníže prosil Boha o pomoc. Anděl přenesl Bořivoje a Vladislav slíbil, že tam, kde byl mučen, postaví chrám. Bratři se smířili. Vacek nebyl s mírem bratrů nadšený - vyvolával spory mezi příbuznými. Vladislav už to nevydržel a dal zajmout Ottu. Soběslav, bratr Otty, utekl do Polska a shromáždil vojsko. A šel proti Čechám, připravil lest a pobil Čechy. V českém vojsku sloužil Jetříšek Buškovic - bil se statečně. Kníže jen tak umřel. Kníže bratru odpustil. Soběslav směl zabít zrádce - zabil Vacka.

61. Jak Čechové vyplenili římský kostel
Nový císař Jindřich II. se vydal k Římu, chce získat korunu. Knížeti řekl o družinu - ten ale pošle Břetislava a 300 zbrojnošů. Bořivoj říká Břetislavovi, aby ho pomstil. Císař se pohádá s papežem - odkládá se korunovace. Břetislav mstí strýce, chce zabít i papeže. Papež se před ním ukryje, ten ho ale najde a vyplení celý chrám. Papež si sotva zachránil zdraví a císaře pak vysvětí a Čechy zbavuje kletby. Biskup Daniel zemře a po něm Heřman.

62. O dobrém králi Štěpánovi
Uherský král Štěpán a český Vladislav se shledali a jednali, jak by jejich země žily v míru. Ale ve vojsku došlo ke sporu a ty se bijí. Díky Jiříkovi se zachránilo mnoho Čechů a ten sám pak zemřel. Kníže Otta přivolal na pomoc Čechům Moravany. Vrhly se na Uhry. Knížeti a králi nezbylo než se také chopit zbraně. Kníže pak byl bez dědice. S Bořivojem si ale byli blíž a blíž. Vladislav už nechtěl vládnout a předal mu knížectví.

63. Jak Vladislav Bořivoje vypudil
Bořivoj vládne zemi, ale neplní své sliby, spoléhá na Němce. Mezi bratry vznikne spor - Vladislav mu radí, ať nedává na Němce, že ho zradí. Bořivoj zas na něj, že on měl ve své radě jen toho, koho měl rád a že je mu jedno, co si myslí. Vladislav ho nechá vyhnat ze stolce. Po třech letech dal zas Vladislav Bořivoji trůn. Bořivoj postavil chrám, ale zase svolal Němce a Vladislav se naštval. Sebral mu trůn a vyhnal ho do Německa, když je má tak rád.

64. O smrti biskupa Heřmana
K Heřmanovi promlouvá hlas, že dal pohřbít tolik Židů, ale dopustil tu bídu. Bůh mu to neodpustí a umrtví Heřmana a biskupem místo něho se stal Silvestr.

65. O šlechetném Soběslavu I.
Po smrti Vladislava vládl Soběslav, jeho bratr. Zahnal Bavory, bil Němce. Císař Lotr kul pomstu, chtěl zahubit všechny Čechy. Němci utíkali, císař zajat. Soběslav je kárá, ať jim dají najíst a nemyslí na pomstu, i když sami nemají co jíst. S ním chce zahubit zajatce (císaře). Kníže o tom nechtěl slyšet a přesvědčil o tom i sněm. Císař slíbil, že bude dbát na slávu Čech a že vrátí knížeti korunu - nechce ji, ať volí svého krále dál. Ostatní se museli smířit s českým sněmem - 1134. Zemřel biskup Silvestr a po něm Menhart. Menhart se dal do kupy s Miroslavem, spřádali plány, jak dají Bořivoji vládu. Miroslav vše přichystal. Poslal zabít Soběslava. Jeden dává Soběslavovi varování včas. Panoš, co ho šel zabít, zajat a vše řekl Soběslavovi - ten nečeká - nastraží na Miroslava past a ten zatknut a setnut katem. Polská vojska vtrhla do Čech, ale byly poraženy. Soběslav vyplenil jejich zemi. Svatý Vojtěch dá svou zakrvácenou hlavu Soběslavovi a ten překrásně obnoví Pražský hrad. Židé zabijí křesťanské děti a kníže dá na rozkaz zabít všechny Židy a zbořili jim také školu.

66. O smrti svatého Prokopa
1104 - Oldřichu patřilo Zličsko (= Kouřimsko). Zesnul sv. Prokop - stál na straně Čechů - svědectví o tom dal opat z Německa.

67. O druhém českém králi Vladislavovi
Po smrti Soběslava jeho syn Vladislav II. vládne - spřáhl se s Němci a císař Bedřich si ho omotal kolem prstu. Přijmul německou korunu bez porady české rady. Jeho syn se s ním rozešel. Zemané zabili císaře a Vladislav II. se ukryl a utekl.

68. O Soběslavovi, příteli Čechů
Bratranec Vladislava II., Soběslav II., vládl a neměl rád Němce. Ostatní po jeho vzoru štvali Němce. Kníže je známý svou nenávistí, Němci se vyhýbali Čechům. Král chtěl pomoc od Bedřicha - Bedřichovi radil císař, ať mlčí, že ztrestá Čechy a dá ho na trůn. Nikdo nechtěl doručit (Němec) zprávu do Čech. Jeden se odvážil - vytrhl knížete v motlitbě - vypustil z těla duši. Císař se chystal k válce. Nikdo nechtěl se zprávou do Čech - jeden se vychloubal a jel, ale když na něj Soběslav II vzhlédl, rozklepal se a zemřel (ten Němec). Císař vtáhl do Čech s velkým vojskem. Lotr II. byl v obci Lodyni - proti němu Soběslav II. - Čechů je málo a vypadá, že je nic nezachrání - Soběslav II. prosí Jana Křtitele o spásu. Císař míří k Praze, ale knížete nevyděsí. Češi porazili Němce a v městě krvavé bitvy nasypali Češi vrch a postavili chrám sv. Jana k oslavě Pána. Král Vladislav (německý král) dostal zprávu o císařově smrti a nemohl přežít žal - zemřel. Soběslav ho převezl do Čech a pochoval na Vyšehradě. Pak nastoupil nový císař - doví se, že Soběslav II. je schopen zemřít pro dobro své země. Proto se straní rozbrojů. Český kníže měl dva syny - Boleslav, Přemysl. Císař jim dá nová jména - Kunrát (= Přemysl), Bedřich (= Boleslav). Chce z nich vyhnat české mravy a neléhá na ně, ať jdou k němu na výchovu. Soběslav II. se zdráhá. S císařem není řeč a musí mu dát syny na výchovu. Císař tluče synům do hlavu německé mravy, nepouští je za otcem, mluví německy, rodnou řeč skoro neznají - zjistí, že se otec roznemohl, jedou za ním, stihnou ho na loži. Soběslav II. jim radí, ať si nepouští k tělu Němce. Soběslav II. oslovil nejvěrnější zemany: doufá, že zachovají i synům důvěru jako jemu, ale kdyby prý se jeden spřáhl s Němci, mají vzít vše do svých rukou - mají si prý za knížete klidně zvolit oráče.

69. O královských synech Bedřichovi a Kunrátovi
Po smrti Soběslava II. vládl Bedřich - je shovívavý k Němcům - zemané ho pošlou za hranice a zvolí si Kuráta - jde ve stopách bratra. Polákům je vhod, že jsou Čechy v rozporu s knížetem a táhnou na ně. Kunrát je porazí. Pošlou ho za hranice, když má radši Němce a když slovně útočí na Čechy, tak ho na hranicích zabijí. Po biskupu Menhartovi se ujme trůnu Daniel. Tenkrát v Německu žil Stanimír - tvrdil, že by z Čech hnal Němce a proto ho zvolili za knížete. Když mu patřil trůn, tak se obklopil Němci, Prahu svěřil německému hraběti, Čechům se smál a nehodlal dbát jejich rad. Zemané mu přísahali v Křivoklátě pomstu - chtěli vzít Bedřicha, aby mu vzal trůn. Ten souhlasí. Nabádá Stanimíra, aby mu vrátil trůn, ten chce Bedřicha přelstít - šiky vojáků mají zabít Bedřicha, až jim řekne. Češi se o tom dovědí a pod své kazajky si vzali brnění. Zanedlouho byli Němci pobiti. Země byla očištěna a Bedřich poznal, jakou udělal chybu, když se přátelil s Němci. Byl pak na Němce pes jako jeho otec.

70. Jak Morava pozbyla svých knížat a k Čechám připadla
Bedřich knížeti na Moravu jel napravit vzpurnou hlavu a protože měl málo lidí, vzal Vršovce na milost. Aby ale dětem připomněl otců vinu, nosili ve štítě katovskou sirotčinu. Bedřich skvěle bojoval a vyhrál a zbavil knížete koruny moravské. Mnoho Čechů zemřelo, Morava byla připojena k Čechům - 1185.

71. O boji Čechů s Němci
Bedřich v létě zemřel a vládl po něm syn Otta. V tu dobu padl Jeruzalém a křesťané jsou pohany trestáni. Ottovi se v zemi daří a dožívá se stáří. Po něm převezme trůn Václav Spanilý, ale hned zhyne. Bratranec Václava na trůn nastoupí, ale spřáhne se s Němci, vyženou ho. Pak chtěli, aby vládl Ottům (biskupský) bratr Břetislav. Tak se biskup Břetislav stává vládcem. Útočí na Srby a vyhraje. Proti němu táhne Přemysl se svými německými vojsky, jen císař chybí. Němci byli zmrzlí a nemohli se bít, vyhráli Češi.

72. O svatořečení opata Prokopa
1204 - opat Prokop byl na svatého povýšen. Biskup skonal, po něm Ondřej - tomu česká šlechta nepřeje - Ondřej kletbou Čechům hrozí, jde do Říma, je chudý a zubožený a umírá. Zvolí za nového biskupa Pelhřima, jenž má velkou úctu.

73. Jak král Přemysl III. zhřešil pýchou
Po knížeti Vladislavovi jeho syn Přemysl ohrnoval nos nad sněmem. Řekl, že ani všichni svatí nevrátí moc zemanům a že z Čech ho nevypustí. Tím si přivolal svůj blízký pád. Páni ho nechtěli trpět v zemi. Vedlejší linie Přemyslovců = Děpoltici - čtyři bratři jeho plány hatí a chtějí ho zabít. Šlechta vypudila Přemysla III. Děpoltici, kterým sněm věřil, si rozdělili Čechy na 4 díly a řekli, že mohou žít bez vládce. Přemysl III. musel těžce pracovat - seznámil se se Smilem - oba byli chudí a jednou jim dal správce Bořek 100 hřiven zlata, ale Přemysl je nechtěl a hodil je do Dunaje. Přijímá trest od Boha za své skutky. Děpoltici páchají násilí. Češi se ale zachránili - zabili tři Děpolce a ostatní vyhnali a poslali pro Přemysla III., který už zmoudřel a dobře vládl.

74. O záhubě knížete Děpolta
Děpolt - pán v kouřimském kraji, nechce uznat Přemysla - ten ho v bitvě zbaví života. Dobili Kouřim. Přání kněžny Svatavy bylo břehy Vltavy spojit mostem. Kníže jí to splnil.

75. O králi Ottakarovi I.
Císař Ota vytáhl na Sasy s Přemyslavem III. a porazili každý zvlášť jejich tábor - porazili je. Císař ho korunoval na krále a jmenoval Ottakarem (muž drahý Ottovi). Na paměť vítězství nad Sasy českého lva obdařil druhým ocasem. Pak Ottakar se Smilem se odebral na Křivoklát. Čechů se v té době každý bál. Čeští páni se přátelili se psy, měli je u stolu, vedly debaty o psech - předčasně churaví z psího smradu. Šlechta měla mnoho ostudy - bitvy vedla dlouho, byla líná. Po biskupu Pelhřimovi nastoupil Jan.

76. Kterak do Prahy přišli Dominikáni
1228 - v Praze se objevili Dominikáni - měli sídlo na Poříčí v kostele sv. Klimenta. S rakouským vévodou Lipoltem má svízel - zakrátko zpustoší celou zem mor. Chce dopadnout i Čechy, ale kníže by furt jen vyjednával.

77. O čtvrtém králi Václavovi
Přemysl Ottakar skonal a na trůn jde jeho syn Václav. Václav IV. chce porazit Rakousko a poprosí o pomoc Míšeň. Dobil zpět Moravu. Václav IV. neměl zájem o Prahu - byl všude se psy, styděl se za svůj původ, král dbá o Němce. Minorité -1232 přišli do Prahy a žili u sv. Jakuba. Alžběta za svatou prohlášena. Biskup Jan umírá, po něm Bemart, pak Mikulaj.

78. O pohanských Tartasech (Tatařích)
1241 - přes hranice kráčí Tataři, rdousí krále Uher, další jdou do Kyjeva, Polska - vraždí. Dorazili k Olomouci - ztratili tam krále, pronikli až do Kladska. Z Německa proudí lidi do Čech. Tataři začnou prchat před králem.

79. O králi Václavovi a císaři Bedřichovi
Císař svolal sněm, král i přijde - císař ho chce prý obrat o 6 měst, pánům se to nelíbí. Císařovi jsou prý proti srsti jeho činy a proto mu to nedaruje. K hrdlu císaři přiložil meč, císař slíbil vše, co si přáli. Čeští rytíři utráceli peníze za svá klání, báli se válek.

80. O boji krále Václava se synem
Král Václav byl štědrý k oblíbencům - Němcům. Pánům se to nelíbilo a Přemysla poslali proti otci Václavu - 1248. Tehdy měl velké slovo mezi šlechtici Ctibor (šlechtic modrá hlava) - byl pyšný - ten byl Přemyslovou vzpourou nejvíc vinen. Česká země šla s Přemyslem a ne s Václavem. Králi stáli po boku starci, Přemysl nemá rád Němce. Ty jedou na pomoc a přemůžou Přemyslova. Ten se kloní otci, Ctibor uprchne včas ze země - Němci je dali do okovů a vrátili českému králi. Přemysl má jít k otci na hodokvas - tam ho zatkne a strčí do vězení. Ctibora popravili.

81. O křižáckých Židech
Do Čech přišli Křižáci v čele s papežem. Chtěli brát peníze Židům. Králi to bylo jedno, ale potají řekl Židům, ať se nedají a připraví se na boj. Židi pobili německé Křižáky.

82. O skonu svaté Zdislavy
1252 - odešla ze světa Zdislava - počestná, čistá, pomáhala lidem, 5 mrtvých vzkřísila, zrak vracela slepcům, konala zázraky. Pan Vojslav zprznil židovskou dívčinu a její otec ho zabil. Vojslavovi kumpáni začali vraždit Židy. Král je kázal zabít (kumpány) - nakonec udělají pokání a král odpustí pod trestem. Volí se římský král. Na Moravě řádí uherští vrazi. Přemysla neporazí - najednou ujíždí, protože má svatbu s Margretou, dcerou krále Rakouska - dá Rakousko jako věno Přemyslovi.

83. O pátém českém králi Přemyslu II.
1253 - umřel král Václav a jeho syn Přemysl převzal trůn - krásný, statný, dobré způsoby, řešil spory bez hněvu, dal pohřbít mnoho Pohanů. Do Čech najeli Bavoři - neznali strach. Král v mladém svém nerozumu za to začal pálit Bavorsko, král Bavor vyzve Přemysla. Přemysl nemohl zdolat přesile, utekl do Rakouska. Mnoho Čechů zahynulo. Čechové měli další bitvy v Bavorsku (asi 10) a nabrali si velký majetek. Biskup Mikulaj zesnul a po něm nastoupil Jan Štědrý. Kníže dostal Rakousko, když si vzal Margretu, rozkvět říše.

84. O bludných tlupách škaredých Naháčů
1259 - Blud Starý, rod naháčů, vtrhl do Čech, množí Češi se bojí navštívit kostely, někteří páni se k nim přidali.

85. O boji s Uhry a o královně Margretě
Béla, král Uher, chce krále porazit. Béla slíbil 2 dny příměří, ale nedodržel to. Češi ale nakonec vyhráli. Český král je i král uherský. Poručí zrušit manželství s Margaretou, protože mu nemůže dát děti a našel si okliku, aby jí nemusel vrátit Rakousko, ale rakouští šlechtici mu působí potíže a škody.

86. O protivenstvích, která činil král českým pánům
1264 - české země strádaly - hlad, mor. Král na to nedbal a dával vše Němcům, škodil české šlechtě. Šlechta poslala pro římského krále - ten přijel a nechal králi jen český kraj a Moravu. Král začal utlačovat šlechtu, vypovídal pány krajů. Římský král bojoval proti českému králi (málo vojska, všichni ho nenáviděli). 1278 - zahynul v boji s římským králem.

87. O římském králi Rudolfovi
Záviš se žení s královnou, přátelí se s Němci, českým zemanům škodí. Němci se v bitvě boji pana Hynka z Dubí, který je bije jedna báseň. Umřel biskup Jan, po něm Dobeš.

88. O hladu, který nastal po smrti krále Přemysla
Tři roky po smrti Přemysla - Čechy bída, hlad, další rok ale byl úrodný.

89. O českém králi Václavovi VI.
Páni ze Sas pomohli Václavovi IV., bohatě ho vyplatili, Král si sjedná pořádek, poradí se s Němci. Závišova žena zemře, ale on chce stále víc, vzal si dceru Uherského krále a prohlásil se za knížete moravského. Král se tím urazil a přikázal ho popravit a ze země hnal jeho rod. Král získal Pomořany, Kališ, Krakov, Poznaň - oženil se s dcerou polského krále. 1292 - zvítězil nad polským knížetem. Biskup Dobeš zemře - Řehoř.

90. O korunovaci českého krále
Václav - král polský, český. Dbal o vše - razí groše, jsou stříbrné doly, nakloní si krále v Římě - Míšeň přijme, dává stavět kláštery, zleniví, almužny dává, nevalně se stará o to, co má, špatně soudil krádeže žen, dívek - postihne ho Boží kletba - začne poslouchat Němce, zaprodá nepříteli vlast. Němec Albrecht porazil díky Václavovi Adolfa (římský král).

91. O jednookém králi Albrechtovi
S českým vojskem a zlatem chce Albrecht mít i Čechy. Albrecht se doví o každé Václavově myšlence díky špiónům.

92. O dvou Václavech
Král Václav měl syna Václava, byl již králem uherským, předává mu otec českou korunu. Římský král chce bojovat, ale Jindřich Lipský a Jan ze Stráže je zaženou. Syn Václav se roznemohl a zemřel.

93. O králi Vaňkovi
Po Václavovi byla zem řízena jeho synem Vaňkem (král Polska), ale místo sebe poslal Ottu. Král táhl na Krakov, chtěl si odpoledne zdřímnout a do jeho pokoje se vkradl Durynka a probodne jeho hrdlo, Durynka pak chytli, usekli mu tu ruku, psi ho rozsápali a snědli, ale tu ruku ne - 1306.

94. O českém králi Rudoltovi
Češi dali trůn synu rakouského krále Albrechta - Rudoltovi. Lidé trpí, je lakomý. Rudolt zemřel v boji u Ohražděvic. Vilém Zajíc dobyl Křivoklát.

95. O vévodovi korutanském
Král byl Jindřich z Korutan - dobrák, ale břídil, o zem se nestará. Římský král před Kutnou Horou rozloží vojsko. Češi prohrají a král chce odejít. Šváby bijí Čechy, ti jim vše oplatí.

96. O boji Čechů se Šváby
Šváby plení Chrudim, Mýto. Ctibor z Uherska ale nad Šváby vyhrál.

97. O římském králi Albrechtovi, nepříteli Čechů
V létě do Čech táhne Albrecht. Ješek zabil Albrechta a pomstil tak bratra.

98. O špatných zvycích českých pánů
Čeští páni se chytli špatných mravů - hráli kostky, honosí se při turnajích, s cizáky smlouvají. Němce zajímají Čechy - dostanou svobodu za záruku - musí vdát své dcery za chudáky. Kutnohorští se vzdají šlechtických dívčin.

99. Jak byl Korutanský potupen
Kníže chřadne, pošle pro Bedřicha. Rozpoutá se bitva. Po bitce král svěřil správu Hradu Heřmanovi ze Zvířetic - Jindřich mu věřil.

100. O krutosti markraběte Míšenského
Kníže zbavil Heřmana správy do týdne a do Hradu pustil Míšenské - tropili mnoho zla a škody. Rytíř Vilém Zajíc proti nim vyjel, mnoho jich zabil a pak se mu vyhýbali.

101. O boji Čechů s Míšeňskými
Češi pak vnikli do podhradí a bili Míšenské, Češi je porazili.

102. O velké povodni
Strašným hrůzám neujde svět. 1310 - převeliká voda zahubila na sta lidí, přišlo to na sv. Jakuba.

POZDĚJŠÍ DOPLŇKY:

  1. 1315 - ukrutný mor, Rudolt a Věnek si zabili syny. Nechtěli se smířit. Vedou proti sobě boj. Venkováci zvítězili.
  2. Na Jakuba se vylily vody, mnoho byl zatopené. Uhři bojují proti Čechům. Matěj rozbíjí jejich tábor. Češi porazily Uhry.
  3. 1316 - král nechal zemanům zemi, bloudil cizinou. Češi porazili Šváby. Lidi na mor a hlad umírali 3 léta.
  4. Plichta z Žirotína - všude ve světě zvítězil, celý svět ho chválí, ujme se správy země. Kruté časy jsou v Čechách, lidé loupili a kradli. Lid mlčel s nespravedlností, byl s tím smířen - 1317.
  5. Král bere do svých rukou správu země. Bije se proti Míšňanům. Porazí i pak Němce, zemané škodí králi - špatně radí. Nakonec vše skončí smírem.
  6. Jan táhl do Rakous, porazili je. Puk jede pobít Šváby.
  7. Zemřel pan Vilém - zemřel v boji se Šváby. Dalimil (spisovatel) radí, ať nevěří Češi Němcům, že už mnoho panovníků zemřelo a zbytečně.
  8. Spisovatel prosí všechny svaté rody, bojovníky o pomoc a nabádá ke statečnosti Lechy a máme se modlit k Bohu.

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Zdroj: radka.koza, 14.02.2008

­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Alexandreida, Alexandreida (2)
-Bible, Bible (2), Bible (3), Bible (4), Bible (5), Bible (6), Bible (7), Bible (8), Bible (9), Bible (10)
-Bible - Starý zákon
-Bible a Korán
-Čestmír a Vlaslav (Rukopis královédvorský)
-Dalimilova kronika, Dalimilova kronika (2)
-Epos Beowulf, Epos Beowulf (2)
-Epos o Gilgamešovi, Epos o Gilgamešovi (2), Epos o Gilgamešovi (3), Epos o Gilgamešovi (4), Epos o Gilgamešovi (5), Epos o Gilgamešovi (6), Epos o Gilgamešovi (7), Epos o Gilgamešovi (8), Epos o Gilgamešovi (9), Epos o Gilgamešovi (10), Epos o Gilgamešovi (11), Epos o Gilgamešovi (12)
-Epos o Gilgamešovi (rozbor)
-Kristiánova legenda, Kristiánova legenda (2)
-Kristiánova legenda (rozbor), Kristiánova legenda (rozbor) (2)
-Kronika tak řečeného Dalimila, Kronika tak řečeného Dalimila (2)
-Legenda o svaté Kateřině, Legenda o svaté Kateřině (2)
-Mastičkář
-Píseň o Nibelunzích, Píseň o Nibelunzích (2), Píseň o Nibelunzích (3)
-Píseň o Rolandovi, Píseň o Rolandovi (2), Píseň o Rolandovi (3), Píseň o Rolandovi (4), Píseň o Rolandovi (5), Píseň o Rolandovi (6)
-Podkoní a žák, Podkoní a žák (2), Podkoní a žák (3)
-První kniha Mojžíšova (Genesis)
-Pygmalion
-Rámájana
-Rukopis královédvorský, Rukopis královédvorský (2)
-Rukopis královédvorský a zelenohorský
-Rukopis zelenohorský, Rukopis zelenohorský (2)
-Satiry Hradeckého rukopisu
-Sindibád (Tisíc a jedna noc)
-Tristan a Isolda, Tristan a Isolda (2), Tristan a Isolda (3), Tristan a Isolda (4)
-Tristram a Izalda
-Tristram a Izalda (rozbor)
-Utrpení Ludmily mučednice
-Život svaté Kateřiny, Život svaté Kateřiny (2)
-Život svatého Prokopa
Čítanka-Adam a Eva
-Alexandreida
-Bible
-Čestmír i Vlaslav (Rukopis královédvorský)
-Dalimilova kronika, Dalimilova kronika (2)
-Epos o Gilgamešovi
-Exodus (Bible kralická), Exodus (Bible kralická) (2)
-Hospodine, pomiluj ny!
-Jahody (Rukopis královédvorský)
-Jelen (Rukopis královédvorský)
-Ktož jsú boží bojovníci
-Kupec a duch (Tisíc a jedna noc)
-Kytice (Rukopis královédvorský)
-Libušin soud (Rukopis zelenohorský)
-Ludiše a Lubor (Rukopis královédvorský)
-Mahábhárata
-Mastičkář
-Naučení Ptahhotepovo
-Oldřich i Boleslav (Rukopis královédvorský)
-Píseň o Nibelunzích
-Píseň o Rolandovi
-Píseň veselé chudiny
-Podkoní a žák
-Skřivánek (Rukopis královédvorský)
-Svatý Václave!
-Záboj, Slavoj i Luděk (Rukopis královédvorský)
-Zbyhoň (Rukopis královédvorský)
Životopisy - autorův životopis nenalezen
­­­­

Diskuse k výpisku
neznámý autor - Dalimilova kronika (2)

Buďte první, kdo přidá komentář.







MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­