Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha 1966. Z ruského originálu přeložili Zdenka Bergrová a Bohuslav Ilek, Moskva 1948

DĚJ:

Autor vybral z hrdinova života několik příhod, nesnažil se jeho osudy zachytit souvisle, jak bylo zvykem v klasickém románu 18. století. Tyto příhody nejsou ani chronologicky seřazeny. Zprvu knihy se z vypravování Maxima Maximyče dozvídáme o příběhu Bely, která se zalíbila důstojníkovi Pečorinovi a vyměnil ji potají za koně Kazbiče, který se zalíbil Belině bratrovi a toužebně si ho přál získat. Bratr po této výměně odjel a Belu Pečorin ukryl u sebe, docílil toho, že ho milovala, ale on nakonec jako vždy ochladl a lásku jí již neopětoval a přestal se jí věnovat. Belu na procházce unesl Kazbič, který se chtěl mstít za to, že mu ukradli koně. Pečorin mu to přetrhl, Kazbič utekl, ale ještě předtím bodl Belu do zad, která o dva dny později zemřela.

Další část díla nese název Maxim Maximyč, jenž se po letech setkává s Pečorinem, kterého pokládá za svého přítele a záhy zjišťuje, jak škaredě se mýlil, když se Pečorin ani neobtěžoval kvůli němu setrvat na kus řeči. Maxim byl uražený a zbavil se Pečorinových textů, které po celou dobu své služby vozil s sebou a doufal, že jednou Pečorinovi bude moci navrátit. Pečorin ovšem usoudil, ať si s těmi texty dělá, co je libo, a tak se dostaly do rukou autorovi, který vyňal z Pečorinova deníku pasáže tykající se Kavkazu.

První část deníku je nazvaná Tamaň - jedná se o přímořské město, kde strávil nějakou dobu a kde se ho pokusila mladá dívka utopit, protože přišel na jejich tajemství. Se slepým chlapcem se v noci vydávali k moři, kde čekali na člun, jenž vždy něco odvezl po moři kamsi jinam. Dívka utekla se svým milencem a slepého chlapce zanechaly jeho osudu.

Druhá část deníku má název Komtesa Mary a odehrává se v lázeňském městečku, podněcuje lásku přítele Grušnického ke komtese, nakonec odhalí před Mary jeho nicotnost a vyburcuje ho k pomstě. Pečorin rád experimentuje, provokuje lidi, zkouší je. Grušnický je nakonec zabit v souboji, předtím se ovšem Pečorin kochá jeho rozpaky, zda vystřelí či nikoliv, zda mu to dovolí svědomí, protože Pečorinovi potají nabili pistoli slepým nábojem. Pečorinův život se mu zdá bezobsažným a těmito experimenty se jej snaží osvěžit, stejně jako si získává lásku ženy, kterou sám nemiluje, ani se s ní nechce oženit. Pečorin se nudil, doufal, že na Kavkazu, kde hrozí čečenské střely, nemůže být nudno, ale mýlil se.

Poslední část Fitalista popisuje svou dokonalou intuici, uzavřel s Vuličem sázku, že dnes zemře, že to má vepsáno ve tváři. Vulič vzal pistoli, namířil ji na čelo a stiskl spoušť - naprázdno ... pistole ovšem byla nabitá, Vulič jí poté prostřelil klobouk. Dnes dle sebe nemá zemřít, Pečorin přesto trval na svém, že v jeho obličeji viděl smrt. Nakonec Vuliče zabil opilý kozák, který ho rozsekl šavlí, nyní se děj prolne se začátkem knihy, Pečorin po návratu do tábora vše vypráví Maximu Maximyči.