Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jedno z vrcholných děl ruské romantické literatury... Autor sám prochází Kavkazem a asijskou částí Ruska a na svých cestách potká vojáka Maxima Maximiče, který ho potom po večerech baví vyprávěním o jeho příteli Pečorinovi. V další části knihy se potom s Pečorinem náhodou potká sám autor postavený do role vypravěče. Závěr je věnován deníku samotného Pečorina, který byl po jeho smrti uveřejněn.

Pečorin je cynický milenec a bohém bez jasného životního cíle. Je velmi inteligentní a vzdělaný, o čemž sám ví. Uvědomění vlastní inteligence jej činí nadmíru arogantním, svým vzděláním na druhou stranu pohrdá, protože se mu jeví jako zbytečné. Dokáže manipulovat s lidmi a především se ženami. Při své vojenské službě se bezhlavě zamiluje do čerkeské dívky Bely, kterou unese a tajně se s ní žije bez požehnání její rodiny. Nakonec ho Bela, stejně jako všechno v životě, omrzí a přestane ho bavit. Láska se ztratí jako dým a Bela je pro Pečorina už jen nevítanou přítěží. Po setkání s čerkeským zbojníkem Bela umírá. Celá kniha je zakončena Pečorinovou úvahou o úloze osudu a předurčení, ve které sám věří.

Jazyk knihy je přijatelný, i když se zde často vyskytují ruské výrazy, např. džigit = zbojník, džanečka = dušička. Děj má spád, nevyskytují se zde rozvláčné popisy a líčení tak příznačné pro romantickou literaturu snad vyjma popisu Pečorina a pocitů, které z něj autor měl.

Pečorin je typem tzv. zbytečného člověka. Je to člověk, který není schopen v životě najít cíl a řád, bezcílně se potlouká od jednoho dobrodružství k druhému, opovrhuje vším a všemi, nic ho nedokáže na delší dobu zaujmout. Jeho jméno je odvozeno od ruské řeky Pečory (stejně jako Evžen Oněgin).

Ve své době byla kniha velmi špatně přijímána, protože car a tehdejší kritika viděli v Hrdinovi naší doby především výsměch celé Rusi. Hrdina byl v Rusku vnímán jako bohatýr, odvážný člověk schopen bojovat a pomáhat vlasti, kdežto Pečorin je jen znuděný floutek. Lermontov ale naprosto dokonale vystihl realitu, mladí bohatí lidé nevěděli co s životem, připadali si zbyteční, znudění světem pozlátka.

Výborná kniha, Lermontov byl skvělým pozorovatelem, který dokázal trefně pojmenovat věci pravým jménem. Dobře se četlo.

Čtenářský deník	-	Démon, Démon (2), Démon (3), Démon (4), Démon (5), Démon (6), Démon (7), Démon (8)
	-	Hrdina naší doby, Hrdina naší doby (2), Hrdina naší doby (3)
	-	Maškaráda, Maškaráda (2), Maškaráda (3)

Čítanka	-	A smutno a teskno (Samota a láska)
	-	Démon
	-	Hrdina naší doby
	-	Nevěř si
	-	Plachta
	-	Podej mi ruku, pojď a skloň se ke mně (Hrdina naší doby)