ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Bulgakov Michail Afanasjevič (*1891 - †10.03.1940)

   
­­­­

Mistr a Markétka (2)

Titul Mistr a Markétka patří mezi nejlepší knihy 20. století, je rozdělen na dvě části s epilogem a proložen epizodami z románu o Pilátu Pontském, jehož autorem je jedna z postav – MASOLITem (Masová organizace literátů) zdiskreditovaný a umlčený profesor historie – Mistr. Tato kniha by se dala zařadit mezi realistické romány díky popisu života v Moskvě v době autorova života, kde vykresluje i zdejší sociální poměry. Toto tvrzení však vyvrací dvě roviny základního děje, a to biblický příběh Ježíše (Ješua Ha – Nocri) a Piláta Pontského spolu s jeho protikladem Ďáblem (mág Woland a jeho společníci), který prakticky vystupuje v minulosti a současnosti, kde se setkává s Mistrem. Také nevystačíme s výkladem, že jsme se setkali s humoristicko-satirickým románem. Autor sice satiricky napadá život v Moskvě, nebo se komický efekt dostavuje jaksi mimochodem, dle dané situace, ale není autorovým hlavním cílem. Nejde ovšem ani o prostý román fantastický, i když prvků fantastična autor často využívá. Bez výmyslů tohoto typu by nebyl možný pohyb základního děje ani charakteristika některých postav, a hlavně demonstrace filozofických a etických problémů, na nichž se příběh rozvíjí.
Po tomto pokusu o určení díla se dá říci, že je asi nejblíže charakteristika svérázné moderní (fantastické) grotesky, ale v pojmenování poněkud širším. Spojují se zde abstrakta, tragédie – komedie, ohavno – krásno, drastično – příjemno, a personifikovaná zvířata (kocour Kňour) atd.
Děj začíná na lavičce na Patriarchových rybnících, kde se sejdou dva lidé, Michail Alexandrovič Berlioz (nakladatel) a Ivan Nikolajevič Potápka, píšící pod pseudonymem Bezprizorný, kteří se dohadují o článku o Ježíši od Bezprizorného. Do jejich rozhovoru se vloží člověk podivného vzhledu, který o sobě tvrdí, že je profesor černé magie (Woland – Ďábel). Vypráví jim příběh o Ješuovi Ha – Nocrim, jak to bylo doopravdy, a předpoví Berliozovi, jakou zahyne smrtí (ruská žena, komsomolka, mu uřízne hlavu – přejede ho tramvají) a že se Bezprizorný podívá do sanatoria pro duševně choré. Ani jeden mu to samozřejmě nevěří, ale vše se nakonec stane tak, jak říkal.
Poté, co se Berliozova hlava začne kutálet po silnici, se Ivan snaží zavolat milici, protože chce usvědčit Wolanda z vraždy, ale ten dělá, že se ho to netýká. Čím více se Bezprizorný snaží někomu vysvětlit svou verzi, dělá okolo sebe takový rozruch, až se dostane do blázince. Zde se po čase uklidní a seznámí se přes balkon s Mistrem, který mu potvrdí, že Woland je Ďábel, poví mu o Pilátu Pontském a o Markétce.
Mezitím se v Moskvě začaly dít nepochopitelné, fantastické až hrůzostrašné události. Woland a jeho společníci (tlumočník a asistent Korovjev alias Fagot, mluvící kocour Kňour - Begemot, tlouštík Azazelo a nahá ryšavá dívka Hela) se snažili zlikvidovat osazenstvo domu v Sadové, kde bydlel Berlioz. Chtěli se tam nastěhovat. Nejprve začali tím, že uzavřeli smlouvu na kouzelnická představení s ředitelem Varieté Lotrovem, kterého následně poslali na Jaltu. Samozřejmě proti jeho vůli.
Poté, co se nastěhovali, zničili ještě předsedu domovní správy, Nikanora Ivanoviče Bosého. Nechali ho zatknout milicí za přechovávání dolarů, které však dostal za podnájem od Wolanda v podobě rublů. Po výslechu se dostal také do blázince. Následovalo zbití administrátora Varieté Varenuchy na veřejných záchodcích kvůli telegramům z Jalty a po polibku nahé ryšavé slečny se z něho stal upír.
Další na řadě bylo představení, kde konferenciérovi Bengálskému utrhli hlavu, kterou mu kocour o několik chvil později vrátil zpátky... Divákům padali do kapes bankovky, chtivým dámám nabídli nové modely, které za několik okamžiků odčarovali, takže ty nejchtivější se ocitly tak, jak je pánbůh stvořil. To bylo na psychiku Rimského moc, a tak se uchýlil do své kanceláře, kde se na něj vrhl upíří Varenucha se zrzavou dívkou. Útok se jim ale nepovedl, protože kohout oznámil, že je ráno a to již není hodina duchů. Hned po této události sedl do vlaku a jel neznámo kam.
Do druhé části vchází jako hlavní postava Markétka, která přijme Azazelovu nabídku a tím se téměř spolčí s peklem. Dostane od něho krém, kterým se namaže nejen ona sama, ale i její služebná Nataša. Poté, co Markéta zdemoluje Domov literátů, domov nepřátel Mistrova díla, se dostane do bytu č.50, kde se dozví, co se od ní očekává. V roli královny Margot se má stát hostitelkou na gala plesu u Satana, který hostí samé vrahy a podobná individua. Zde se také objeví Berlioz, tedy spíše jen jeho část – hlava, ze které Woland a Markéta pijí krev donašeče a špicla barona Maigela, zabitého přímo na večírku. Za odměnu si přeje zpět Mistra a ještě navíc dostane dárek. Kňour je odveze do bývalého Mistrova bytu v jedné uličce nedaleko Arbatu.
Mezitím se zjistilo, co je Woland opravdu zač a tak ho šla milice do bytu č.50 zatknout. Dům v Sadové 302b lehl popelem. Byl zničen obchod (kde přijímali pouze dolary) na Smolenském rynku a dům Gribojedovy tetičky (dům literátů) s restaurací, který též shořel. Ale Wolanda ani jediného jeho společníka nezatkli.
Nedaleko se Woland připravuje na odjezd. Azazelo usmrtí Markétu a Mistra, aby mohli jet také s nimi. Ještě naposledy navštíví v blázinci Ivana. Poté se vydají na cestu, kde všichni nabudou svou důstojnou démonickou podobu. Setkají se ještě s hrdinou Mistrova románu Pilátem, aby Wolandovým prostřednictvím zrušili staleté prokletí muže, který odsoudil k smrti Ješuu Ha – Nocriho, neboť ohrožoval Caesara myšlenkou, že každý člověk je v jádru dobrý. Pak Mistr a Markétka odcházejí k tiché věčnosti nebytí.

VLASTNÍ NÁZOR:

Samotný děj románu, ačkoliv je poměrně obsáhlý, není rozvláčný a má dynamický spád s filozofickou rovinou. Velmi mě zaujal námět – otázka spasení, bytí a nebytí. Hned jsem o ní začala uvažovat. Co je po životě? Nemyslím, že by po smrti bylo nic, jen černočerná tma, ale ani moc nevěřím tomu, že bychom se mohli dostat do nebe nebo do pekla. Spíše se nabízí otázka trochu duchařská spojená s reinkarnací. Nebo také to, že po smrti zůstane něco jako duše (duch, aura, či něco tomu podobného) a ta bude bloudit do té doby, dokud si nenajde nové tělo. Předpokládám, že to byla jedna z věcí, kterou autor nabízel čtenáři k zamyšlení. Ostatně i výskyt "nadpřirozených" bytostí (zde Woland – Satan) nutí k takovým úvahám. Vždyť bez zla by nemohlo být dobro (říká autor prostřednictvím Wolanda). A podle mě má pravdu. Líbí se mi, jak je zde využit situační humor skloubený se satirou, jež autor i přes nepřízeň osudu (jaké měl postavení v době, ve které žil) dokázal pěkně podat.
V tomto díle se tedy Bulgakov obrací na čtenáře (či divadelní diváky, neboť kniha byla i dramaticky zpracována) s otázkou bytí a nebytí a spasení. To není ani tak překvapivé, vzhledem k tomu, jak těžký měl život. Nikdo ho neuznával a mnoho her mu bylo seškrtáno, nebo úplně zakázáno či rozkradeno.

Každý, kdo píše, dá do svého díla něco svého, ať chce nebo ne. Tak tomu je i v tomto případě, i když si myslím, že zde je to spíše cílem. Autor přibližuje život v Moskvě v době, ve které žil, popisuje, jak lidé jednají v jistých situacích a také, že Moskvané (lidé) se nemění – jsou stále chamtiví, lžou, předstírají a podvádějí. V tomto ohledu je román nadčasový – vždyť jací jsou lidé dnes? Nejsou o mnoho lepší. Když se nad jeho dílem zamyslíme, zjistíme, že není důležité, v jakém společenském zřízení se odehrává. Lidé, jak Woland zjistil, jsou stejní i přes propast století! Sám autor se ztotožňuje s Mistrem. Vždyť je to on, komu zamítli román a kdo ho chtěl spálit (Bulgakovovi jich zamítli mnoho a dílo Mistra a Markétku chtěl také spálit). On byl vyhnancem a skončil v blázinci. Nechtěl tak snad autor najít východisko ze své situace, když už byl vyčerpán životem? Dostat se někam, kde by byl klid...?
Mým favoritem v této knize byl Woland a Markétka. Ďábel byl dobrým a spravedlivým a dal za vyučenou těm, kteří to potřebovali. Markétka byla ochotná všechno a za jakoukoliv cenu podstoupit Satanovi, jen aby mohla být s milovaným Mistrem. Ničeho se nebála.
Autor se v díle pokouší řešit klasické otázky, jako je přítomnost zla na světě a smysl lidského počínání.
Knížka je dílo, které určitě není oddechovým čtením, ale moc se mi líbila. Zajímavé by mohlo být i zhlédnutí filmového zpracování románu. Také se říká, že po přečtení této knihy složil člen legendární rockové skupiny Rolling Stones Mick Jagger svou slavnou Sympathy For The Devil.

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Zdroj: Vendi, 16.05.2005

­­­­

Diskuse k výpisku
Michail Afanasjevič Bulgakov - Mistr a Markétka (2)

Buďte první, kdo přidá komentář.







MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­