ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Shelleyová Mary Wollstonecraft (*30.08.1797 - †01.02.1851)

   
­­­­

Frankenstein (2)

Na začátku knihy jsou dopisy kapitána Roberta Waltona, který je na cestách a koná přípravy pro plavbu na severní pól. Píše své sestře a zmiňuje se o záhadném muži, který se svými saněmi plul na moři na velké kře a kterému zachránili život. Muž se postupně zotavuje a začíná kapitánovi vyprávět svůj hrůzostrašný příběh. Jmenuje se Viktor Frankenstein a pochází ze Ženevy. Žil ve šťastné rodině s milujícími rodiči. Do pěti let vyrůstal jako jedináček, ale na výletě v Itálii se jeho rodiče ujali dívenky Alžběty, která žila u svých chudých pěstounů. Potom tedy vyrůstali společně a jejich vztah byl velmi krásný. Později se jeho rodičům narodil ještě druhý syn Vilém. Viktor měl také velmi dobrého přítele, Jindřicha Clervala. Viktor se velmi zajímal o přírodní filozofii, četl knihy od Agrippa, Paracelsa a Alberta Magna. Asi v patnácti letech byl ale svědkem toho, jak zásah blesku úplně rozbil na drť starý dub. Jakýsi velký znalec přírodních věd, který byl u nich právě na návštěvě, se pustil do výkladu vlastní teorie elektřiny a galvanismu, která byla pro Viktora zcela nová a překvapující. Začal přírodní filozofií opovrhovat. V sedmnácti letech mu zemřela matka a on poté odjel studovat přírodní vědy a zvláště chemii na univerzitu v Ingolstadtu. Velmi ho zaujalo uspořádání lidského těla. Studoval anatomii, ale sledoval také přirozený rozklad a zkázu lidského těla a díky svým výzkumům odhalil vznik života a věděl, jak vdechnout život neživé hmotě. Rozhodl se tedy, že stvoří bytost podobnou člověku, ačkoliv mnohem větší. Jeho práce ho úplně pohltila, později začal mít dokonce zdravotní potíže, ale jedné listopadové noci bylo jeho dílo konečně hotovo.
Po oživení tvora ho ale přepadla hrůza a odpor a utekl ze svého bytu. Setkal se se svým přítelem Clervalem, jenž do Ingolstadtu právě přijel. O netvorovi mu ale nic neřekl a společně se vrátili ke koleji. Tam Viktor zjistil, že netvor mezitím zmizel. Kvůli celkovému vyčerpání však Viktor onemocněl a uzdravil se jen díky obětavé péči svého přítele Clervala. Léto poté strávili studiem orientálních jazyků a na pozdní podzim byl naplánován Viktorův návrat do Ženevy. Z nejrůznějších příčin se ale zdržel a jeho cesta byla odložena až na příští jaro. Krátce před plánovaným odjezdem mu Clerval navrhl, aby se vydali na výlet do okolí Ingolstadtu. Tento výlet přispěl k Viktorově úplnému uzdravení, dokonce i k velmi dobré náladě. Po návratu ale našel dopis od svého otce, ve kterém stálo, že jeho bratr Vilém byl zavražděn. Zdá se, že důvodem jeho vraždy byl medailónek s miniaturou jeho matky, který Vilémovi vrah ukradl. Po přečtení dopisu se Viktor rozhodl okamžitě odjet do Ženevy. Po příjezdu byly ale městské brány už uzavřeny, a tak chtěl Viktor vyhledat místo, kde byl zavražděn jeho bratr. Na cestě zahlédl netvora, jehož stvořil a bylo mu jasné, že ta stvůra zabila Viléma. Nejprve Viktora napadlo, že řekne vše, co o vrahovi ví a dá ho pronásledovat. Potom si ale uvědomil, že by nikdo nevěřil tomuto nepravděpodobnému příběhu, zvláště když byl po dokončení svého díla tak těžce nemocen. Lidé by jeho vyprávění považovali jen za blouznění šílence. Ale i kdyby jeho příběhu uvěřili, mimořádné schopnosti tvora, který dokázal slézat strmá úbočí hor Salev, znemožňovaly jakékoli pronásledování. Viktor se tedy rozhodl, že o netvorovi nikomu nic neřekne. Ráno konečně přišel do svého domu a dozvěděl se, že z vraždy Viléma byla obviněna dlouholetá přítelkyně Frankensteinovy rodiny, Justýna Moritzová. O její vině svědčilo několik zvláštních skutečností, které by otřásly každým, kdo nevěděl o existenci tvora, kterého stvořil Viktor. Tu noc, kdy byla vražda spáchána, nebyla doma a k ránu ji jakási trhovkyně spatřila nedaleko místa, kde bylo později nalezeno Vilémovo tělo. Žena se jí zeptala, co tam dělá a Justýna na ni jen divně pohlédla a její odpověď byla zmatená a nesrozumitelná. Když se vrátila domů, řekla, že hledala dítě a ptala se, zda o něm někdo neví. Jakmile spatřila tělo zavražděného chlapce, přepadly ji závratě a musela několik dní zůstat na lůžku. Hlavním důkazem byl ale nejspíš medailónek, který měl Vilém před svým zavražděním kolem krku a který se našel v Justýnině kapse. Justýna se pod tíhou důkazů nakonec k vraždě, jíž nespáchala, přiznala a byla popravena. Viktora soužily nesmírné výčitky a pocit viny kvůli dvěma smrtím, které zavinil. Měl pocit, že netvor spáchá ještě nějaký další strašný skutek. Ve snaze vyrovnat se s tupým zoufalstvím se Viktor vypravil do chamonixského údolí. Na cestě se setkal s netvorem, kterého stvořil. Viktor s ním nejdříve nechtěl vůbec mluvit, ale nakonec se rozhodl ho vyslechnout. Netvor mu vyprávěl o tom, co zažil od svého odchodu z Ingolstadtu. První dny byl velmi zmatený. Nic neznal, nic nechápal a všechno ho bolelo. Postupně ale začal rozeznávat jednotlivé vjemy. Jasně rozeznal bystřinu, stromy a zpěv ptáků. Po nějaké době se rozhodl odejít jinam a narazil na lidské příbytky. Z vesnice ho ale lidé kvůli jeho děsivému vzhledu vyhnali. Ukryl se před nimi v prázdné kůlně, která přiléhala k pěkně vyhlížejícímu domku. V něm bydleli dva sourozenci, Felix a Agáta a jejich starý slepý otec. Vzájemně se sice milovali a měli spolu pěkné vztahy, ale byli velmi chudí. Netvor v noci vycházel ven z kůlny a sekal jim dříví nebo odklízel z cesty sníh, aby jim trochu pomohl. Poslouchal jejich rozhovory a později se tak naučil vyslovovat jednotlivá slova. Potom za rodinou přijela Arabka jménem Safie. Učili ji mluvit svojí řečí, netvor je poslouchal, a tak se naučil většinu slov, která běžně používali. Cizinku učili i psát, takže si osvojoval i znalost písma. Z knihy, kterou Felix Safii předčítal, zase netvor získal přehled o dějinách a současné politice. Dlouho nemohl pochopit, jak může být člověk tak statečný a skvělý a zároveň i špatný a podlý. Vraždění mezi lidmi považoval za něco odporného. Když se dozvěděl o složení lidské společnosti - o majetkových rozdílech, o nesmírném bohatství, hrůzné chudobě, o postavení, původu a šlechtické krvi, začal si uvědomovat, že nejspíše bude všem lidem odporný. Dozvěděl se také o rozdílu pohlaví a o zrození a výchově dětí a začal přemýšlet o tom, proč on nemá žádné příbuzné a žádné vzpomínky na dětství. Později se také seznámil s příběhem té rodiny. Ještě pár měsíců před netvorovým příchodem žili šťastně v Paříži. Jejich neštěstí zavinil Safiin otec, turecký obchodník, jenž byl nespravedlivě odsouzen k smrti. Felix byl náhodou přítomen u tohoto soudního jednání a chtěl otce Safie osvobodit. Jeho otec a Agáta mu také chtěli pomoci. V noci přišel Felix k zamřížovanému oknu kobky odsouzeného a seznámil ho se svými plány. Právě tam byla na návštěvě jeho dcera a Felixovu snahu o osvobození nešťastného Turka ještě více podnítilo to, že se do Safie zamiloval. Turek sice naoko souhlasil s tím, že dá Safii Felixovi za manželku, aby se dostal z vězení, ale ve skutečnosti se mu jako muslimovi příčilo, že by se jeho dcera měla provdat za křesťana. Po vězňově útěku byli viníci brzy odhaleni a Agáta a její otec byli uvrženi do žaláře. Felix se vydal do rukou zákona, protože doufal, že se mu tak podaří otce a sestru osvobodit. Všichni tři ale zůstali ve vězení ještě pět měsíců a poté došlo k přelíčení. Na základě rozsudku jim bylo zabaveno celé jmění a byli odsouzeni k doživotnímu vyhnanství z rodné země. Brzy nato se Felix dozvěděl, že Turek, pro něhož on a jeho rodina tolik vytrpěli, je proradný a nečestný člověk. Jakmile se dozvěděl, že jeho osvoboditel byl odsouzen k chudobě a vyhnanství, opustil se svou dcerou Itálii a poslal Felixovi urážlivě nepatrný obnos, aby mu údajně poskytl pomoc pro jeho další život. Své dceři Turek nařídil, aby na Felixe zapomněla a připravila se k návratu do vlasti. Safie ale z otcových listin zjistila jméno místa, kde Felix žil a se služebnou uprchla od otce do Německa. Bez nesnází dorazily do města vzdáleného asi dvacet mil od místa, kde žil stařec se svými dětmi, ale tam služebná těžce onemocněla a zemřela. Naštěstí se ale ocitly u dobrých lidí a Safie se bezpečně dostala do Felixova domku. Netvor byl příběhem rodiny hluboce dojat. Jejich životní zážitky ho naučily obdivovat se vynikajícím vlastnostem některých lidí a odsuzovat nectnosti jiných. Na jedné ze svých nočních výprav do lesa našel tlumok s několika knihami, jejichž četba ještě více podpořila jeho touhu po dobru a odpor k nectnostem. V kapse obleku, který vzal ve Viktorově laboratoři, také našel nějaké papíry. Zjistil, že je to deník, který si Viktor vedl čtyři měsíce předtím, než ho stvořil. Ze stránek deníku netvor pochopil, že i Viktor, jeho stvořitel, byl svým dílem zhnusen. Doufal však, že stařec a jeho děti k němu pocítí soucit a jeho znetvořený vzhled jim nebude vadit, až poznají, jak se jim obdivuje. Rozhodl se tedy promluvit se slepým starcem, kterého jeho děsivý vzhled nemohl vyděsit. Jejich rozmluvu ale přerušili vracející se Felix, Agáta a Safie. Ti byli velmi ohromeni a zděšeni - Agáta omdlela, Safie utekla a Felix netvora srazil k zemi a udeřil holí. Netvor ve všeobecném zmatku unikl zpět do kůlny. Poznal, že mezi lidmi není nikdo, kdo by ho litoval nebo mu pomohl, a tak se rozhodl vést věčnou válku proti lidstvu, a především proti tomu, kdo jej stvořil. Potom se sice začal domnívat, že se poněkud unáhlil a rozhodl se pokusit ještě jednou získat starce na svou stranu, ale stařec, Felix, Agáta a Safie mezitím odešli.
Netvor byl naplněn pocity pomsty a nenávisti a svou zuřivost obrátil proti neživým věcem - zapálil jejich domek. Potom se rozhodl, že vyhledá svého stvořitele a odebral se za ním do Ženevy. Jeho cesta byla kvůli zimě velmi obtížná. Ze strachu, aby se nesetkal s lidmi, putoval nejdříve pouze v noci. Když ale zjistil, že cesta vede dál hlubokým lesem, odvážil se jít dál i po východu slunce. Příroda v něm začal znovu probouzet pocity radosti. Potom se ale přihodilo něco, co ho opět přinutilo přísahat pomstu lidem. Zachránil život dívce, která spadla do řeky, ale venkovan, jenž ho spatřil s dívkou v náručí, ho postřelil. Po několika týdnech se mu rána zhojila a on mohl pokračovat v cestě. Když se již chýlila ke konci, uviděl malého chlapce, jak přibíhá k jeho úkrytu. Napadlo ho, že je jistě ještě nepředpojatý a že by ho mohl vychovat a on by se stal jeho přítelem. Chlapec se jej však také polekal a vyslovil jméno netvorova stvořitele, což netvora rozzuřilo a chytil chlapce za krk, aby jej umlčel. Protože ale měl velkou sílu, chlapce uškrtil. Potom si na jeho krku všiml medailónku s podobiznou překrásné ženy. Obrázek ho zaujal a nejprve uklidnil, ale potom si uvědomil, že tato žena by se jistě při pohledu na něj také zděsila a opět pocítil zlobu. Hledal místo, kde by se mohl ukrýt a v nějaké stodole našel spící dívku. Ukradený medailónek jí vložil do kapsy, aby si chlapcovu vraždu odpykala ona a potom uprchl. Své vyprávění netvor zakončil prosbou, aby mu Viktor stvořil společnici, která bude stejná jako on, aby s ní netvor mohl žít. Slíbil Viktorovi, že s ní potom odjede do rozsáhlých pustin Jižní Ameriky. Přesvědčoval ho, že když bude mít družku, se kterou se bude moci dělit o své pocity, nebude už lidem škodit. Viktor nejprve odmítl, ale pak si uvědomil, že netvor na začátku svého života projevoval dobré vlastnosti a také že by bylo marné s netvorem soupeřit a nakonec souhlasil. Rozhodl se znovu odjet do Anglie, ale cestu neustále odkládal. Potom byl ale naplánován jeho sňatek s Alžbětou, a tak se rozhodl odcestovat, aby se s ní ihned po návratu mohl oženit. Se svým přítelem Clervalem nejprve procestovali Anglii, ale ve Skotsku Viktor Jindřicha opustil a usadil se na jednom z pustých ostrůvků Orknejí. Na ostrůvku žilo pět lidí, ale Viktora si nikdo nevšímal, a tak se mohl pustit do své odporné práce. Později se ale začal obávat, že nový tvor, kterého vytvoří, bude povahově horší než její druh, že se odmítne s ním ukrývat v pustinách a bude chtít vraždit lidi. Také ho napadlo, že by se od sebe mohli odvrátit, vyděšení ohyzdností toho druhého. Netvor by byl potom zase sám a navíc rozlícen tím, že byl opuštěn tvorem vlastního druhu. I kdyby se ale společně usídlili v pustinách, z jejich vztahu by vznikly děti a na zemi by se rozmnožila rasa stvůr, které by mohly lidi naplnit děsem a ohrozit jejich životy. Viktor si začal uvědomovat nesprávnost svého slibu a náhle spatřil netvora, jak nahlíží do jeho chýše. V jeho obličeji Viktor spatřil výraz zloby a proradnosti a roztrhal na kusy věc, na níž pracoval. Netvor poté utekl s výkřikem plným ďábelského zoufalství a pomsty. Za několik hodin znovu připlul na člunu a přísahal mu pomstu. Řekl mu, že s ním bude o jeho svatební noci a potom odešel.
Viktor dostal dopis od Clervala a rozhodl se ostrov opustit. Doplul do městečka, kde se dozvěděl, že Clerval byl uškrcen a že ho z této vraždy všichni podezírají. Okolnosti případu sice ukazovaly na jeho vinu, ale nakonec byl zproštěn obvinění, protože bylo dokázáno, že v době, kdy bylo nalezeno Jindřichovo tělo, byl na Orknejích. Viktor však věděl, že Clervala, Justýnu a Viléma zavraždil netvor, kterého on stvořil, a tak se z jejich smrtí neustále obviňoval. I přes svůj špatný zdravotní stav se rozhodl okamžitě vrátit do Ženevy, aby mohl zabránit dalším vraždám svých blízkých. Brzy po jeho návratu se uskutečnila jeho svatba s Alžbětou. Viktor se obával, že se jej netvor o svatební noci pokusí zavraždit, a tak nechal Alžbětu samotnou v pokoji a odešel pátrat po netvorovi. Najednou ale z Alžbětina pokoje zaslechl výkřik plný hrůzy. Jakmile ho uslyšel, uvědomil si, že netvor nechtěl zavraždit jeho, ale Alžbětu. A jeho tušení bylo správné. Po její smrti se Viktor znovu v horečkách zhroutil, ale při pomyšlení na nebezpečí, které hrozilo jeho otci, se vzchopil a vrátil se do Ženevy. Otec byl sice v pořádku, ale po zprávě o zavraždění Alžběty ztratil sílu potřebnou k životu a za několik dní zemřel. Viktor byl prohlášen za šíleného a uvržen do cely. Za několik měsíců si ale začal znovu rozpomínat na své postavení i na to, co se mu přihodilo, a tak byl osvobozen. S návratem rozumu se v něm probudila i touha po pomstě. Asi měsíc po svém propuštění městskému soudci pravdivě vylíčil celý svůj příběh, ale ten mu nevěřil. Viktor tedy opustil Ženevu a začal pronásledovat svého nepřítele. Přísahal, že jeden z nich musí zemřít. Jeho nepřítel ho vedl daleko na sever. Viktor už ho téměř dostihl, ale najednou plocha zamrzlého oceánu, po kterém putovali, pukla a on zůstal ledové kře. Začal ztrácet naději, když se mu naskytla záchrana v podobě lodi, kterou řídil Walton. Své vyprávění zakončil prosbou, aby kapitán, jestliže k tomu bude mít příležitost, zabil netvora a tak ukojil jeho pomstu. Několik dní poté Viktor zemřel. Kapitán se setkal s netvorem, který nad mrtvým Viktorovým tělem projevil lítost a rozhodl se spáchat sebevraždu upálením. Kapitán Walton Severního pólu nedosáhl a vrátil se zpět do Anglie.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Efča, 04.07.2009

­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Frankenstein, Frankenstein (2), Frankenstein (3)
Čítanka-Frankenstein
Životopisy - autorův životopis nenalezen
­­­­

Diskuse k výpisku
Mary Wollstonecraft Shelleyová - Frankenstein (2)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)