Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Spalovač mrtvol je román-horor o vlivu ideologie a moci na vnitřní mravní svět a charakter člověka.

Soubor postav vytváří bizarní panoptikum, někteří aktéři nemají záměrně plnohodnotné role ani jména, jsou jen schematizovanými, odlidštěnými figurkami. Hlavním hrdinou je vzorný otec rodiny a spalovač pražského krematoria, spořádaný občan pan Kopfrkingl, kterého fašistická ideologie postupně deformuje až k úplnému rozpadu osobnosti. Přesvědčen o nutnosti očistit svou krev, vraždí postupně všechny své blízké. Okázale demonstruje abstinenci, nekuřáctví i vřelý vztah k hudbě. Blízké předměty i osoby nazývá exotickými jmény (sebe Karel Roman, manželku Lakmé, krematorium Chrám smrti).

Kopfrkinglova postava nemá ostré kontury, přiživuje se okolními frázemi a gesty, takže se stává průnikem cizích vlivů. Důležitou úlohu hrají kromě členů Kopfrkinglovy rodiny nacista Willi Reinke a zaměstnanci krematoria. Modifikace jejich jmen (Lišková, Zajíc, Fenek, Beran) odpovídá plně hrdinově perspektivě a jeho rovnocennému chápání lidí a zvířat. Jiní aktéři (Strauss, Dvořák, Janáček, Wagner) mohou deklarovat zaujetí hudbou.

Svébytný svět protagonisty narušuje návštěva dávného přítele, nyní přesvědčeného nacisty, Williho Reinkeho. Ten přiměje spalovače uvěřit jeho rasovou nadřazenost a nutnost zbavit se pojítek s bytostmi nižšími a méněcennými. Převlečen za žebráka se vetře na oslavu židovského Pohřebního bratrstva a udáním si po zřízení Protektorátu zajistí cestu do nacistického Casina. Manželčin židovský původ mu brání v další kariéře, proto postupně zavraždí nejen ji, ale i svého syna. Na základě pokřivené interpretace tibetské filozofie hodnotí páchané zločiny jako pomoc nešťastníkům, kteří nechápou vyšší zájmy světa. Když se pokusí vztáhnout ruku i na svou šestnáctiletou dceru, přeruší jej jeho dvojník - výplod choré mysli, tibetský vyslanec, nazve ho inkarnací Buddhy a vyzve ho, aby se ujal trůnu v Lhase. Prožitek osvícení završují tři "andělé", kteří odvádějí Kopfrkingla do sanitky. V závěru novely je protagonista konfrontován s průvodem vyhublých lidských trosek vracejících se po skončení války z koncentračního tábora. Ani tehdy se nevzdává přesvědčení, že je mesiášem. Kompozice románu je velmi rafinovaná a podílí se na výstavbě napětí (např. výjevy předváděné mechanickými loutkami při návštěvě panoptika jsou předobrazem zločinů páchaných později Kopfrkinglem apod.).

Fuks klade důraz na významové zatížení detailů, logiku a následnost děje částečně nahrazuje spojnicí jednotlivých motivů.
I v tomto románu je patrná Fuksova typická obliba v propojování reálného světa s iluzemi, sny a halucinacemi. Hranice mezi realitou a fikcí, mezi skutečností a její stylizací je záměrně rozostřována a zpochybňována, většina událostí si zachovává dvojakou podobu. Autor se pouští, jak je u něj obvyklé, do hry s fakty a historickými reáliemi, které, jak předpokládá, čtenář zná. Mystifikováním jim dává groteskní rozměr. Rafinovaný jazykový projev využívá složité symboliky a rozvinuté metaforičnosti. Perspektiva hlavní postavy je dominantní, a to přestože je příběh vyprávěn v er-formě. Fuks navíc místy důmyslně stírá stylistické rozdíly vyjadřování vypravěče a vyjadřování Kopfrkingla. Vypravěč události pouze zaznamenává, ale neinterpretuje, čímž zamlžuje motivaci některých Kopfrkinglových činů.