ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

Brigda    
­­­­

Povídky o ženách

Příběhy, jejichž hrdinkami jsou především ženy a tématem především láska a další mezilidské vztahy. Mezi autory tohoto souboru patří: Pawlovská, Viewegh, Šabach, Dousková, Kantůrková, Pekárková, Fischerová, Nosková, Hauserová, Walló, Koubská.

Halina Pawlowská - Jenom kousek k lásce
Klára žila na chalupě už přes dvacet let. Starala se o tatínka, který měl nemocnou nohu. Klára byla umělkyně, dokonce i akademická sochařka, ale hlína se zrovna nestala jejím oblíbeným tématem. Klára vystřídala hodně kluků. Nakonec pak zůstala s Jackem, ale ten zemřel a tak mu jen na památku vytesala na náhrobní desku čtyřlístek pro štěstí. Její život šel dál. Později ji přitahoval sedmdesátiletý provdaný dědeček, pan Toníček. Tomu zemřela manželka a pak hned po ní zemřel i on. Když umřel, Klára se snažila hledat dál dalšího muže. Našla si Václava, ale ten si po nějaké době přivezl jinou dívku. Klára se pak už nesnažila, aby se mužům líbila, a tak se už nemalovala, prostě o sebe nepečovala. Jednoho dne přišla za Václavovým bratrem Janem, který měl nemocnou nohu a kulhal. S Janem chodila rok, ale pak se odstěhoval do města do paneláku. Navštěvovala ho dvakrát týdně, pak už jen SMSky a poté už byl jenom klid, neozval se. Na jaře dalšího roku objevila u potoka v maringotce Svatopluka, nabídla mu, aby se u ní osprchoval. A tak začal další její vztah, ale ten skončil, když skončilo léto. Pak jí na Vánoce zemřel táta a ten jí vzkázal, že milovala všechny, co tu byli, teď tu nikdo není, tak ať taky táhne někam jinam. A tak Klára měla jenom vždy kousek k lásce, ale nikdy to nevydrželo dlouho...

Michal Viewegh - Smilstvo
Helena se do Milana zamilovala před rokem, pracovali ve stejné firmě. Oba dva se měli stále na očích, věděli vše, co ten druhý dělá a kdy a kde. Ale Helena milovala ještě Richarda, a tak se oba dva vždy dvakrát do měsíce uvolnili z práce a setkali se v nákupním centru. Vždy se setkávali jen na hodinu a půl. Tentokráte chtěla pustit na dvě hodinky, ale manžel byl proti. I tentokráte ji odvezl do nákupního centra. Své kamarádce Anetě se jednou svěřila, ale ta se jí jen vysmála. Helena jí jen odpověděla, že chce jen smilstvo, na dvě hodiny štěstí měsíčně, že nechce příliš. Když Milan s Helenou dojeli do nákupního centra, rozloučili se. Milan si koupil časopisy a šel si sednout do kavárny. Když vyšel, přemýšlel, zdali má Anetě koupit nějaký dárek. Věděl, že jeho žena mu zahýbá, ale on jí ve stejnou dobu provádí to samé. Když ho přišla obsloužit servírka, zeptala se, zdali je manželka na nákupech. Milan jí všechno vysvětlil, jak se věci mají. Odpověděla mu jen, že je tolerantní manžel. Michal na to, že je rezignovaný.

Petr Šabach - Království za story
Wanda se přišla vybrečet ke své kamarádce Pavle. Wandě dlouho trvalo, než se dala do kupy, aby se jí mohla svěřit, co se jí stalo. Když už začala vyprávět, sdělila Pavle, že ji vykradli. Pavla hned chtěla volat policii, ale Wanda nechtěla, že by jí stejnak neuvěřili. A tak začala vyprávět, jak se to vše odehrálo. Wanda šla na oslavu narozenin, tam se ale setkala s cizím člověkem, kterého dlouho pozorovala, byl tak pěkný. Když se jednou podívala na něj, zjistila, že i on ji sleduje. Nevěděla, jak se s ním má setkat a promluvit si s ním. A tak jako puberťačka zdrhla a on šel za ní. Společně zavolali taxi, který je odvezl k Wandě domů, chtěli se milovat, ale neznámý muž po ní chtěl, aby hrála na klavír, a tak ho poslechla. On mezitím byl v ložnici a poslouchal její hudbu. Když se dlouho muž neobjevoval, tak se Wanda chtěla jít podívat, co dělá, ale najednou se objevil a říkal jí, ať hraje dál a ať mu ještě mává. Wanda byla tak zaslepená, že mu to splnila a pak odešel. Když se nevracel, Wanda přestala a šla se podívat za ním, ale místo toho jen objevila vykradenou ložnici. Ukradl, co pobral. A mezitím byl i obraz i od Zrzavého. Až se její muž vrátí, tak ji zabije. Měl totiž obchod se starožitnými věcmi. Když dovyprávěla, podala Pavle telefon, ať klidně zavolá na policii. Ale Pavla pochopila, že by jí nikdo neuvěřil a tak jen řekla, že potřebují sehnat zatraceně dobrou story.

Iva Pekárková - Špendlík na krokodýla
Aziza chodila už pět let s Gwandoyem, ale jednoho dne objevila v kapse u kalhot lístek se vzkazem: "Zavolej mi - Liz". Aziza byla tak zdrcená, a tak si telefonní číslo uložila do mobilu pod krycím jménem Aligátor.
Aziza pracovala v pojišťovně, dělala noční, dostala za to více peněz a nebylo tam mnoho lidí. Pracovala tam s ní její kamarádka. Když jí vylíčila, co objevila, poradila jí, ať zachová klidnou hlavu. Ale když přišla Aziza domů, tak udělala povyk. Gwandoymu rozstříhala skoro všechno oblečení. Ale on jí vysvětlil, že s ní nic nemá a že to musel být nějaký vtip, a tak se usmířili. Azize nebyla ovšem klidná, prohledávala mu věci, později se koukala i do zpráv na mobilu. Měl tam SMSku od Beth se vzkazem OK. Došlo jí, že to je zkratka Elizabeth. Tak Gwandoymu spálila všechno oblečení, co mu zase nakoupila. Gwandoy jí řekl, že je blázen, a tak se od ní odstěhoval. Vídali se spolu a klapalo jim to lépe než předtím. Pak se k ní opět nastěhoval. Azize byla z Ugandy a její přítel též z té země. Ale on byl nakažen HIV, a tak to dostala i Azize. Když už jim vztah opět klapal, našla v jeho ponožkách zabalený prezervativ; ten spolu nikdy nepoužívali, došlo jí tedy, že tu Elizabeth nejspíš chrání před HIV. Azize si řekla sama pro sebe, že když chtějí tichou válku, mají ji mít. A tak vzala špendlík a propíchala všechny sáčky. Zabila tak krokodýla špendlíkem...

Eva Kantůrková - U moře
Když jí zemřel muž, rozhodla se, že pojede k moři, a to sama. Všichni jí říkali "To zvládneš!", a tak nakonec s cestovní agenturou odjela. Když šla na pláž, zaplatila vždy za dvě lehátka. Nejspíše to dělala ze zvyku, nebo čekala na někoho, kdo přijde. Další den se konal výlet, a tak se tam zapsala. Tam ji průvodce mile vypravoval o sobě a o své rodině, přinesl jí i leknín. Když přijeli zpět do hotelu, leknín dala do vody. Později si šla opět lehnout na pláž, myslela si, že viděla toho průvodce, čekala tedy, až za ní dojde, ale nebyl to on. Když už se setmělo, šla se projít k moři a tam zahlédla muže, jenž měl ruce roztáhnuté, jako by chtěl někoho obejmout. Tak to dělal i její muž, když přišel domů. Jakmile se ale z toho snu probudila, nikdo tam nestal. Další den měla jet zase někam na výlet, avšak nakonec si šla zaplavat... V hotelu pak mezi jejími věcmi našli ještě fotoaparát. Syn té ženy pak film nechal vyvolat, byla tam jen jediná fotka, a to jak nějaký muž stojí s rukama připravenýma někoho obejmout...

Eva Hauserová - Deníček sebevražedkyně
Hlavní hrdinka této povídky je žena, jež měla rakovinu slinivky. Už se nechtěla trápit a nechtěla stále myslet na smrt, a tak si pomalu připravovala sebevraždu. Marek, její přítel, byl stále s ní, myslel si, že je silná. Ale ona tak jen vypadala, v sobě to dusila a silná rozhodně nebyla. Stále chodila do práce, a když měla spolupracovat se svojí bývalou spolužačkou, tak se jí do toho nechtělo. Její spolužačka se jmenovala Viktorie a ona jí říkala Vítězka, vždy musela být ta nejlepší ze třídy. Kluci se na ni jen lepili. Vítězka ji ignorovala a navážela se do ní. Chtěla Vítězce všechno, co jí provedla, oplatit. Jednoho dalšího dne jí přišly výsledky z biopsie a doktorka jí řekla, že to je jenom lymfon a že se to dá vyléčit. Svoji sebevraždu tedy posunula na dobu neurčitou. Měla radost a Vítězka taky měla důvod k radosti, alespoň prozatím...

Daniela Fischerová - Jednooká, jednoruká a já
Je to příběh dvou nadějí, dvou beznadějných lásek a dvou podivných jmen.
Tetu Evy, Malénu, pokřtili jako Amelaine, ale doopravdy to její teta nebyla. Chodila k ní ráda. Vyprávěla jí příběhy, které zrovna nekončily šťastně. Teta byla nešťastná žena, milovala jednoho muže, který si ale vzal jinou.
Jednou se Eva seznámila s mužem, jenž se jmenoval Hoření. Později se vídávali. Eva si myslela, že z toho vztahu něco bude. Ale když mu řekla, že se bude vdávat, řekl jen, že gratuluje. A tak od něj odešla, do schránky mu pak jen hodila lístek se vzkazem: "Už nikdy nepřijdu."
Když dalšího dne zavolala Slabáková, že jí umírá teta Amálie, rozhodla se, že pojede za ní na chalupu. Už ji neviděla 15 let. Když odcházela na autobus, volal jí Hoření a řekl jí, že mu to je líto, jak to dopadlo. Nevěděla, zdali to má brát jako omluvu, nebo jako že toho lituje. S tím si už těžkou hlavu nedělala. Vydala se za tetou. Když za ní dorazila, napřed ji teta nepoznala. Eva se o ni starala, nikoho jiného v chalupě nechtěla. Amélile jí řekla, že je její dědičkou a že po ní zdědí chalupu, nezklame-li ji. Začaly si vyprávět. Eva se svěřila, že se bude vdávat, ale ne z lásky, nýbrž z rozumu. To tetu hrozně moc rozčílilo. Věděla, jaké to je. Když u ní Eva přečkala noc a ráno se probudila, teta byla už mrtvá. Hledala tu závěť, ale žádnou nenašla. Tak se šla zeptat Slabákové - ta jí jen řekla, že viděla spálený igelit v krbu. Evě došlo, že tetu zklamala a chalupu tak nezdědí.
Když se ptala Slabákové, jaký vztah k ní teta měla, tak jen řekla, že na ni bývalá dost sprostá a že její muž ji nezajímal. Na to Eva vyřkla, že její teta ho milovala. Načež se dozvěděla, že milovala jejího prvního muže. Ale že neví, kde je ten chudák Hoření...

Irena Dousková - Potřetí toho dne
Tento příběh vypráví Davidova žena psychiatrovi. Myslí si, že je blázen, a tak zašla za ním.
Skupinka párů se vydala auty do Provence. David se svojí ženou, Vítek s Markétou a Milan s Hanou. To byla sestava, která vyjela šťastně na dovolenou bez dětí. Davidově ženě se ten den nikam nechtělo jet, měla divné tušení, ale nechtěla to kazit, tak mlčela a jela. Cestou tam přejeli kočku, možná to byla černá kočka, nikdo neví. Byla z toho docela rozhozena. A když přijeli na místo, přihnala se velká bouřka, kterou v životě nezažila. A tak to bylo potřetí toho dne, co jí to připomnělo smrt. Na dovolené se jim všem líbilo, avšak jí to tam připadalo velice známé. Když šla s Davidem na procházku z města, věděla, co je čeká za další zatáčkou. Bylo to velice divné. Dalšího dne si vyjeli s Davidem na večeři, ale nikde neměli už otevřeno. Udělali si malinkou procházku, cestou zpět k autu potkali zvláštní ženu, připadalo jí, že ji odněkud zná. Večer stejného dne se jí udělalo velice špatně, a tak si vzala prášky a šla si lehnout. Následující den jí nebylo zrovna nejlíp. Davida přemluvila, ať jedou domů. Museli zaplatit celý pobyt. Domácí jim aspoň věnoval víno, které stejnak nevypili, dali ho tchýni, která hlídala děti. Týden na to tchýně zemřela. A tak skončilo vyprávění.
Psychiatr se jí ptal, jak se má. Odpověděla, že skvěle, se svým mužem se rozvedla. A když zavedl řeč na ostatní lidi z party, tak jen odpověděla, že se s nimi už dlouho neviděla. Psychiatr poznal, že lže. Pak mu sdělila, že se nikdy z Province nevrátili. Měli těžkou autonehodu. Byla to předtucha? To nikdo neví...

Libuše Koubská - Ještě jednou, prosím!
Dvě kamarádky se sešly v kavárně na verandě a poslouchaly rozhovor dvou starých žen. Povídaly si, zdali by byly schopny ještě se zamilovat. Tak i toto téma se převedlo mezi Idu a Alenu.
Ida před čtyřiceti lety byla milounká a hezká. Kluci ji milovali. Když vystudovala Ida, tak kolegyně jí záviděly, že mohla mít každého muže, uměla to správně roztočit. Ale teď je stará a chtěla ještě jednou tu lásku zažít. Nevěděla ale jak ji získat a kde ji hledat. Přes inzerát prý ne. Když jednou jela do Jeruzaléma, tak do zdi nářku napsala: "Bože, ještě jednou, prosím!" Ale nic se nedělo, stále byla sama. Měla tedy už děti a manžela doma. S dětmi jezdívala do Alp lyžovat, chodila do solária. Byla to aktivní žena.
Aleně vyprávěla, jak ji čtyři spolužáci pozvali na víno. Když přišla, tak na ni jen zírali. Ona jen stroze odpověděla, že zestárla. Chtěla ještě jednou zajet do Jeruzaléma, ale nejela. Zavzpomínali si na přednášku docentky Šmilauerové, která říkávala - až vás ty žlázy konečně přestanou honit po světě, vy si tak oddychnete!
A tak dvě staré kamarádky se zase usadily na terase a slunily se na jarním sluníčku.

Olga Walló - Velká láska
Strejček Tonči poznal velkou lásku, říkávají všichni doma. Miluje Milušku a ona Tončiho. Miluška byla už jednou provdána a pak šlapala, prý to je zaměstnání jako každé jiné, říkávala. Jejího prvního manžela Hitler zavřel do koncentráku a tam pak i zemřel. Jednou přišel k nim do kraje cirkus, a tak tam vzala syna z prvního manželství, aby se ještě podíval na zvířátka. A tam tehdy uviděla Tončiho, jak vyklízel lvům.
Když strýček Tonči v padesátém druhém ještě neměl Milušku, tak se z velké lásky jednou věšel. Mohl za to můj táta, který žehlit strýčkův problém už nebude. A tak strýčka Tončiho zavřeli. Dali ho do basy s Rómem Lacem, který mu vyprávěl o své ženě. Jeho žena za ním chodila každý den a před věznicí mu vždy ve stejnou hodinu mávala. Když si strýček Tonči odpykal svůj trest, vyšel z basy a zamiloval se do ženy Laca, miloval ji, chtěl si ji vzít. Pak přišel den, kdy Laca propustili též. Tak mu Eržika řekla, že miluje Laca a že to je její právoplatný muž, a tak odešla. A z toho se chtěl strýček Tonči oběsit na sprše, ale ta se utrhla. Doktor ho do blázince posílat nechtěl, dal mu padesát korun, ať si zajde do cirkusu se rozveselit, a tak tam šel a už tam i zůstal. Vyklízel lvům a koním. Jednoho dne potkal Milušku. Miluška si ho vzala s sebou do Prahy a teď dělá vrátného u vysoké školy.

Věra Nosková - Falešný Mičurin
Ivany muž nebyl vůbec rád, když ho navštěvovala v jeho kanceláři, vždy ji vyhnal. Vždy tam měl tolik krabiček, šanonů, papírů a obrázků. Zajímal se o vše od botaniky až po psy. Její budoucí muž měl už dvě zkrachovaná manželství a poslední dny spal u svého kamaráda a teď žije s ní. Neměl pomalu žádné peníze, a když ji velice rozčílil, tak mu říkala: "Ty Mičurine jeden bláznivej." Muž se staral o jejich zahradu, postavil si tam skleník na kaktusy a dělal tam další věci, co ho zajímaly. Vždy když se rozčílil, tak říkal, že to dělat nemusí, že ho klidně může nechat zarůst kopřivami. Jejich vztah moc neklapal, jen spolu žili. Chtěl po ní, aby mu před notářem přidělila půlku baráku, ale to neudělala. Karel si pořídil i psa, každou chvíli ho vodil k doktorovi. Byla to fena a měla už tolik štěňat, že ani neví kolik. Všechny hned prodal.
Ivana začala přemýšlet, odkdy se tak chová, stále šetří, aby mohl jet na Kostariku. Karel své ženě začal platit nájem. Choval se k ní, jako by byla jen domácí a on si tam jen pronajímal jednu místnost. Tak se jednoho dne rozhodla, že Karlovi prohledá pracovnu, nešlo jí totiž do hlavy, kam dává všechny ty peníze, co si vydělá. Stále doufala, že najde nějakou vkladní knížku. Místo toho našla v zamčeném šuplíku dopis. Dopis, ve kterém psala jeho milá, která ho přemlouvala, ať už tu bláznivou hru skončí, že mají našetřeno milion a že mohou odletět na Kostariku...

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Zdroj: sun.care, 14.03.2008

­­­­

Diskuse k výpisku
kolektiv autorů - Povídky o ženách

Buďte první, kdo přidá komentář.







MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­