Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství LEDA ve Voznici roku 2016 (1. vydání tamtéž). Počet stran: 206. ISBN: 978-80-7335-389-6.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

• představitel meziválečné humoristické a satirické prózy (patří do demokratického proudu)
• novinář, z židovské rodiny (dobré vzdělání → úředníkem)
• roku 1914 narukoval do války, v Srbsku se dostal do zajetí
• redaktor Lidových novin, psal i do časopisů Nebojsa, Tribuna, Český hlas, Dobrý den
• spolupracuje s bratří Čapkovými
• po Mnichovu nestihl emigrovat → propuštěn ze zaměstnání
• se svojí družkou deportován do koncentračního tábora, kde zemřel
• ve svých dílech ovlivněn rodinným prostředím, maloměstem i osudy prostých lidí

CHARAKTERISTIKA DÍLA:

Humoristický román, ve kterém autor vzpomíná na své dětství v Rychnově nad Kněžnou těsně před transportem do Terezína; základ českého humoristického fondu.

HLAVNÍ POSTAVY:

Petr Bajza - vypravěč a hlavní hrdina; malý chlapec, uličník; syn obchodníka; má rád dobrodružství; své vyprávění se snaží podat, jako by to mluvil dospělý; chodí do houslí; má staršího bratra, ale ten s nimi už nebydlí; má i sestru Mančinku, o kterou se stará
Antonín Bejval - nejlepší přítel Petra; syn povozníka; "vynálezce" - vždy přijde na nějakou lumpárnu
Čeněk Jirsák - patří do pětky kamarádů, někdy se spolu ale nebaví (šklebí se na Petra a směje se, že je ženich Evy); přezdívka Krakonoš; z velmi nábožné rodiny, ministruje; jako koníček sbírá hříchy
Eduard (Éda) Kemlink - další z party; má psa Pajdu; syn úředníka z berního úřadu; chytrý
Josef (Pepek) Zilvar - je z chudobince; má otce vrchního žebráka a válečného hrdinu (má dřevěnou nohu); protřelý životem; praktický; starší než ostatní; kouří, chová se jako dospělý; je statečný
Eva Svobodová - kamarádka Petra; je do něj zamilovaná; dcera cukráře; pro Petra a ostatní krade mejdlíčka či jiné dobroty
Kristýna - služka u Bejvalů; pochází z Rampuše, Péťa jí říká Rampepurda; veselá, rozverná
Otakárek Soumarů - chlapec z bohaté rodiny; chodí pořád s vychovatelkou, rád by se kamarádil s ostatními, ale doma ho přísně hlídají
pan Fajst - mravokárce; zahořklý starý mládenec

DĚJOVÁ (HLAVNÍ) LINIE:

Petr vykresluje svýma očima život jeho rodiny a kamarádů. Snaží se poslouchat své rodiče, ale provádí lumpárny, proto je někdy bit otcem. Se služkou Kristýnou si dělají naschvály. Třeba jednou jí hodí do kufru mrtvou myš, protože Kristýna se jich bojí. Pak dostane výprask. Popisuje zde i jiné postavy, Mančinku - svoji sestřičku - nebo se setkáváme i s Vařenkovými - lakomými příbuznými, po kterých mají dědit.

Také s chlapci prožívá různá dobrodružství. Jako asi každé dítě se s někým baví (jak říká Péťa - chodí s ním) a někdy zase pohádá (a do smrti prý spolu už nepromluví). Ve městě spolu různé chlapecké party bojují (úhlavními nepříteli jsou pro ně Ješiňáci a Habrováci).

Péťa vypráví třeba o válce s Habrováky, kdy dostali pořádnou nakládačku. O tragickém koupání v rybníku u Kloubouku, kdy se jeden jejich kamarád začne topit a zachrání ho Zilvar. O tom, jak chtěli pochytat divoké vosy, ochočit si je a prodávat pak med. Ty je ale poštípou. Kluci si taky hrají na žebrání a hrají si i s nohou Zilvarova otce. Péťa by taky takovou nohu chtěl, až bude velký. Nebo lezou třeba do biografu oknem.

Jednou Antonín vynalezne, že karbid hoří i pod sněhem a kluci to jdou hned vyzkoušet. Zapálí ho zrovna u cesty, kudy chodí pan Fajst a schovají se. Ten je z toho celý zmatený a začne rozhlašovat, že tam straší.

Rovněž příjezd cirkusu pro kluky připraví novou vlnu dobrodružství. Největší část příběhu však tvoří Petrova nemoc, kdy v horečce sní o slonu Jumbovi, jeho červené čepičce s bambulkami a výletu do Indie.

Celkově je kniha souborem různých zážitků i běžných záležitostí očima malého chlapce.

JAZYK:

• použita stará čeština; jazyk převážně spisovný, někdy knižní výrazy, někdy obecná čeština a výrazy typicky hovorové; nářečí, germanismy či mluva spodních vrstev
• používány spojky jako přičemž, jelikož, pročež
• kvůli nemotorným slovním obratům, kdy se snaží Petr mluvit jako dospělý a učený muž, ale hned připojí typicky nespisovný výraz, působí dílo humorně
• mnohdy dlouhá souvětí a použita polopřímá řeč
• psáno v ich-formě

KOMPOZICE A STYL:

• bez kapitol, odděleno pouze graficky
• chronologický děj
• často požita nadsázka (pobil jsem jich milión), někdy personifikace, archaismy
• slovosled a jazykové konstrukce jsou kostrbaté, což opět navozuje "humorno"

TÉMA:

Život na maloměstě, zkreslený dětským pohledem; v době protektorátu (z díla však vidíme bezstarostnost).