ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground­

OBSAH:

Sedlák, který nesl dříví z lesa, si na chvíli odpočinul na velkém kameni. Uslyšel volání o pomoc - někdo prosil, ať kámen odvalí, jinak zemře. Sedlák uposlechnul, z jámy se vysoukal had Jaza a chystal se svého zachránce usmrtit. Muž namítal, že mu přeci zachránil život, ale had odvětil, že mu pouze slíbil, že se mu odmění, tak jak svět odplácí. Domluvili se, že se vydají hledat nestranného soudce, který jejich spor vyřeší.
Potkají starého psa, jenž hlídá přivázán u plotu. Had a sedlák se ho zeptají na jeho názor na konflikt. Pes odpoví, že člověk musí zemřít, protože takto skutečně svět odplácí. Vypráví jim svůj příběh. Za starých časů byl miláčkem svého pána, neobešel se bez něho žádný lov a chránil dům před zloději. Nyní, když je stár a nemocen, ho vyvedli k plotu, aby zde zemřel.
Sedlákova situace se nijak nezlepšila, požádal tedy hada, aby našli nového soudce. Tím se stane zesláblý kůň, kterého oblétával hmyz. I oř souhlasí s hadem, protože také podle něho takto svět odplácí. Když byl mladý, uměl cirkusové kousky, nosil svého pána a všichni se o něho pečlivě starali. Teď ho umístili na paseku, aby ho zadávil vlk.
Zoufalý sedlák žádá ještě o třetího soudce. Nalezne jej v mazaném lišákovi. Lišák učiní sedlákovi nabídku - když mu daruje svoje slepice, vytáhne ho z problému. Sedlák ve smrtelném nebezpečí samozřejmě souhlasí. Lišák si začne hrát na nestranného soudce a požádá zúčastněné, aby se odebrali na místo činu. Zde se chce pokusit o jakousi rekonstrukci, takže had si zaleze zpět do jámy a sedlák rychle přivalí kámen zpět. Sedlák lišákovi mnohokrát děkoval, ten mu však jen připomněl jeho slib, že mu přenechá svoje slepice.
Sedlák se odebral domů a vše vyprávěl své ženě. Když bylo nebezpečí zažehnáno, tak se manželce příliš nezamlouvalo, že by měli přijít o všechny slepice. Příštího rána proto na lišáka čekala, a když se dostavil, nařídila muži, ať zvíře zastřelí, že dostane ještě peníze za kůži. Lišákova poslední slova zněla: "Takhle svět odplácí!"

CITÁT Z KNIHY:

"Co chceš nyní ještě, člověče?" tázal se had. Ale sedlák ho ještě zas uprosil, aby šli do třetice posledního soudce hledat. Šli, a tu podle lesa běží lišák. "Hej, pane lišáku! počkej a rozsuď nás, máme spolu rozepři; už u dvou soudců prohráno." Lišák, chytrá hlava, oba je vyslechnuv, mrknul po straně na člověka i pošeptal mu: "Dáš-li mi všecky své slepice, pomohu ti z té nesnáze." - "Což slepice!" řekl člověk, "i husy ti dám, a třeba celé své jmění." Lišák vzal na se způsob soudce nestranného a řekl: "Spor to velmi důležitý, jdeť o život a o smrt. Ti první soudili lehkovážně. Jinde ta rozepře rozsouzena být nemůže leč na místě, kde se přihodila, a protože tam musíme jít; tam se shledá, která strana má pravdu." - Když pak na to nešťastné místo přišli, řekl lišák, že se ta věc musí vzít od počátku:
"Ty, člověče, posaď se na kámen, kdes tehdáž seděl, a ty, hade, vlez zase do jámy, kde jsi byl." Když oba tak učinili a had se vsoukal do jámy, mrknul lišák na člověka: "Nuže, rychle přival kámen!" a člověk nedal se podruhé pobízet. I děkoval lišákovi za vysvobození od jisté smrti a lišák odpověděl: "Ale nezapomeň na slepice; zejtra před dnem přijdu si k tobě na snídani!"

VLASTNÍ NÁZOR:

Tento příběh asociuje myšlenku, že každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán. Naštěstí to tak neplatí vždy.