ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground­

DĚJ:

Dívka o jedenácté hodině sedí před klekadlem a modlí se k panně Marii. Oplakává své zemřelé rodiče a sourozence a při tom vzpomíná na svého milého, jenž odešel do světa. Kázal jí, aby na něj myslela a třetím rokem začala vyšívat svatební košile, protože až se vrátí, budou mít svatbu. Prosí tedy pannu Marii, aby ji milého přivedla nazpět.

Najednou ji kdosi zaťuká na okénko a ona v tomto muži pozná svého ženicha. Láká ji, aby s ním vyšla ven, že ještě tuto noc budou mít veselku. Dívka souhlasí. Celou dlouhou cestu jí opakuje, že se všude kolem potuluje spousta zlých duchů, ale ona ho ujišťuje, že když je s ním, tak ji nic netíží a neděsí. Ženich si postupně všimne tří věcí, které má dívka u sebe. Nejdřív jsou to modlitební knížky, jež jí vyrve a odhodí, potom je to růženín, který jí z pasu utrhne a nechá v trávě a za třetí si všimne křížku po matce a rovněž jí ho strhne z krku. Jediné, co jí nechá, jsou v uzlíku zabalené svatební košile. Jdou spolu spoustu mil, až se dostanou ke hřbitovní zdi. Mládenec jí naznačí, že přišli do jeho království a dívka zjistí, že je její milý mrtvý. Když mládenec přeskočí zeď, využije dívka situace a uteče do malého domku, komory, kde se skryje. Venku se začnou rojit duchové a dívčin mládenec ji láká ven. Nakonec umrlcovi, jenž leží v komoře, poručí, aby vstal a odstranil závoru na dveřích, aby si on mohl vzít svou nevěstu. Dívka však umrlce zaříkává modlitbami a on opět ulehá. Napotřetí, když je dívka již k smrti vystrašená, dojde konečně ke svítání a hluk venku utichne. Lidé, co jdou ráno na mši, najdou na hřbitově na každém hrobě a kříži viset cáry ze svatebních košil. Nalézají dívku naštěstí živou, ale celou pobledlou v jejím úkrytu.

ROZBOR:

Jedná se o lyrickou báseň, ale je plná dramatických i epických prvků. Mohlo by se tedy jednat o baladu. Délkou i kombinací prvků by to odpovídalo. Báseň má pomalejší začátek, kdy je spíše epická a popisná. Jakmile se na scéně objeví mládenec, začíná být báseň spíše dramatická a objevuje se v ní i opakující se refrén. Někdy je jen stejný začátek v prvních dvou či čtyřech verších a dál se pokračuje nově nebo podobně.

Příklad: "Což bych se bála? tys se mnou,
a ruka páně nade mnou.-
Pověz, můj milý, řekni přec,
živ-li a zdráv je tvůj otec?
tvůj otec a tvá milá máť,
a ráda-li mě bude znát?"
...
"Což bych se bála? ty se mnou,
a ruka páně nade mnou.-
Pověz, můj milý, řekni jen,
jak je tvůj domek upraven?
čistá světnička? veselá?
a zdali blízko kostela?"
...
"Moc, má panenko, moc se ptáš!
jen honem pojď - však uhlídáš.
Jen honem pojď - čas nečeká,
a cesta naše daleká.-
Co máš má milá v pravici?"
...
"Moc, má panenko, moc se ptáš!
však ještě dnes to uhlídáš.
Je honem pojď - čas utíká,
A dálka ještě veliká.-
Co máš, má milá, za pasem?"

Pak zde máme lyrické prvky. Jde o rým, metrum, sloky...
V této Erbenově básni se použil pravidelný jamb (nepřízvučná slabika, přízvučná). Rým je také pravidelný, a to sdružený. Vyznačuje se shodou slabik na konci každého verše. Schéma je: AABBCC. Sloky jsou v této básni různě dlouhé. Je jich asi přes šedesát a v podstatě se ani nedá určit jejich pravý počet, protože i některé jednotlivé věty jsou odděleny jako samostatné sloky. Některé mají tedy jen jeden verš, jiné čtyři, šest nebo i deset.

SHRNUTÍ:

Svatební košile je jedna z básní z básnické sbírky Karla Jaromíra Erbena Kytice. Nemá až tak tragický konec, jaký můžeme v některých Erbenových básních najít. Ale dramatičnost a fantastika či duchařství má své malé i velké náznaky všude.