ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground­

Časové umístění není blíže určeno, jedná se pouze o noc před Vilémovou popravou, ráno a pak časový úsek po sedmi letech. Báseň se tedy nemusí odehrávat v období autorova života, ale téměř kdykoli. Příběh se odehrává v krajině pod Bezdězem a u Doks. Děj je prostý, jsou zde zřejmé tři tragédie: Jarmilina (utopí se ze zoufalství nad Vilémovou smrtí), Vilémova (popraví ho za vraždu svůdce své dívky, který je jeho nepoznaným otcem) a obecně lidská tragédie (úvahy nad životem a smrtí, odpor ke společnosti). Vilémova slova můžeme vnímat jako obžalobu společnosti:

"Sok - otec můj! Vrah - jeho syn,
on svůdce dívky mojí! -
Neznámý mně. - Strašný můj čin
pronesl pomstu dvojí.
Proč rukou jeho vyvržen
stal jsem se hrůzou lesů?
Čí vinu příští pomstí den?
Čí vinou kletbu nesu?
Ne vinou svou! - V života sen
byl jsem já snad jen vyváben,
bych ztrestal jeho vinu?
A jestliže jsem vůli svou
nejednal tak, proč smrtí zlou
časně i věčně hynu?"

V prvním zpěvu se setkáváme s barvitým líčením májové krajiny, dozvídáme se o lásce a nevěře Jarmily a Viléma. Odehrává se první tragédie - Jarmila skočí ze skály do jezera ze zoufalství nad Vilémovým osudem.

Tiché jsou vlny, temný vod klín
Vše lazurným pláštěm krylo;
Nad vodou se bílých skví šatů stín,
a krajina kolem šepce: "Jarmilo!"
V hlubinách vody: "Jarmilo! Jarmilo!!"

Druhý zpěv se obrací na Viléma. Ve vězení vzpomíná na Jarmilu, otce-svůdce jeho dívky, kterým byl vyhnán z domu a donucen se tak stát loupežníkem, později jejich vůdcem ("strašný lesů pán"). Zřejmé je znázornění času: věčnost přírody oproti noci (doba do Vilémovy popravy). Vilém uvažuje o smyslu života, vině a nevině.

Vrcholem sklady je třetí zpěv. V něm dominuje Vilémova poprava a srovnání krás přírody a lidského osudu. Vilém (= autor) se vyznává z lásky k přírodě, rodné zemi, obviňuje společnost (poslední pozdrav, vzpomínka na dětství, nejkrásnější období v životě).

"Kudy plynete u dlouhém dálném běhu,
i tam, kde svého naleznete břehu,
tam na své pouti pozdravujte zemi.
Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlasť jedinou i v dědictví mi danou,
šírou tu zemi, zemi jedinou! -"

Závěr představuje čtvrtý zpěv, kde se autor ztotožňuje jak s Vilémem, tak s poutníkem, jenž se po sedmi letech vrací na místo popravy. Zamýšlí se nad tragikou lidského života. Báseň vrcholí zvoláním: "Hynku, Viléme, Jarmilo!", kdy autor splývá s postavou Viléma, aby se připojil k postavám Máje - autor se ztotožňuje s hlavním hrdinou.

První intermezzo je představeno sborem duchů, kteří se připravují na příchod popraveného. Duchové jsou jakoby zástupci přírody a Vilém se má vrátit do lůna země.

Žáby z bažiny
"My odbudem pohřební zpěv."
Vichr po jezeru
"Pohřební hudbu vichr má."
Noc
"Já černá roucha doručím."
Padající rosa
"A já vám slzy zapůjčím."

Druhé intermezzo líčí poklidnou horskou krajinu a žal Vilémových společníků nad smrtí jejich vůdce. Je zde patrná touha po volnosti v nesvobodném světě a pesimismus.

Večerních co krajin pění.
tichý šepot - tiché lkání -
nepohnutým kolem plynul,
tichý šepot bez přestání:
"Vůdce zhynul! - vůdce zhynul!" -

UMĚLECKÉ PROSTŘEDKY MÁJE:

Jednoduchý děj je prostoupen barvitými obrazy přírody. Hlavní je citová působnost, pastelové barvy, napětí, pohyb, záměrné kombinace barev (modré, bílé, zelené a růžové). Kompoziční princip je jak v rovině tematické (život x smrt, příroda x poprava), tak v rovině jazykové ("na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal"). Důležitá je subjektivizace epiky (vztah básníka s hrdinou). Kompozici tvoří (jako u drama): dramatický vzestup, vrchol (3. zpěv) a sestup.

BÁSNICKÉ PROSTŘEDKY:

• epiteton (konstans - bledá tvář luny, ornans - večerní břeh)
• oxymorón (mrtvé milenky cit, ztrhané strůny zvuk)
• přirovnání (co slzy lásky)
• metonymie (hrdliččin hlas zval ku lásce)
• metafora (bledá tvář lůny)
• pleonasmus (modrý blankyt)
• apostrofa (poslední pozdrav - země jako jediná je mu jistotou)
• gradace (temná noc, temnější mně nastává)
• personifikace (o lásce šeptal tichý mech, jezero zvučelo tajný bol)
• kontrasty (tma x světlo)

ZVUKOVÁ STRÁNKA:

Důraz je kladen na melodičnost, zvukovou krásu verše. Zvukosled je zastoupen opakováním hlásek: opakování "u" (brunatné slunce rudě zasvitnulo), "í" (bílých skví se šatů stín), "a" (hrdliččin hlas zval ku lásce). Zvukomalba - řinčí řetězů hřmot. Podtržen je poměr mezi dvěma významovými celky: "Pozvolným krokem on zločince doprovází" - opakuje se "o" = pomalá chůze davu x "jenž ve středu jeho jde, jak jindy ozdoben" - opakování "e" = pružná chůze odsouzence. Rytmus je zde vzestupný, jedná se o jamb - nakonec verše či poloverše umístil jednoslabičné slovo. To způsobuje vzestupnost.