ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Irving John (*02.03.1942)

­­­­

Pravidla moštárny (3)

- nakladatelství Mustang s.r.o., Plzeň 1994

STRUČNÝ OBSAH:

Děj knihy se odehrává v U.S.A. ve státě Maine. Je to životní příběh sirotka Homera Wellse ze sirotčince v St.Cloud's, který se od tamějšího potratáře a porodníka dr. Larche naučil všechno z jeho řemesla. Homer poté potká přátele a spolu s nimi odjíždí do jabloňových sadů na Mořské vyhlídce, kde jako ředitel prožívá velkou část svého života. Po smrti doktora Larche se ale vrací do St.Cloud's a vykonává jeho funkci.

VLASTNÍ ZAMYŠLENÍ A ÚVAHA:

Nevím proč, ale k Irvingovým knihám se neustále vracím. Zanechávají ve mně pocit, který nelze přesně specifikovat. Už když jsem byla menší, četla jsem Pravidla moštárny, ale nic mi to neříkalo. Zřejmě jsem ani nepochopila, jak dojemný je to příběh. Asi před rokem se mi dostal do rukou Svět podle Garpa a od té doby je Irving mým nejoblíbenějším autorem. Takže jsem si znovu přečetla Pravidla moštárny a konečně objevila různé zajímavosti. Svět podle Garpa i Pravidla moštárny jsou knihy zajímavé především svým námětem, proto mne asi tolik upoutaly.

V Pravidlech moštárny autor píše především o životě v sirotčinci. Líbí se mi, že nevynechává detaily myšlenkových pochodů dr. Larche, obou sester, ale především dětí. Můžeme tady tudíž objevit sirotčinec očima a myšlenkami dětí, což - myslím si - na nás působí nejvíce. A to je taky důvod, proč se kniha nemůže filmu rovnat. Zfilmovaná Pravidla moštárny jsou sice film dobrý, ale zřejmě jen pro ty, kdo knihu nečetli, protože ten, kdo ji četl, tam opravdu postrádá vyjádření pocitů jednotlivých postav.

Irving používá jazyk spisovný, hovorový, ale i jazyk plný odborných lékařských termínů. Setkáváme se hodně s přímou řečí, zformovanou většinou do krátkých vět. Pokud objevíme souvětí, jedná se převážně o nějakou myšlenku jedné z postav. Kniha je psána er-formou, ale myslím si, že by se sem více hodila ich-forma, vyprávění Homera Wellse.

Knihu bych samozřejmě doporučila, protože věřím, že v ní každý objeví skryté kouzlo, jako jsem ho našla já. Zjistila jsem ale, že to zřejmě není kniha pro děti, protože z vlastní zkušenosti vím, že ji nepochopí. Je to literatura pro každou volnou chvilku, při které se někdy zasmějete, ale jindy pomalu pláčete nad osudy dětí ze sirotčince. Přirovnala bych ji asi k románům Johna Steinbecka Na plechárně a O myších a lidech.

CITÁT Z KNIHY:

Wilbur Larch, inhalující éter a pozorující hvězdy, uhánějící po stropě ošetřovny, věděl, jaký to je luxus mít možnost počkat s tím, že se uvidí. I když vydržím, říkal si v duchu, můžou mě nachytat; potratář věří v počet pravděpodobností. Už to dělal moc dlouho. "Jaká je pravděpodobnost, že tomu někdo udělá přítrž ještě dřív, než budu hotov?" říkal si ten stařec v duchu.
Včera si udělal nového nepřítele - ženu v osmém měsíci, která tvrdila, že je teprve ve čtvrtém. Musel ji odmítnout. Když byly ženy hysterické, obvykle to zvládl sám, když byla potřeba neústupnost, přenechával je sestře Angele; sestra Edna se hodila spíše na chlácholení.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Gabča Opatřilová, 28.02.2006

   
­­­­

Diskuse k výpisku
John Irving - Pravidla moštárny (3)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)