Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je to velice krátká povídka, má pár stránek, ale je velmi pěkná. Jeden vydavatel požádal Giona, aby napsal povídku o nejpozoruhodnějším člověku, s nímž se kdy setkal a tak napsal tuto:

Když procházel jednou pustou krajinou, potkal pastýře, jenž ho vzal k sobě domů. Dal mu najíst a poskytl mu nocleh. Pastýř se jmenoval Elzéard Bouffier. Po večeři vybral 100 nejlepších žaludů, které našel a druhého dne je šel vysázet. Takhle to dělal každý den. Po pár dnech se s pastýřem rozloučil a odešel. Několik let bojoval v první světové válce a když se asi po 20 letech vrátil do té pusté krajiny, nebyla už pustá. Byl to úplně jiný kraj, jeden velký les. Znovu se stkal s Elzéardem, o němž si myslel, že už dávno zemřel. Nechoval ovce jako tenkrát, protože mu okusovaly stromky. Za tu dobu jich vysázel desetitisíce, ba i statisíce. Jeho zásluhou se krajina takto změnila a vyrostl zde překrásný les. Na tento "přírodní les" se přišla podívat úřední komise, a tak byl dán pod ochranu státu. Elzéard sázel stromy jen tak, neměl z toho žádný osobní prospěch, prostě to dělal ke zlepšení stavu krajiny a téměř nikdo o jeho činnosti nevěděl. Nakonec zemřel v domě pro přestárlé.

VLASTNÍ NÁZOR:

Povídka se mi opravdu velmi líbila. Je opravdu krátká, přečetla jsem jí během dvacetiminutové cesty autobusem. Je neuvěřitelné, že stačí pouze píle a odhodlání, aby jediná osoba udělala něco tak záslužného a obrovského bez žádného prospěchu.