Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

DĚJ:

Maminka je působivým vyznáním lásky k matce jako ochránkyni života a domova. Tuto sbírku napsal Seifert v poválečné době. Vrací se do svého dětství, vzpomíná na rodný kraj, maminku a své mládí. Seifert tématiku maminky nepoužil poprvé, ale tady je ztvárněna na vrcholné umělecké úrovni. Básníkova matka je vyobrazena jako prostá, tvrdě pracující žena, která je uštvána prací a vyčerpána životem; zároveň je však symbolem jistoty a lásky, v níž je chudoba vyvážena jemností a čistotou lidských vztahů a pocitu bezpečí.
Seifert popisuje tíhu doby a lidské tragédie žižkovských obyvatel, přesto působí verše vroucně a hřejivě. S velkým zaujetí podává čtenáři i obyčejné věci. Vykresluje maličkosti ze všedního života tak, že si je dokážeme živě představit. Je schopen vylíčit vztah dítěte a matky, bez velkých slov - dokáže se vžít znovu do role malého klučiny, který píše mamince svůj první dopis.

Večerní píseň
Zde vzpomíná na maminčinu starostlivost o děti a domáctnost, na její práci. Je to oslava maminky. Vypráví o jejích náladách, prožitcích (když byla veselá - vše se smálo s ní, bylo jí pěkně - všude bylo sluníčko a úsměv, mračila se - a všechno bylo chmurné a smutné).

Maminčino zrcátko
Zlaté zrcátko, ve kterém se maminka půl života zhlížela, viselo na skobě a odráželo paprsky slunce a to vždy mladou maminku rozveselilo. Zpívala písně, na které s otcem kdysi tančili. Měla zrcátko ráda, protože tak vzpomínala na své mládí. Zrcátko, stejně jako maminka, však stárlo a maminka už se v něm tolik nezhlížela. Časem se na něm začaly objevovat praskliny a rozbilo se. Maminka umřela. Zrcátko je jako zmínka o životě maminky.

Tatínkova dýmka
Vzpomínka na otce, jaké měl zvyky a zlozvyky, které Seifert jako dítě miloval, tatínek vypouštěl vždycky namodralé obláčky z koutků úst a maminka se zlobila, když utrousil tabák.

První dopis mamince
Už vím, dám dopis na zrcadlo
či do košíčku na šití,
však žel dosud mě nenapadlo
co psát, jak dopis začíti.

Maminko moje milovaná,
a v zubech konec násadky,
přemýšlím; stránka nenapsaná
čeká a čeká na řádky.

Přeji Ti dnes v den Tvého svátku
- ve slově Tvého velké T -
no vida, už mám druhou řádku
a pokračuji ve větě:

štěstí zdraví – po t se píše ě –
a zdraví – a pak selhává
už nadobro má fantazie,
tak přízemní a kulhavá.

A trhám papír, muchlaje ho
- maminka stojí nad válem
a chystá něco voňavého –
tu v odhodlání zoufalém

přibíhám k ní, tiskne mě k sobě,
očima mlčky ptá se mě.
Pak zamoučené ruce obě
zvedly mě rychle se země.

aliterace - dám dopis
onomatopoie - košíčku x šití
přesah - mě nenapadlo, co psát
knižní výraz - začíti

aliterace - M-M-M; přehození slovosledu
perifráze - je nervózní, neví co psát
negace - ne-napsaná
epizeuxis - čeká a čeká

= rozbor - 6 strof, 24 veršů, střídavý verš
= téma - jak je těžké napsat někomu vyznání
= motiv - konec násadky v zubech, stránka nepopsaná, pečení buchet, vůně, zoufalství
= kompozice chronologická
= bohatá slovní zásoba, zastaralé výrazy

ROZBOR JEHO BÁSNÍ:

- písňová-melodická intonace, pravidelný verš
- verše věnované lásce, mamince, domovu a Praze
- s jemnou melancholií se opakovaně vrací k tématům jara, dětství a lásky