Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Xaverius, Balko, vypravěč

DĚJ:

Vypravěč se jednou octne v kostele po tom, co jsou všechny dveře zamčeny. Seznámí se tam však se záhadným mužem. Neznámý muž podrobně zkoumá obraz sv. Xaveria od Balka.
Vypravěč se následně s neznámý mužem seznamuje a zjišťuje, že onen neznámý se jmenuje Xaverius a obraz zkoumá proto, že je v něm skryta cesta k pokladu. Oba - plni napětí, postupně odkrývají cestu k pokladu.
Jaké je však zklamání, když poklad nenajdou. Xaverius však proto má logické odůvodnění, a tak stále neztrácí naději, že poklad existuje.
Cesty dvou přátel se ovšem rozcházejí. Xaverius je zatčen. Po nějaké době se však náhodně potkávají ve vězení, kam se nedopatřením dostává i vypravěč. Xaverius ale umírá na dlouholetou nemoc. Stále však věří, že obraz ukrývá cestu k pokladu...

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha byla napsána jednoduchou, srozumitelnou formou, avšak občas byla kniha nudná a děj se vlekl.
To však nevylučuje napínavost a gradaci děje v určitých momentech.

CITÁT Z KNIHY:

Obraz má vcelku ráz pošmurný, jako by byl malíř světlejších barev užil pouze ku zvýšení dojmu barev temných.
Na pustém břehu mořském umírá o samotě muž v černém řeholním oděvu. Pololeže odpočívá na improvizovaném loži, na hrubé rohožce, jsa zády opřen o skalisko, nad nímž je z hrubých kamenů, prken a jižních travin narychlo sdělán jakýsi druh střechy, mající umírajícího chránit aspoň před nejprudšími úpaly plamenného slunce indického.
Černé řeholní roucho je na prsou poněkud rozhaleno; dolení část těla je pokryta hrubou houní, zpod které je vidět jen obnažené kostnaté nohy zsinalé barvy. V levici drží umírající dřevěný kříž s Kristem, pravice pak v lokti ohnutá visí bez vlády z lože.
Hlava jevící druhdy energii a sílu, nyní pak již jen rezignaci a úplné oddání se v neodvratný osud, je poněkud nazad nachýlená; zsinalý, krátkým vousem zarostlý obličej, jehož mocně vyvinuté lícní kosti, hluboko zapadlé oči a vůbec všechny tahy jeví muže druhdy neobyčejně prudkého, vášnivého, ba fanatického, obrácen je k nebesům směrem k moři, jako by se zrak umírajícího stápěl v lesku slunce, jehož žlutavá záplava v pozadí obrazu nasvědčuje, že slunce buď teprve vyjde, anebo že bylo právě zapadlo...
(str. 17)

Pololeže a polosedě odpočíval přítel Xaverius na hrubé houni na nosítkách. Byl oblečen v trestnický šat, jenž byl na prsou poněkud rozhalen.
Dolejší část těla byla přikryta starým pláštěm, zpod kterého vyčnívaly obnažené nohy.
Hlava přítelova byla poněkud nazad nachýlena; na smrt bledý, ba zsinalý obličej byl obrácen k modré obloze. Levá ruka přítelova spočívala na jeho prsou, pravice, v lokti ohnutá, visela k zemi.
Za hlavou jeho pak bylo vidět z hrubých latí zhotovenou besídku...
(str. 106)