Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1979 (1. vydání). Ilustroval Václav Fiala. Počet stran: 179.

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Podkarpatská Rus a hlavně vesnice Koločava za první světové války a po ní (do roku 1921)

O DÍLE:

Nikola Šuhaj loupežník je baladický román, který se odehrává ve vesnici Koločava na Zakarpatské Ukrajině. Nikola skutečně existoval, Olbracht zde totiž nějakou dobu žil a seznámil se s ním, jeho rodinou i jeho přáteli. Děj se odehrává na konci 1. světové války a v prvních poválečných letech. Spisovatel zde dokázal mistrně spojit legendu s realitou, nevypráví jen příběh, ale také popisuje nádhernou zakarpatskou přírodu a věrohodně vykresluje sociální problémy zdejší oblasti a soužití obyvatel různých národností.

Autor se snaží vykreslit životní podmínky na Zakarpatské Ukrajině, která byla nejchudší oblastí naší republiky (bohatí byli často Židé, Češi byli cizí, představovali oficiální moc, proti které se domorodci bouří). Prolínají se zde dvě dějová pásma: vlastní příběh Nikolův (skutečnost) a motiv lidové pověsti (legenda o jeho nezranitelnosti střelou). Základ ve spisovné češtině, využití archaismů, knižních a biblických výrazů, hovorové řeči i nářečí. Vyprávění je v er-formě. Jsou zde použity postupy reportáží, prvky lidové slovesnosti (čarodějnictví, řeči o nesmrtelnosti), popisy přírody. Poměrně složitá románová struktura. Dramatičnost vyprávění. Smysl pro spád a tempo děje.

Dílo je rozděleno do šesti povídek (+ závěr):

1. Koliba nad Holatýnem
2. Koločava
3. Nikola Šuhaj
4. Oleksa Dovbuš
5. Eržika
6. Přátelé

POSTAVY:

Nikola Šuhaj - mladík ze Zakarpatské Rusi; loupežník, manžel Eržiky; ikona a legenda obyčejných lidí, bohatým bral a chudým dával; ztělesňoval touhu po svobodě a spravedlnosti
Eržika - Nikolova manželka, obětavá a statečná
Abram Beer - židovský obchodník usilující o zatčení Nikoli hlavně kvůli vlastnímu majetkovému zisku
Jura Šuhaj - Nikolův mladší bratr; neustále nedůvěřivý a podezřívavý; zabíjel, aby nahnal strach

UKÁZKA:

Po půlnoci četníci přehodili přes ramena karabiny a všichni vyšli. Měsíc svítil. Pochodovali přes tvrdě usnulou ves, přešli lukami, a hledajíce elektrickými svítilnami cestu, dali se lesní strží kamenitou pěšinou podél Koločavky. Přešli po kládě bystřinu a stoupali svahem. Jasinko je vedl jako o polednách. Prodírali se lískovým houštím. "Tam!" řekl Jasinko, ukazuje prstem. Na paloučku, asi deset kroků před nimi, bylo na zemi možno rozeznat dva černější stíny. Pět světelných klínů četnických svítilen ostře ozářilo zeleň vlhké trávy, lískových keřů a dva mrtvé lidi. Leželi naznak a jejich rozložené údy byly ztrnulé.
Strážmistrova svítilna objížděla palouček a vnikala mezi proutí ořešinového houští, rozzařujíc jeho skrýše. Strážmistr hledal vhodné místo.
Odvedl své mužstvo za keře a dal odtud pálit do mrtvých. Stříleli do Nikoly a stříleli do Jury, jako by si chtěli rázem nahradit všechny rány, jimiž je celý rok míjeli, pálili do tmy nazdařbůh salvu za salvou, děravějíce těla bratří Šuhajů.
Nad ořeším se objevovaly první jasné šmouhy počínajícího svítání.
Nu! Hotovo! Zaplať pámbu! Adio, hnusná Koločavo! Jaká jsi byla?
Pak odeslali jednoho ze závodčích do Koločavy k Lejbovi Landesmannovi pro povoz. Ostatní si lehli do vysokého lesa a zahalili se do plášťů, aby si po probdělé noci trochu zdřímli.

VLASTNÍ NÁZOR:

Příběh se mi líbil, bylo mi hodně líto Šuhaje, že umřel. Také se mi zamlouvaly popisy krajiny, šlo vidět, že tam autor někdy byl a "nepálil slepými".