Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Československý spisovatel v Praze roku 1975 (25. vydání). Doslov napsal Miloš Pohorský. Počet stran: 247.

DĚJ:

Příběh se odehrává na území Podkarpatské Rusi ve vesnici jménem Koločava. Zde žije mladík Nikola Šuhaj. Je poslán s přítelem bojovat do války. Oba získají díky zázračnému nápoji od baby jagy nezranitelnost. Žádná kulka je nemůže poranit. Nikola utíká z válečné fronty a ukrývá se ve vesnici, kde je místními obyvateli považován za hrdinu, protože se vzepřel autoritě, pánům a nerespektoval jejich moc. Bere si dívku z vesnice - Eržiku. Avšak správní orgány jsou neúprosné a požadují Nikolu patřičně potrestat. Nikola pod tlakem situace utíká do lesů a stává se zbojníkem, loupežníkem. Přepadává povozy, bere peníze a odevzdává je chudým a potřebným, avšak nikdy nevraždí bezdůvodně. Vesnický lid ho nejdříve podporuje, ukrývá, či poskytuje noclehy, později vzhledem k rozšíření vražd a přepadení v okolí, které někdo páchal na účet Šuhajův, ho respektovali také ze strachu o holý život.

Četníci místního okresu si s ním neví rady, již několik hlav četníků padlo Šuhajovou rukou, ale jeho žádná kulka nezranila. Nejprve se snažili dostat ho na Eržiku, ale to neneslo ovoce. Kapitán místní obce to bere jako osobní neúspěch, žil jenom pro dopadení tohoto zbojníka, avšak ke konci příběhu opouští své místo. Nový kapitán Eržiku zatýká a propouští z vězení Nikolovi přátele. Také je na něj vypsána tučná peněžitá odměna. Dva jeho přátelé ho nakonec sekerou zabijí ne jen kvůli penězům, ale také kvůli strachu, aby nedošlo na jejich krky, jelikož Nikola trestal zradu přátel velmi krutě. Tak skončila legenda Podkarpatské Rusi, vesnice se mohla vrátit ke každodenním starostem a četníci si již mohli oddechnout.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍ POSTAVY:

Nikola Šuhaj
V příběhu je docela mladíkem, je mu asi devatenáct let. Pochází z chudého kraje. Svou nezranitelnost využívá ku prospěchu chudých lidí a snaží se jim finančně pomáhat. Řekla bych že je tvrdohlavý, protože si nenechal nikdy od nikoho poradit. Také dost lehkomyslný, jelikož mnoho lidí z jeho okolí se díky této jeho vlastnosti dostávalo do nesnází. Hlavně tedy Eržika, jež toho musela hodně snášet. Mně osobně už ke konci jeho osobnost hodně vadila. Vůbec si neuvědomoval, kolik těžkostí působí, myslel jenom na...vlastně ani nevím, na co myslel. Jestli si připadal jako hrdina? I když je fakt, že se rád toulal a poslouchal zvěsti o své osobě. Dokonce i svého bratra podporoval v loupežnickém "řemeslu". Mohl dávno odcestovat s Eržikou a žít v pokoji, ale to bylo pro jeho náturu nejspíš "nudné".

JAZYK A ZNAKY DÍLA:

Autor zvolil velmi popisný způsob vypravování. Dozvídáme se tedy nejenom o osudu obyvatel vesnice, ale také mnoho z přírody Podkarpatské Rusi. Dále tu máme krátký vložený příběh o legendě podobného chlapíka, jako byl Nikola Šuhaj, a to Oleksa Dovbuš, který byl také nezranitelný, ale doplatil na lásku ke své milence. Dalo by se říct, že na to částečně doplatil i Nikola, jenž by - kdyby neměl závazky ve vesnici - jistě odešel někam daleko.

Také se nám dostává mnohé o složení společnosti Koločavy, kde vedle sebe žili Židé a křesťané. I přestože mají oba "tábory" své zvyklosti, svá pravidla, dokáží se společně bavit bez předsudků. Později se však správní složky dostávají do konfliktu s bohatými Židy, ale i tento spor následně vyřeší smrt Nikoly Šuhaje.

CITÁT Z KNIHY:

Milovali dále Šuhaje. Pro zázrak jeho moci, pro jeho odvahu, pro jeho lásku, pro jeho smutnou sopilku. Proto, že vzal na sebe to, k čemu oni nikdy neměli odvahy: že šířil mezi pány hrůzu, miloval ponížené, bohatým bral a chudým dával, že se mstil za všechnu bídu a křivdy. Jméno Šuhaj mělo něco z šera, vůně a zvuků nedělních kostelů, kde bydlí ten, jehož nutno milovat a jehož se třeba bát.
(str. 143)

VLASTNÍ NÁZOR:

Čtení knihy mě velmi bavilo, i když jazyk, který autor použil, je mírně zastaralý. Přestože je dílo značně popisné, příběh mě opravdu zaujal a byla jsem plna očekávání, jak se bude dál vyvíjet. Některé scény byly doložené opravdu bez servítek, u čehož jsem "valila oči" a tajila dech (např. pitva Debračka). Jediné, co mi vadilo, byla osoba Nikoly Šuhaje, jehož počínání jsem v některých chvílích opravdu nechápala. Každopádně je to povedený kousek s věrohodně vylíčeným krajiny Podkarpatské Rusi.