Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Rok vydání: 1982
Edice: Máj
Doslov a poznámka o autorovi: Jan Zábrana
Ilustrace: Luboš Dušek

Součástí knihy jsou vybrané povídky z let 1929-1952

LITERÁRNÍ DRUH:

Próza

ŽÁNR:

Povídkový cyklus (Temné aleje, Kavkaz, Balada, Sťopa, Múza, Pozdní hodina, Rusja, Krasavice, Přihlouplá, Antigona, Smaragd, Vlci, Navštívenky, Zojka a Valérie, Táňa, V Paříži, Galja Hánská, Heinrich, Natali, V jedné známé ulici, Hostinec na řece, Kmotra, Počátek, "Doubky", "Madrid", Druhá káva, Studený podzim, Parník Saratov, Krkavec, Camargue, Sto rupií, Pomsta, Houpačka, Velkopostní pondělí, Kaple, Zjara v Judeji, Nocleh)
Povídkový cyklus Temné aleje je Buninovou poslední beletristickou knihou.

VZNIK DÍLA:

Vznik povídek, z nichž byly Temné aleje sestaveny, lze vymezit dvěma daty: rokem 1937, kdy Bunin napsal první z nich (Kavkaz) a rokem 1949, kdy dokončil poslední (Nocleh).

OBSAH:

Temné aleje je cyklus třiceti sedmi povídek, jejichž ústředním motivem je převážně tragická láska, vyznačujících se hlubokým ponorem do lidské psychiky a postižením propastí i výšin, do nichž hrdiny příběhů vrhá anebo na něž je povznáší štěstí a strast milostného citu.
Ve většině povídek se Bunin vrací do předrevolučního Ruska, k prožitkům a scenériím svých mladých let. První část popisuje dobu od devadesátých let devatenáctého století až do roků těsně před první světovou válkou a Říjnovou revolucí. Druhá, menší část povídek se odehrává ve Francii mezi první a druhou světovou válkou.
Podle Buninova názoru se tu člověk nachází v jakémsi začarovaném kruhu smutku, hanebnosti a všednosti. Jen zřídka se na něj usměje štěstí, ale i za tím vzápětí zaklapnou dveře... Bunin jako by vycházel z přesvědčení, že lidstvu vůbec je vyměřen velmi skromný podíl štěstí, takže o to, co dostává jeden, je třeba připravit druhého (např. povídka Kavkaz, v níž si milenecký pár vykupuje štěstí tím, že dožene třetího člověka k zoufalství a sebevraždě).

JAZYK:

Spisovný, hovorový.

Expresiva: stříška, ulička, větřík, chvilička, nádražíčko, slamníček, ocásky
Přechodníky: rozsvítivšího se; zazněvších; vzpomínaje; neohlížeje
Personifikace: říčka skákala kamenitým korytem; pozdní luna vyvstala a upřeně zírala; léta šla; měsíc šel; měsíc stál
Přirovnání: vytopený jak parní lázeň; zaskřehotá jak orel; očima rudejma jak oheň; stál jako na kotvách; černá jak smůla; dřevo je smolně černé jak morová rakev
Epiteton: veselé město; oživlé zlato; ocelové peří; hluboký prach; smutný lesík; mrtvé ticho; zlaté labutě; horká tma; tichý svit
Inverzní postavení přívlastku: vůle boží; trůn boží; ženy lidské; copy temné
Oxymóron: bílý stín
Enumerace: lesíky, straky, močály, lekníny, užovky, jestřábi; My tady máme slunce, kytky, trávu, mouchy, čmeláky a motýly...; Maličký, otrhaný, neoholený, celý zarostlý rezavým strništěm, promoklý, klepe se zimou...; Čekám deset minut, dvacet, půl hodiny, hodinu...; První hvězda, nový měsíc, zelené nebe, vůně rosy, vůně z kuchyně...
Apoziopeze: "Jdu jen na chviličku..."; Nebo jeho jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách...; "Už to tak asi bude..."
Oslovení: "Hospodine, vládče života mého..."; "Promiňte, pane..."; "Královno krásných dívek, carevno šamachanská..."
Ironie: "Mám se svlékat?" "Ne, oblékat!"
Smyslové vnímání - barvy: v modrém moři; bílá oblaka; zelenavě se bělající východ; vešla v modrém sarafánu; usmívala se modrýma očima; červené skály, zelený záliv; nebe nad jezerem je zelené; matně se černající chodci; rudé rty; šedomodrá Moskva; v zlaté kopuli, namodralé skvrny; s fialovou hubou utopence; šedé korále; růžověla osvětlená okna; s bílými vlasy a černým obočím

OBSAH VYBRANÝCH POVÍDEK:

Temné aleje
Dějiště: soukromá hospoda, Rusko
Kompozice: chronologická
Celkové téma: nešťastná láska
Hlavní téma: setkání Naděždy a Nikolaje Alexejeviče
Vedlejší téma: povídání s Klimem
Hlavní osoby:
Nikolaj Alexejevič - Urostlý starý voják s velkou čepicí a v šedém nikolajevském plášti se stojatým bobrovým límcem. Šedivé vlasy, sčesané na spánky, se mu směrem k očním koutkům lehce vlnily, krásný podlouhlý obličej s tmavýma očima nesl místy drobné stopy po neštovicích. Měl tázavý, přísný a zároveň unavený pohled. Bylo mu okolo šedesáti let.
Naděžda - Majitelka hospody, tmavovlasá, černobrvá, připomínající cikánku, s temným chmýřím nad horním rtem a kolem tváří. Byla při těle, na sobě měla červenou halenku a vlněnou sukeň. Bylo jí čtyřicet osm let.
Klim - Kočí, statný a vážný, v pevně přepásaném selském kabátě, s temnou tváří a smolným plnovousem.

Děj:
Za chladného podzimního nečasu přijel k soukromé hospodě zablácený cestovní kočár. Na kozlíku seděl kočí Klim, v kočáře pak starý voják Nikolaj Alexejevič. Voják vešel do světnice, kde byla hospodská Naděžda a poručil jí postavit samovar. Hospodská na vojáka pátravě hleděla. Nikolaj Alexejevič ji po chvíli poznal. Byla to ta Naděžda, se kterou dříve sloužil u pánů. Třicet let se neviděli, protože jí voják urazil a opustil. Ale Naděžda se nikdy nevdala, protože měla vojáka stále ráda. Nikolaj Alexejevič nebyl nikdy v životě šťastný - žena ho oklamala a opustila, ze syna mu vyrostl darebák. Voják řekl Naděždě, že v ní ztratil to nejdražší, co v životě měl. Potom vyrazil na další cestu. Přemýšlel o ní, že mu dala nejlepší chvíle jeho života. Ale nedovedl si ji představit jako manželku, matku jeho dětí, byli si sociálně nerovní.

Sťopa
Dějiště: zájezdní hostinec, Rusko
Kompozice: chronologická
Celkové téma: láska
Hlavní téma: setkání Sťopy s Vasilem
Vedlejší téma: jedna známá herečka v Kislovodsku
Hlavní osoby:
Vasil Liksejič Krasilščikov - Mladý kupec, měl na sobě tříčtvrteční kabát s vyhrnutým límcem, vysoké holínky a čepici. Vyrůstal v Moskvě, kde vystudoval univerzitu.
Sťopa - Dcera hostinského Pronina. Měla černé oči, snědou tvářičku, žlutavé kartounové šaty.
Měšťan Pronin - Ovdovělý stařec, vyzáblý, bystrý, v šedém kabátu, s bílým plnovousem a hustým černým obočím. Měl až nezvykle živý pohled.

Děj:
Mladý kupec Vasil Liksejič Krasilščikov jel navečer do Černi. Najednou ho překvapil liják s bouřkou. Když se začalo vyjasňovat, zastavil kupec před zájezdním hostincem, který patřil měšťanu Proninovi. Do města mu zbývalo ještě dvacet verst a nebe bylo stále černé a kůň unavený, a tak se rozhodl si tu chvíli odpočinout. V hostinci byla jen dcera hostinského Sťopa. Tatínek odjel něco zařídit do města. Vasil a Sťopa se měli rádi. Sťopa chtěla, aby si ji vzal. Vasil jí slíbil, že za pár dní přijede za jejím otcem a řekne mu, že se s ní ožení. Ale za dva dny už byl Vasil v Kislovodsku u jedné známé herečky...

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha se mi četla celkem dobře, nicméně mě moc nebavila.

SHRNUTÍ:

Temné aleje je cyklus třiceti sedmi povídek, jejichž ústředním motivem je převážně tragická láska. Ve většině povídek se Bunin vrací do předrevolučního Ruska, k prožitkům a scenériím svých mladých let. V knize jsou například povídky Temné aleje, Sťopa nebo Kavkaz.