Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

1. Charakteristika

V knize nalezneme 100 novel.

Literární druh: epika
Literární žánr: novela

2. Kompozice díla

V knize je celkem 100 novel (10 dní, 10 novel/den).

Převažují milostné příběhy, někdy vážné, ale většinou žertovné, podávající obraz o způsobu myšlení a mravu soudobé Itálie.

3. Základní myšlenka, téma

Kniha se zabývá hlavně náboženskými a společenskými tématy. Klade důraz na mezilidské vztahy.
V příbězích se uvádějí různé konflikty, od lásky přes nevěru po zrady a závist.
Události mohu popsat spíše jako vtipné a často i s lehkým erotickým nádechem. Boccaccio píše více o nižší a střední vrstvě, ale příběhy si vypráví lidé z vyšší vrstvy. Kniha nám nabízí jakési shrnutí života a životních mezilidských konfliktů. Můžeme se nad nimi zamyslet a třeba v nich najdeme i shodu s životem naším.
Knihu ovlivnil tragický mor, který zabil spoustu lidí.

4. Kontext autorovy tvorby

Giovanni Boccaccio byl renesanční básník a prozaik proslulý především sbírkou novel Dekameron. Celé jeho dílo je prosyceno touhou po plně prožitém životě. Pod vlivem přítele Petrarky získal nadšení pro humanismus, který však ve stáří kritizoval a nakonec všechna svá díla odsoudil.

5. Literárně historický kontext

Boccaccio tvořil v období renesance.
V Evropě docházelo k zásadním změnám. Už nebyla tak důležitá církev jako člověk sám o sobě. Církevní učení bylo zkoumáno rozumem a podrobováno kritice. Nové vynálezy umožňovaly zámořské objevy a zkoumání vesmíru, rozvíjel se obchod a tím i města. Ideálem této doby je známý vynálezce Leonardo da Vinci. Díla se přestávala psát latinsky, ale v národním jazyku.

Mezi další autory této doby patří například Dante Alighieri (Božská komedie) nebo Francesco Petrarca (Zpěvník) - mimochodem dobrý přítel Boccaccia.

6. Charakteristika postav

Styl je vyprávěcí, postavy jsou charakterizovány nepřímo.

V díle vystupují tyto postavy: Pampinea, Fiammetta, Filomena, Emilia, Lauretta, Neifile, Elisa, Pamfilo, Filostrato, Dioneo.
Tyto postavy jsou reálné. Představují chytré, rázné jedince, kteří jsou zakotveni ve svém světě. Utíkají před morem - chtějí zachránit své životy. Čas, který stráví v paláci, si zkracují vypravováním příběhů, zpěvem, tancem a pravidelným odpočinkem.

Kniha nemá tzv. hlavního hrdinu, vystupuje tam všech 10 postav více méně stejně a pak i postavy z příběhů, které si vyprávějí.
Všech deset "uprchlíků" se chová k sobě velmi vstřícně a fér, snaží se přežít, takže si nepůsobí vzájemné problémy.
Postavy v novelách mají různé vlastnosti.

7. Charakteristika jazyka

V knize nalezneme spoustu metafor.

Kniha je psaná spisovným jazykem, autor používá archaismy a knižní výrazy. Spisovatel užívá velmi dlouhých souvětí (renesanční perioda), přímé řeči.

V povídkách pro nějaké extrémní detaily není čas. Autor se spíše zabývá okolnostmi vzniku konfliktů a následným řešením.

8. Místo a doba děje

Děj se odehrává ve 14. století, když Florencii napadne mor. Výše zmíněných 10 postav se ukrývá před nemocí daleko od města v paláci s nádvořím, které je zarostlé křovím.

9. Vztah autora k dílu

Chtěl dokázat, že i italština je jazykem pro "vysoké" žánry. Jak se zdá, povedlo se mu to, kniha je dnes ve světě uznávaná, i přestože on sám ji zavrhl a chtěl spálit. Toto mu však Petrarca rozmluvil, i když sám tvrdil, že kniha je "jen mladistvou".

10. Atmosféra

Autor střídá optimistický a ironický pohled, rád baví čtenáře lidskou nedokonalostí. Jak bylo tehdy běžné. Jeho krátké příběhy byly inspirovány životem měšťanů a zobrazuje skutečné problémy této společnosti. Pro dílo je typické: racionalizmus, laicizace, výsměch pověrčivosti a pokrytectví.

11. Slohový postup + funkční styl

Umělecký styl

12. Role díla kdysi a dnes

Dekameron byl v roce 1971 přepracován do filmového snímku režisérem Pierem Paolem Pasolinim.

Z doslechu vím, že Dekameron je velmi čtený. Oblíbený bude pravděpodobně hlavně díky tomu, že jeho příběhy jsou stručné a velmi čtivé.

Dekameron podstatně ovlivnil vývoj evropské novely a dodnes je zdrojem inspirace pro všechna umění.
Příběhy z Dekameronu a jejich náměty ovlivnily řadu dalších uměleckých děl v podstatě ve všech oblastech umění. Určil vývoj novel.
Dodnes je zdrojem inspirací pro různá umělecká odvětví. Roku 1990 vyšla například Páralova kniha Dekameron 2000 aneb Láska v Praze.