Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

DOBA VZNIKU DÍLA:

Dílo vzniklo v době humanismu a renesance, tedy v období mezi 14. a 17. stoletím. Tento umělecký a životní styl usiloval o všestranný rozvoj člověka ve všech oblastech - v kultuře, vědě, politice, ekonomice i vzdělání. Nová filozofie překonává středověké chápání života. Na vzniku a vývoji nového životního názoru měly vliv pokroky v přírodních vědách, změny ve společenských vztazích i nové představy o světě - začíná se věřit, že je Země kulatá (Mikuláš Koperník, Galileo Galilei).
Do literatury pronikají národní jazyky, objevuje se epos, komedie a tragédie, náboženská literatura stojí v ústraní, převažuje světská literatura.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Giovanni Boccaccio byl mimořádně vzdělaným italským spisovatelem. Měl přístup ke dvoru, své příběhy uměl vyprávět vtipně a zajímavě a tím byl oblíben. Přátelil se s Petrarcou a napsal Danteho životopis. Také se stal vykladačem Božské komedie. Boccaccio čerpal milostnou tématiku, kterou zpracoval pro své příběhy. Jeho Dekameron, byl na jedné straně pokládán za základní dílo italské a renesanční prózy, na straně druhé mnozí nazvali (ještě za autorova života) tuto knihu "arcikuplířskou", jako dílo imorální, které věrně zobrazuje "mravní úpadek své doby".

O DÍLE:

Dekameron je psán prózou a má vymezený dějový rámec. Autorova italština, jíž je dílo napsáno, se ve své době stala vzorem spisovného jazyka. Hojně zde využívá zastaralých a knižních výrazů, tzv. archaismů. Většinu námětu pro své povídky převzal Boccaccio z latinských a starofrancouzských zdrojů (rytířské romány) a také z lidové slovesnosti. Celé dílo však zpracoval svým osobitým stylem. Dekameron obsahuje 100 novel vyprávěných v deseti dnech třemi muži a sedmi ženami.

DĚJ:

Děj je zasazen do Itálie, do města Florencie, jež bylo zaplaveno morem. Někteří obyvatelé se zavírali doma, jiní si užívali zábavy, každý měl svůj lék, jak se nákaze vyhnout. Lidé umírali po tisících. V této době se v kostele Santa Maria Novella sešlo jednoho úterního rána sedm vážených dam: Pampinea, Fiammetta, Filomena, Emilia, Lauretta, Neifile a Elisa. Tak je pojmenoval autor, dle svých slov nechtěl uvádět jejich pravá jména. Potkají se zde náhodou i se třemi mladíky: Pamfineem, Filostratem a Dioneem. Dámy tyto mladíky přemluví, aby s nimi uprchli z města.

Příštího dne ráno odcházejí na venkovské sídlo nedaleko Florencie. Domluví se, že na každý den bude zvolen král nebo královna, ten vždy určí, co budou všichni dělat a na jaké téma si budou příběhy vyprávět. Povídkami různých námětů si krátili čas a poskytovali si jimi zábavu. Každý den pak zaznělo deset příběhů.

Jako prvního vladaře si zvolili Pampineu. Ta rozdělila všem sluhům a služkám úkoly. Nařídila, aby se každý, kdo večer odejde, navrátil do deváté hodiny. Symbolem vládnutí byl vavřínový věnec, jenž uvila Filomena. Tento první den měl každý možnost vyprávět o čemkoliv. Po odvyprávění všech příběhů se společnost pak bavila různě, ale vždy byl někdo pověřen zazpívat nějakou píseň. To se stalo pravidlem stejně jako odpolední spánek.

Druhého dne si pod vládou Filomeny pověděli příběhy o lidech, které sice postihly různé nehody, ale přesto nad veškerá očekávání vše dobře dopadlo. S námětem k vypravování všichni souhlasili, jediný Dioneo měl přání, aby nemusel vypravovat příběh s tímto námětem. Ale aby si ostatní nemysleli, že nemá dost příběhů, spokojil se s tím, že bude vyprávět vždy poslední.

Třetí den, ve čtvrtek, začala vláda Neifile a vyprávělo se o lidech, kteří svou obratností dosáhli něčeho, po čem velice toužili, anebo nabyli toho, oč předtím přišli.
Neifile také navrhla, že by se v pátek mohli věnovat modlitbám a den poté, v sobotu, aby učinili to, co je zvykem paní - mýt si hlavu. Dále chtěla opustit toto místo dříve, něž je zde zastihnou cizí lidé. V neděli ráno se tedy vydali na cestu. Na západ k dalšímu paláci, byl nádherný. Nic hezčího nikdy předtím neviděli.

Vládnutí Filostrata se počalo dnem čtvrtým, příběhy toho dne byly o lidech, jejichž láska vzala nešťastný konec. Jako obvykle si odvyprávěli deset povídek u krásné fontány, potom se Filostrata půvabnými slovy omluvil, že dal pokyn k vyprávění tak smutných příběhů o milencích.

Pátého dne kralovala Fiammetta a navrhla námět, který byl opakem toho předešlého, tedy příběhy o milencích, jejichž láska se po různých strastech či neblahých příhodách dočkala šťastného konce.

Šestý den se pod vládnutím Elisy vyprávělo o těch, na něž byl zaměřen nějaký vtip, oni však jej odrazili buď pohotovou odpovědí, nebo se předvídavě vyhnuli ztrátě či nebezpečí hanbě. Avšak jen co usedli k fontáně, strhlo se něco, co se doposud nepřihodilo. Sluhové a služebnictvo tropili v kuchyni velký rámus. Spor byl mezi Liciskou a Tindarem, královna si je proto nechala zavolat a tázala se na důvod k takovému pozdvižení. Nedorozumění se vysvětlilo, sluhové pak byli posláni zpět do kuchyně a měli nařízeno zůstat bez rámusu.
Protože vyprávění bylo tentokrát o dosti kratší, zavedla Elisa všechny dámy do blízkého Panenského údolí. Stráně klesaly stupňovitě a byly plné vinic, oliv, třešní, fíků a ovocných stromů. Potůček zde vytvořil krásně čisté jezírko, které bylo jako stvořené ke koupání. Dámy se vykoupaly a vydaly se pak volným krokem domů. O tomto přenádherném místu pak pověděly i mladíkům.

Vyprávění o taškařicích, jimiž dílem z lásky, dílem pro svou záchranu obalamutily ženy své manžely, ať už to ti chudáci zpozorovali nebo nezpozorovali, přišel na řadu den sedmý a vladařil mu Dioneo. A protože se předešlého dne dozvěděl o nádherném místu, přikázal služebnictvu v Panenském údolí prostřít k obědu a připravit lůžka k odpočinku, pak si vyprávěli.

Osmému dni panovala Lauretta, ta se řídila dobrým příkladem Neifile a po další dva dny poručila odložit zábavná vyprávění a připamatovat si, jak je nutné dbát o čistotu duše a těla. Po těchto dvou dnech se opět všichni sešli u fontány a pohovořili o šprýmech, které denně tropí žena muži, či muž ženě, anebo muži jeden druhému.

Příběh šestý, jež vyprávěla Filomena:
Bruno a Buffalmacco ukradnou Calandrinovi vepře a doženou Calandrina k tomu, aby se pokusil získat vepře zpátky pomocí bílého sladkého vína a zázvorových pilulek: dají mu dvě pilulky, ale takové, jaké se připravují z aloe pro psy, a vyvolají zdání, že si vepře ukradl sám. Nakonec se Calandrino musí vykoupit, nechce-li, aby to řekli jeho manželce.
Calandrino měl nedaleko Florencie maličký statek, který do manželství přinesla jeho žena Tessa. Choval zde různá zvířata, dokonce i vepře. Každý rok v prosinci chodili společně se ženou jednoho z vepřů zabít a nasolit. Jednou se však stalo, že Calandrino šel na statek sám, protože jeho žena byla nemocná. Jen co se o tom se dozvěděli Bruno a Buffalmacco, šli za Calandrinem přemluvit jej, ať vepře prodá a za vydělané peníze se společně pobaví. To však odmítl. Proto na něho, ti dva lišáci, spolu s knězem vymysleli lest. Opili Calandrina a pak mu toho vepře v noci ukradli a schovali jej knězi do domu. Ráno, když se Calandrino probudil z vinného opojení, zjistil, že vepř je pryč. Spustil povyk po celé vsi, že byl jeho vepř ukraden. Když to uslyšeli Bruno a Buffalmacco, přišli se Calandrina zeptat, co se stalo. Pověděl jim tedy, že mu někdo ukradl vepře. Na to mu přátelé odvětili, ať ještě víc křičí, ať lidé věří, že to je pravda. Ohradil se, že nelže, že je vepř opravdu pryč. Bruno a Buffalmacco se mu vysmáli, že mu včera poradili vepře prodat a vepř je najednou pryč, takže ho určitě prodal a předstírá ztrátu. Calandrino však přísahal, že to tak není. Bruno mu proto poradil, že je třeba koupit zázvorové pilulky s bílým sladkým vínem, že jistě prase ukradl nějaký soused. Ať sezve na pitku všechny ty, které má v podezření. Pilulky zaříkají a ten, kdo pilulku vyplivne, protože mu v ústech zhořkne, bude vinen z krádeže. Calandrino s tím souhlasil, dal Brunovi a Buffalmaccovi poslední peníze a ti za ně koupili zázvorové pilulky a víno. Jenže Bruno k nim ještě přikoupil dvě pilulky z aloe, ty jsou určeny pro psy, a nechal je také pocukrovat jako ty zázvorové, avšak si na nich udělal malé znaménko, aby je rozpoznal od těch ostatních. Druhý den se sešla společnost podezřelých mladíků u kostela. Bruno a Buffalmacco jim pověděli, proč tam stojí. Že Calandrinovi někdo ukradl prase a že se nemohou dopátrat, kdo to byl. Proto je sezvali ke zkoušce, kdy jim Calandrino rozdá tyto pilulky s vínem, komu pilulka v ústech zhořkne, ten je pachatel. Každý prohlásil, že pilulku rád spolkne. Bruno přikázal Calandrinovi, ať se postaví mezi ostatní. Každému dal Bruno po jedné pilulce a když došla řada na Calandrina, dal mu Bruno do ruky tu pilulku psí. Calandrino ji v klidu hodil do pusy, ale jakmile pocítil na jazyku hořkost, hned ji vyplivl. Když se zjistilo, že pilulka zhořkla Calandrinovi, dal mu Bruno pro jistotu ještě jednu, opět tu z aloe pro psy, aby nedošlo k nějakému omylu. Ale i ta druhá pilulka byla tak hořká, že ji Calandrino musel vyplivnout. Pak Bruno prohlásil, že vepře ukradl Calandrino sám sobě, a proto, aby to ti dva nepověděli Calandrinově ženě, musí je uplatit dvěma kapouny. Bruno s Buffalmaccem si pak to prase nasolili, odnesli ho do Florencie i s těmi kapouny a Calandrina nechali na pospas posměchu a škodě.

Paní Emilia vládla devátému dni, kdy každý vyprávěl, co chce a co se mu líbí. Stejně jako tomu bylo první den.

Desátý a tedy poslední den se pod vládou Pamfilia vypravovalo o lidech, kteří vykonali něco šlechetně nebo skvěle ve věcech lásky či jiných. Společnost se procházela v příjemných stínech zahrady a bavili se až do oběda. Když pojedli a prospali se, sešli se tam, kde král přikázal. Po odvyprávění posledního si šli všichni odpočinout.

Na další den zrána vstali a vrátili se pod vedením pozorného krále do Florencie. Sedm paní zanechali ti tři mladíci v kostele Santa Maria Novella, odkud tenkrát vyrazili, rozloučili se a šli si po své zábavě. Dámy se do svých domovů vrátily hned, jak k tomu nadešla vhodná chvíle.

VLASTNÍ NÁZOR:

Celá kniha byla celkem zábavná, i když jsem měla problém některá slova přečíst nebo jsem nevěděla, co znamenají. Příběhy mi připomínaly pohádky od princezny Šeherezády, byly také zábavné a poučné.