Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Argo v Praze roku 2008 (bilingvní vydání). Z anglického originálu Animal Farm přeložil Gabriel Gössel. Počet stran: 215. ISBN: 978-80-7203-969-2.

OBSAH:

V době, kdy psal George Orwell román Farma zvířat, který ho posunul na úroveň světově známých spisovatelů, ještě nemohlo být jasné, jak dokonale a pravdivě se mu povedlo pomocí alegorie vystihnout časy, jež na dlouhou dobu poté nastaly v tzv. východním bloku. Dílo napsané za druhé světové války děsivě a až nebezpečně připomíná režim, jenž nedlouho poté odřízl polovinu Evropy od zbytku světa.

Jak už je zvykem, vše začalo nevinně, ba dokonce i ušlechtile. Však proč by si taky zvířata nemohla založit vlastní farmu, že? Zvláště když do té doby jsou utlačována, bita a nedostává se jim dostatek potravy. A tak se zrodila myšlenka samostatnosti a nezávislosti. Nakonec nezůstalo jen u myšlenky a stalo se, že vypukla vzpoura pod vedením prasete Majora. Vzpoura utlačovaných zvířat proti panu Johnesovi, který vlastnil farmu. Pod praporem prasat, jež jsou samozřejmě z domácích zvířat nejchytřejší, se všechna zvířata spojila, vyhnala lidi a nastolila rovnoprávnost. Bylo vydáno sedm pravidel, jakési sedmatero, které mělo zaručovat, že zvířata budou navždy žít v míru a nadvláda lidí se už nikdy nebude opakovat.

Začátky "Farmy zvířat", jak si farma začala říkat, byly opravdu těžké. Jídla bylo málo a práce hodně. Zvířata však byla odhodlaná a poháněla je radost ze samostatnosti. Každý pracoval, co mohl a práce šla mnohem lépe, než za nadvlády lidí. Prasata byla postavena do role správců a dvě nejvýraznější z nich, Napoleon a Kuliš, se stala neformálními vůdci celé farmy. Vše se zdálo být idylicky dokonalé, farma fungovala, prosperovala více než za lidí a všechna zvířata byla spokojená...

Jak už to tak ale bývá, dva vůdci nedělají dobrotu. Nejinak tomu bylo i na zvířecí farmě a mezi Napoleonem s Kulišem začaly panovat neshody, dokonce více než to. Největší rozkol začal ve chvíli, kdy se Kuliš dozvěděl o větrném mlýnu a bezhlavě se zamiloval do jeho stavby. Jeho odpůrce byl samozřejmě proti. Většina zvířat se však postavila na stranu Kuliše a také toužila po stavbě. Napoleon se nemohl smířit s porážkou a během hlasování o stavbě poštval proti svému sokovi devět psů, které vzal ještě jako malá štěňata do své výchovy. Zvířatům se vyhnání jednoho z vůdců nelíbilo, bála se však psů, a tak mlčela.

O to větší překvapení bylo, když několik dní poté přišel nově jmenovaný vůdce farmy, Napoleon, s rozkazem, že se bude stavět větrný mlýn. Co z toho, že ještě před chvílí byl absolutně proti? Stavba stála zvířata spoustu sil a jídla bylo pomálu. I přes problémy však byla po dlouhé době skoro hotova. Jenže zvířatům nepřálo ani počasí a téměř hotový mlýn se skácel kvůli silnému větru. Napoleon přišel s teorií, že za pád celoroční snahy nemůže nikdo jiný než vyhnaný Kuliš. Všechna zvířata spojila nenávist k vyhnanému praseti a začala pracovat ještě usilovněji na stavbě nového mlýna. Od té doby byly také všechny problémy a příkoří připisovány Kulišovi.

Režim na farmě se začínal postupně měnit. Jídla bylo stále méně, i přestože se pracovalo čím dál více. A vlády na farmě se zcela začala ujímat prasata. Odpůrci vůdce byli likvidováni a sedmero svatých přikázání, které bylo napsáno na zdi u stodoly, bylo upravováno podle potřeby. Prasata se postupně přestěhovala do příbytků po lidech, začala pít alkohol, tloustnout a chodit po zadních končetinách. Co naplat, že přikázání zakazuje spát v posteli, popíjet, užívat lidské věci i chodit po dvou. Ostatní zvířata nebyla tak chytrá a vždy se nechala obalamutit tím, že si zákony pamatují špatně, mezitímco byly přepisovány podle aktuálních potřeb.

Příběh vrcholí hostinou prasat s lidmi a uzavřením přátelství, což odporuje všemu, po čem zvířata od začátku toužila. Do rána poté všechna přikázání zmizela a objevilo se pouze jedno: Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.
Poslední kapkou bylo zjištění ostatních zvířat, že prasata již nelze odlišit od lidí a že se celá farma dostává zpátky do období před revolucí.

TÉMA, HLAVNÍ MYŠLENKA, PODOBNOST ZVÍŘAT S LIDMI:

Ačkoliv autor bajky po celý svůj život odmítal vydat k příběhu jakýkoliv komentář nebo vysvětlení, dle mého názoru se srovnání Farmy zvířat s komunistickým režimem přímo nabízí. Není těžké si spojit postavu prasete Majora s Karlem Marxem nebo Vladimírem Leninem. Stejně jako Marx i Major přišel s myšlenkou, kterou nemyslel zle a kterou se pouze snažil pomoci společnosti. Obdobné přirovnání lze najít i u prasete Napoleona a u sovětského vůdce Stalina.

Myslím, že každé zvíře má představovat určitého člověka či skupinu lidí. I kůň Boxer se se svou neskutečnou vytrvalostí v práci a neustálým pocitem vlastní viny za neúspěchy při stavbě mlýna dá jednoduše srovnat s pracujícím lidem.

Krásným příkladem lehce ovlivnitelných lidí bez vlastního názoru jsou ovce. Však se také dodnes používá toto zvíře jako označení lidí, kteří tzv. jdou s davem bez vlastního přemýšlení.

A nepodobají se snad psi, kterých se všechna zvířata tak bála, tajné policii ve východním bloku? Stejně jako policie i psi zajišťovali vůdci poslušnost lidu, případně tedy zvířectva. Myslím ale, že u zvířat to nebyl čistě jen strach, co je drželo poslušné, ale i hloupost a bezmezná víra ve svobodu.

Čím více začalo prasatům docházet, že mají farmu ve své moci, tím více si mohla dovolovat. Ze začátku se snažila stejně jako ostatní zvířata, když si však v čele s Napoleonem uvědomila, že mohou ostatní bez problému využívat a sama si žít na vysoké noze, jednoduše se nechala svést na špatnou cestu. Postupem času se jejich chování stupňovalo a začalo docházet k popravám nepřátel vůdce. Jako první se vzepřely slepice. Jejich vzpoura, jako ostatně i většina protestů v komunistických zemích, byla tvrdě potlačena. Slepice byly zabity a ostatním zvířatům bylo sděleno, že pomřely na nemoci.

Další pro mě velmi zvláštní postavou byl osel Benjamin. Jeho celkový nezájem o situaci a pesimistické opakování věty (Vždycky bylo špatně a vždy bude.) mi připomínalo lidi, kteří svůj boj za lepší život vzdali a raději se snaží tiše dožít tak, jak to jen lze. Přitom on jediný byl ten, který znal pravou situaci a sám musel být velmi inteligentní.

VLASTNÍ NÁZOR:

Celkově mě knížka velice oslovila. Velmi se mi líbí nápad srovnání totalitního režimu s venkovskou farmou. Autorovi se skvělým způsobem povedla vystihnout politická situace v Československu i v jiných zemích pod nadvládou Sovětského svazu. I proto bylo dílo na našem území dlouhá léta nevydáváno a George Orwell byl na seznamu zakázaných autorů.

Je také rovněž zajímavé, že přestože kniha byla napsána už v roce 1945, v podstatě velmi dokonale popisuje dějiny, jež se v naší republice začaly odvíjet až tři roky poté.

Dílu se dostalo i několik filmových zpracování, naposledy v roce 1999 pod taktovkou režiséra Johna Stephensona.