Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

O DÍLE:

Básnická sbírka Písničky bez muziky je určená zejména dětem a obsahuje 64 humorných básní. Některé z těchto básní (například Óda na lelky, Krtek, Život je pes, Topič) vyšly znovu v souboru krátkých povídek a básnických textů nazvaném Závratné pomyšlení (1993).

Fryntovy Písničky bez muziky vykazují určitou spřízněnost s anglickým nonsensovým humorem Edwarda Leara, jenž těžil hlavně ze svého specifického hravého humoru a vícevýznamovosti.

Jednotlivé básně sbírky tvoří vždy samostatný celek - v každé z nich rozvíjí autor jeden motiv, jednu situaci či jednu myšlenku. Mezi básněmi tedy nelze nalézt téměř žádnou vnitřní spojitost, nenavazují na sebe ani se nikterak nedoplňují.

Velmi oblíbeným a hojně užívaným tématem Emanuela Frynty jsou bezesporu zvířata. Není proto divu, že většina básní této sbírky nese zvířecí názvy (Koťata, Ježek, Had...) nebo o zvířatech alespoň pojednává či se o nich zmiňuje. V jiných básních se pak autor zaměřuje na člověka, jeho roli ve společnosti, povahové rysy, případně jeho povolání (Švec, Topič, Profesor...).

OBSAH VYBRANÝCH BÁSNÍ:

Koťata
Pět koťat sedí na modrém koberci a uvažuje, jaké si najdou zaměstnání. Kocour nad tím také uvažuje a přemýšlí, jaká práce by jim vyhovovala.
Prvnímu dá bez váhání práci, aby chytal myši. Druhému bude asi bližší, když je bude chytat taky. Třetí bude myši chytat podle chuti. Čtvrtý by je měl chytat, protože jich je všude dost. A pátý, když tedy bude chtít, může chytat třeba...myši.

I když je každé z koťat jiné jak po povahové, tak "schopnostní" stránce, kocour jim každému po zralé úvaze vybere to nejlepší povolání - chytání myší, pro které mají všechna koťata ty největší předpoklady.

Švec
Jeden švec měl na své skříni zvláštní věc. Myslel si, že jde o nějakou starožitnost, kterou kdyby prodal, vydělal by si hodně peněz.
Vzal si tedy židli, aby se podíval, co to je. Samou zvědavostí si však neuvědomil, že již stojí na samotném kousíčku židle, a tak když se naklonil, spadl přímo na podlahu. Věc ale shodil také a ta se rozbila. Až pak spatřil, že nešlo o žádnou starožitnost, nýbrž o starou, bezcennou věc - kořenáč.

Žalva
Lev - jakožto představitel dobrého vyjadřování - potká želvu, jež je poněkud neomalená. Na jeho slušně položenou otázku: "Dobrý den, kdo jsi?", mu želva odpovídá svou obvyklou mluvou: "Ta nevidíta? Žalva!" To tygra strašně rozčílí a vyčte jí, že neumí ani pořádně česky. A tak želva slušně zareaguje: "Tak pramiňte, jsem žalva!"

Želva zde sice správně pochopila, že její projev nebyl úplně podle společenských pravidel, nicméně nepřišla již na to, že i její výslovnost je špatná. Se lvem i nadále hovořila stylem, jakým byla zvyklá a naučená.

Husa
Husa se chlubila druhé huse, že jela v autobuse. Ostatní husy si to také chtěly vyzkoušet, a tak si vypůjčily nový autobus. Když vystoupily, autobus již nebyl tak nový a čistý, protože byl plný trusu...