Bass Eduard
(01.01.1888 - 02.10.1946)
Lidé z maringotek
Lidé z maringotek jsou povídkovým souborem zasazeným do jednoho z nejoblíbenějších Bassových prostředí - do cirkusové manéže, jak už ostatně sám název napovídá. Paradoxní je, že ač Bass velice rád psal o lidech spjatých s cirkusem či kabaretem, sám neměl s kočovným životem žádné zkušenosti. Všechny povídky si tedy buď vymyslel nebo dovedl k dokonalosti příběhy již dříve někde zpracované. On sám tuto skutečnost vyjádřil slovy: "Přiznává se vědě zázrak, že z několika nalezených kůstek a kloubů sestrojí dokonalou představu zvířete dávno vyhynulého, proč nepřiznati umění, že z útržku zaslechnuté věty vytuší živou postavu a z mlčící tváře vyčte celý její osud?" Tato kniha v podstatě nepřímo navazuje na román Cirkus Humberto, ale jediné, co mají tyto dvě díla společného, je cirkusové prostředí. Bass také do Lidí z maringotek zařadil příběhy, jež se nehodily právě do Cirkusu Humberto.
Hrabě d'Ascensons-Létardais si pozve na hostinu své přátele, kteří mají společnou jednu věc - všichni jsou nějak spjati s cirkusem. Můžeme se zde tedy setkat například s hráčem na xylofon, malířem stínoher, voltižérem a dalšími. Každý z hostů toho večera začne vyprávět příběh, buď ze života svého, svého přítele či pouze náhodně zaslechnutý. Někdy se ani o příběhy nejedná, spíš o takové úvahy. Všechny povídky jsou - protože přátelé hraběte d'Ascensons jsou do jednoho muži - samozřejmě o ženách. Cirkusové nebo kabaretní prostředí je potom pouze jakýmsi dokreslením příběhu, dotváří jeho atmosféru. Jinak se vše točí kolem žen. Můžeme se zde setkat téměř se všemi úhly pohledu na něžné pohlaví. Nalézají se zde příběhy velké lásky, velkého zklamání, věčného hledání i myšlenky o kráse žen, jež musí být nutně spojena s bezduchostí (např. povídka Úvahy zkušeného iluzionisty). Žádný názor není upřednostňován, spíše se dá říci, že v každé povídce je zastoupen jeden. Občas je ovšem vyprávění o ženách pouze obalem popisu běžného života kolem manéže. V knize je celkem 10 povídek:
Proslov hraběte d'Ascensons-Létardais
Vyprávění hráče na xylofon
Povídka krále střelců
Vzpomínka malíře stínoher
Úvahy zkušeného iluzionisty
Příběh vysloužilého voltižéra
Podotknutí mistra těžké váhy
Příhoda cirkusového kapelníka
Historie manéžního šaška
Doslov mudrujícího excentrika
Hlavním tématem knihy je tedy - jak jsem již uvedla výše - popis cirkusového, kabaretního, pouťového či jiného prostředí spojeného s kočovným životem. Kniha popisuje životy lidí spojených s tímto světem, jejich radosti i starosti, a dále vztahy mužů k ženám.
Hlavní myšlenkou je, podle mého názoru, důležitost příběhů a vyprávění v lidské společnosti. Autor vyjadřuje názor, že i v nejobyčejnějších příbězích je veškerá moudrost světa. Právě podle nich se pozná vyspělost národů a nebýt jich, lidé by neměli žádné sny ani přání. Nedokázali by odlišit pravdu od lži, neznali by naději. Všechny tyto věci se totiž v povídkách odrážejí.
Děj příběhů se odehrává v nejrůznějších období, většinou však okolo 1. světové války. Řekla bych, že úplně nejzajímavější na tomto díle je jazyk, kterým je napsáno. Ten má snad všechny myslitelné formy, mění se podle toho, jaká je inteligence a původ daného vypravěče. Například hrabě mluví velmi bohatou, čistě spisovnou či přímo knižní češtinou, mistr těžké váhy používá primitivní obecnou češtinu se spoustou nespisovných výrazů, zkušený iluzionista se naopak úplně vyžívá v cizích slovech, je mu hodně špatně rozumět. Také jsou patrné rozdíly ve větné stavbě jednotlivých osob.
Zdroj: Caphy, 01. 05. 2006
Možnosti:  ,
|
