Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

DĚJ:

Hlavní postavou je duševně nemocný muž, který plánuje vraždu starého muže, se kterým žije. Nesnesl jeho oko, které mu připomínalo oko supa - bledě modré oko, potažené mázdrou.
Každou noc chodil velmi tiše do starcova pokoje, strčil do dveří nejprve hlavu a poté protáhl svítilnu, aby paprsek světla dopadl na jeho supí oko. Pokaždé ovšem nalezl oko zavřené, a tak nemohl starce zabít. Každé ráno poté chodil do starcova pokoje a ptal se, jakou měl noc.
Osmé noci vstupoval ještě pomaleji a potišeji než jindy. Při pomyšlení na celý plán, jak mu vychází, se zasmál a vtom se stařec pohnul na posteli. Už se chystal otevřít svítilnu, když mu sjel palec po plechovém uzávěru. Stařec se vzpřímil a vykřikl: "Kdo je tu!?" Šílenec zůstal stát bez hnutí a potichu. Stál tam bezmála hodinu a stařec po celou dobu seděl na posteli. Po chvíli stařec opět ulehl a v tom okamžiku šílenec otevřel svítilnu a paprsek dolehl na starcovo supí oko - bylo otevřené. Okamžik, na který blázen čekal. Zůstal klidně stát dál a pozoroval jeho oko. Když slyšel tlukot starcova srdce, zařval a dokořán odklopil svítilnu a skočil do místnosti. Strhl starce na zem a převrátil na něj postel. Radostně se usmál. Čekal, až neuslyší tlukot starcova srdce, potom odsunul postel a pohlédl na mrtvolu. Tělo nejprve rozsekal, odřízl hlavu, pak ruce a nohy. Vytrhal z podlahy tři prkna a pak vše uložil mezi fošny. Zasadil zpět prkna.
Ozvalo se bouchání na domovní dveře, byli tam komisaři, že soused zaslechl výkřik. Pozval pány dál, protože se ničeho neobával, měl radost, jaký skvělý čin vykonal. Podotkl, že stařec odjel na venkov. Posléze je zavedl do starcova pokoje, přinesl židle, aby se posadili a odpočinuli si. Sám si postavil křeslo na místo, kde schoval rozřezané tělo starce. Seděl klidně a odpovídal na jejich dotazy. Ale zanedlouho pociťoval, že bledne a přál si, aby odešli, ale oni zůstávali. Začalo mu zvonit v uších, zvonění sílilo. Mluvil stále plynule a zvyšoval hlas, aby přeřval zvonění. Bylo to zvonění starcova srdce. Komisaři stále neodcházeli a zvuk byl silnější a silnější. Šílenec to nevydržel a zařval na ně a ke všemu se doznal, přikázal jim vyrvat prkna v místě, kde slyšel tlukot starcova srdce.

CITÁT Z KNIHY:

Rozbolela mne hlava a měl jsem dojem, že mi zvoní v uších; ale oni pořád seděli a pořád povídali. Zvonění se začalo ozývat určitěji, znělo vytrvale a stále určitěji. Rozpovídal jsem se ještě nenuceněji, abych se toho pocitu zbavil, avšak zvonění neustávalo a bylo stále zřetelnější a zřetelnější - až jsem konečně poznal, že ten zvuk mi nezní v uších.
V tu chvíli jsem nepochybně silně zbledl; hovořil jsem však ještě plynuleji a zvýšil jsem hlas. Ten zvuk však sílil - co jsem si mohl počít? Byl to hluboký, dutý, pospíchavý zvuk - tolik podobný zvuku hodinek zabalených do bavlnky. Dech se ve mně zatajil - ale vidím, komisaři nic neslyší...

"Lotři!" zaječel jsem. "Konec přetvářky! Doznávám se - udělal jsem to já! Vytrhejte prkna - zde, zde! To jeho hnusné srdce tak tluče!"

VLASTNÍ NÁZOR:

Tahle povídka mě upoutala svou napínavostí a přečetla sem ji takřka jedním dechem bez pozastavení. Autor ukazuje na to, že i dokonalý čin vždy vyjde najevo. Vlastní strach a představy nás donutí k doznání.
Při čtení povídky jsem místy pociťovala až strach, protože je to podle mého názoru hororová povídka.