Román líčí příběh měšťanské dívky, kterou rodiče donutili vstoupit do kláštera. Autor v něm odhaluje nelidskost a pokrytectví, jež se neblaze zahnízdily v tehdejší církvi. Kritizuje právě tu skupinu francouzské společnosti, pro níž je majetek nedotknutelnou svátostí.
Román byl napsán
Denisem Diderotem formou dopisů v době osvícenství. Móda románů v dopisech se dotkla i tohoto díla a dopisy v něm jsou psané Markýzi de Croismare. Děj této knihy se odehrává v prostředí klášterů 18. století. Tento román je lehkou kritikou klášterů této doby s účelem zesměšnit je a zveličit problematiku, která v útrobách církve v průběhu 18. století panovala.
Kniha začíná popisem dětství Zuzany Simoninové. Píše, že i když byla mnohem hezčí než její dvě sestry a byla v některých věcech i zručnější, byla odměřenost rodičů vůči ní pořád stejná. Zuzana pojme podezření, že není vlastní dcerou svého otce. Její podezření se prohloubí, když ji pošlou do kláštera. Její dvě sestry se úspěšně vdaly a Zuzana doufá, že stejný osud potká i ji, jakmile uplynou její dva roky jako novicka, ale rodiče nemají na její věno peníze a chtějí, aby se stala jeptiškou. Zuzana odmítá a dožaduje se vysvětlení jejich počínání. Avšak nikdo jí ho neposkytuje a nadchází den, kdy má složit slib. Zuzana vymyslí plán, jak se klášteru znechutit. Přede všemi protestuje proti obřadu, s nímž naoko souhlasila. Je odvezena domů, kde se dozví, že je opravdu nevlastní dcerou pana Simonina a že je její pravý otec dávno mrtvý. Matka ji prosí, aby vstoupila do kláštera a nestěžovala její soužení. Po přesvědčování i matkou představenou Zuzana nakonec vstupuje znovu do kláštera a stává se opět novickou. Spolu s ní nastupuje i nová představená - De Mona. Zuzana si novou představenou velmi oblíbí a svěří se jí se svým trápením. De Mona sdílí její osud a je jím velmi zarmoucena. Snaží se Zuzaně ve všem poradit a zlehčit její trápení. Avšak den složení slibu nastane. Absolutní beznaděj ji zbaví vnímání, den prožije v naprosté otupělosti a ani nepostřehne, že slib složila. Svůj řeholní stav přijímá, dokud je De Mona naživu.
S její smrtí přichází nová představená a s ní i nový režim. V Zuzaně vzrůstá odpor k řeholnímu stavu každým dnem a plní jen povinnosti, které jsou výslovně uvedeny v řádu. Odmítá splňovat úkoly navíc a stává se tak nežádoucí jak pro představenou, tak pro její stoupenkyně. Zuzana ztrácí přátele a stává se terčem pomluv a psychické šikany. Chodí denně ke studni, ale nezbaví se života jen proto, že si to jeptišky a představená přejí. Rozhodne se napsat žádost o zrušení jejího slibu. V klášteře najde velmi věrnou přítelkyni, sestru Uršulu. S její pomocí se dopis dostane do rukou zkušeného advokáta a její případ se může začít projednávat. Jakmile se představená dozví o podání žádosti, nařkne Zuzanu, že je posedlá ďáblem, protože Zuzanin odpor k řeholním stavu nedokáže pochopit. Začne se s jeptiškami modlit za její znovuobjevení správné cesty, ale když to nepomáhá, začne Zuzaně odpírat jídlo, přísun tekutin a nakonec ji sebere i věci nutné k životu. V její cele se nachází jen slamník, jinak žije jen mezi čtyřmi stěnami. Když jeptišky zjistí, že Zuzanu nezlomí, začnou ji pomlouvat. Mladé řeholnice se Zuzany začnou bát a vidí v ní ztělesnění ďábla. Představená nařídí, že se nesmí ničeho dotknout a ani to, čeho se dotkne ona, se nesmí dotknout ostatní.
Zuzana chce neustále prokázat svou nevinu, a tak řekne knězi, který ji zpovídá, všechnu pravdu o tom, jak se k ní jeptišky chovají. Zakázaly jí chodit ke zpovědi, nedávaly jí vodu, rušily jí, aby nemohla spát, vzaly jí růženec a breviář, aby se nemohla modlit, nedaly jí boty, měla už tři měsíce stejné šaty, na lůžku neměla ani deku a polštář.
Celým jejím hříchem bylo, že neměla lásku k duchovnímu stavu a že žádala o zrušení slibu, jenž nesložila z vlastní vůle. A tak se kněz rozhodne všechno vyřešit. Když vše zváží, rozhodne se, že bude velebná matka ze svého úřadu sesazena, a tak pošle stížnost arcibiskupovi a nařídí pro Zuzanu lepší celu, aby měla vše jako ostatní.
Její žádost o zrušení slibu je zamítnuta. Zuzana se opět spojí s hodným advokátem a žádá ho o pomoc. Nakonec je přeložena do jiného kláštera. Zde objevuje jinou stránku klášterního života. Pozná zde milou představenou, která se velmi zajímá o její nadání i o její krušný osud. Matka si ji oblíbí možná až příliš. Hladí ji, líbá ji a prožívá různé stavy euforie, když se Zuzany dotýká. Zuzana na tom nevidí nic špatného, protože jako nezkušená osoba nemá o skutečném životě ani potuchy. Jeptišky na ni kvůli náklonnosti matky představené žárlí a nejvíce sestra Terezie. Při zpovědi u kněze Lemoine se Zuzana svěří s podivnými setkáními s představenou a kněz Lemoine ji varuje, aby se matce vyhýbala. Matka představená odloučení od Zuzany těžce nese a nakonec úplně zešílí. Zemře a krátce po ní i sestra Terezie.
Zuzana se rozhodne utéct z kláštera a jedné noci tak i učiní. Při přelézání klášterní zdi si poraní záda a zranění posléze podlehne. Před smrtí ještě najde útěchu v dopisech markýze se Croismare, který jí slibuje zaopatření u něho doma, jakmile se uzdraví.
Diderot prý tento pravdivý příběh Zuzany Simoninové dokončil podle svého a dopisy pro markýze de Croismare napsal sám. Byl to vtip, který společně se svým přítelem na markýze vymysleli.
