Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Hlavní postavou příběhu je mladičká dívka Zuzana Simoninová. O celém jejím příběhu se dozvídáme ze Zuzaniných dopisů adresovaných markýzi Croismarovi.

Zuzana žije ve Francii se svojí matkou, otcem a dvěma sestrami. Ač nad nimi vyniká krásou a nadáním, rodiče mají její sestry raději než ji. A Zuzana později zjišťuje proč - je nemanželským dítětem. Aby odčinila matčin dávný prohřešek a zároveň nemohla vymáhat na rodičích věno a vše přenechala svým sestrám, dají ji rodiče do kláštera a přinutí ji složit řeholní slib. Zuzana nechce, necítí se na to být jeptiškou. Bouří se a při složení svého slibu odmítá. To ji však přinese velké trápení - ostatní jeptišky ji zavřou do kobky a mučí a trýzní ji tak, že nakonec svůj slib jakoby smyslů zbavená složí. Útěchu nalézá u matky představené de Moni, kterou si zamiluje a jež je jí oporou. Stanou se z nich přítelkyně. Nakonec však milovaná matka představená umírá a Zuzana se ocitá sama proti všem - jako oblíbenkyni zesnulé abatyšé ji ostatní jeptišky nenávidí a nová přísná matka představená zrovna tak. Pro Zuzanu nastává nejhorší trápení - dennodenně se stává obětí mušení, týrání, šikany a podobně.

"Večer jsem zaslechla ve své cele, že se řeholnice blíží a zpívají litanie; šly po dvou. Několik jich vstoupilo, vstala jsem; daly mi provaz kolem krku, do jedné ruky zapálenou pochodeň a do druhé důtky. Jedna jeptiška uchopila konec provazu a táhla mě špalírem, celý průvod šel za námi k domácí kapli zasvěcené Panně Marii.
... Potom mi stáhly provaz, svlékly mě po pás, odhrnuly mi vlasy z ramen, do pravé ruky mi daly důtky, které jsem držela v levé, a začaly odříkávat Miserere. Pochopila jsem, co ode mě chtějí, a udělala jsem to..."

Je nešťastná a chce se svým osudem něco dělat. Naštěstí je jí jedna jeptiška nakloněna a s její pomocí se Zuzaně podaří spojit s právníkem Manourim, který ji nakonec dovede až do jiného kláštera. Původně oba přemýšlí a kladou si za cíl soudní zrušení Zuzanina řeholního slibu, což je ve výjimečných případech možné, ale nakonec spor prohrají. Zuzana je ale i tak ráda, že z tyranského kláštera odjíždí pryč.

"Zdá se mi však, že v rozumně řízeném státě by to mělo být naopak: vstup do kláštera by měl být ztížen a vystoupení pokud možno snadné.
... Založil snad řeholní řády Ježíš Kristus? Nemůže se snad církev bez nich obejít? K čemu potřebuje Kristus tolik šílených panen? A k čemu lidstvo tolik obětí? ..."

Ani pobyt v novém klášteře však není klidným pobytem. Zpočátku se zdá být téměř vše dokonalé - přátelská atmosféra a velice hodná a chápavá matka představená, která si Zuzanu ihned oblíbí. Nemá s ní však čisté úmysly. Je o ní známo, že své jeptišky zneužívá a má lesbické sklony. Nic netušící nevinná Zuzana na stále častějším laskáním a něžnosti svojí matky představené však nevidí nic špatného.

"... Zatím si odhrnula roušku z krku a položila mou ruku na svá prsa; mlčela a já taky; zdálo se, že prožívá největší slast. Vybídla mě, abych jí líbala na čelo, na tváře, na oči i na rty; učinila jsem to a nemyslím, že by v tom bylo něco zlého. Její rozkoš se stupňovala; a protože jsem jí chtěla dopřát co nejvíc toho nevinného štěstí, znova jsem ji líbala na čelo, tváře, oči a rty..."

Když ale vše poví u zpovědi, je kněz zděšen a přikáže jí se matce představené vyhýbat. Ta je z toho velmi nešťastná - Zuzanu si velmi zamilovala a její odmítání ji bolí tak, až z toho nakonec zemře.

Zuzana zanedlouho nato využije nenadálé příležitosti a uprchne z kláštera s neznámým mnichem. Je dosud neznalá normálního života a ač ji hledají po celé zemi, chce žít normální život a začíná pracovat jako pradlena.