Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jedná se o anonymně vydané dílo, se kterým se čtenářská veřejnost poprvé seznámila roku 1721 v Amsterodamu. Má formu dopisů, konkrétně se skládá ze 161 úplných dopisů a několika zlomků, které píší z cest po Evropě zpátky domů dva Peršané - přátelé Uzbek a Rizá.

OBSAH:

Uzbeka vyhnaly na cestu po Evropě dvorské pletichy, kvůli kterým byl nucen předstírat zájem o vědy, a později se tudíž vydal do ciziny za poznáním. Doprovázel ho jeho přítel Rizá, se kterým se ale zanedlouho rozloučil, protože každý odcestoval do jiného města, ale udržovali se v kontaktu pomocí časté korespondence. Uzbek taktéž často psal do rodné Persie svým manželkám zavřeným v harému a eunuchům, kteří měli za úkol střežit jejich ctnost.
Témata dopisů obou přátel jsou nejrůznější - zabývají se obyčejnými a všedními věcmi jako například ženami, pařížským lidem, vládou, ale i náročnějšími tématy - náboženstvím, úlohou papeže ve státu, mravy u dvora atd.
Uzbeka ale pořád velmi trápí situace v seráji (harému). Představený eunuch zemře na stáří a je potřeba jmenovat na jeho místo nového následníka. Situace v harému se ale nekontrolovatelně zvrhne ve chvíli, kdy se mezi zdmi seráje objeví cizí muž. Žárlivostí zaslepený Uzbek přikáže eunuchům tvrdě trestat, ti si ale spletou proviněnou, a místo skutečné cizoložnice potrestají Zelidu. Nakonec však přijdou na svůj omyl a ukáže se, že na vině je mladičká Roxana. Poslední dopis celé knihy píše Roxana Uzbekovi. Plna nenávisti a zavilého odporu vyčítá všem perským mužům zvyk držet ženy v harému a domlouvat manželství bez oboustranné náklonnosti a loučí se se svým chotěm, protože plánuje spáchat sebevraždu.

Uzbek: "A jakto," řekl jsem mu tehdy, "že jste soudci neomylnými?" Papež: "Což nevidíte," odpověděl, "že jsme osvíceni Duchem svatým?" "To je dobře," odvětil jsem, "neboť podle toho, jak jste právě dnes mluvili, uznávám, že máte velmi zapotřebí, abyste byli osvíceni." (rozmluva mezi papežem a Uzbekem)

Montesquieu používá velmi zajímavou metodu kritiky rodné Francie, neboť jeho vlast je viděna očima cizince, k tomu všemu ještě osoby pocházející z velmi rozdílného kulturního zázemí, což propůjčuje jeho posudku kýžený odstup a nezúčastněnost. Dosahuje tak velmi bystré a vtipné kritiky, která mnohokrát dokáže uhodit hřebíček přesně na hlavičku.
Zajímavý je i kontrast mezi dvěma hlavními protagonisty, Rizá a Uzbekem. Rizá je ve svých dopisech velmi bezprostřední, snadno se nechá okouzlit a strhnout uvolněnou atmosférou Paříže, někdy můžeme mít pocit až jakési povrchnosti. Na rozdíl od něj je Uzbek rozeným filozofem. Věcmi se zabývá do hloubky, situaci pečlivě analyzuje a nikdy nevyvozuje ukvapené závěry.
Ačkoliv oba orientálci kritizují Paříž, zůstávají slepí k vlastním chybám. Příznačným příkladem je situace v Uzbekově harému. Ačkoliv se mladý Peršan stává v Evropě osvíceným, vzdělaným a otevřeným změně, v seráji zachovává nesmyslně despotické podmínky, což nakonec vyústí v sebevraždu jeho oblíbené manželky. Roxana touží po volnosti a nechápe, proč ona, na rozdíl od svého chotě, nesmí požívat stejné svobody jako on.

Proč chtějí, abych pracoval pro společnost, z níž dobrovolně odcházím; abych zachovával proti své vůli úmluvu, která byla uzavřena beze mne? Společnost je založena na vzájemné výhodě. Ale když se mi stává obtížnou, kdo mi zabrání, abych se jí nezřekl? Život mi byl dán jako projev přízně, mohu jej tedy vrátit, když jím již není: přestává příčina, účinek má tedy přestati také. (Uzbek Radímu v Benátkách)

Perské listy spadají do období osvícenství a jsou klasickým příkladem tohoto typu literatury. Z hlediska filozofického je toto dílo označováno jako základní pilíř moralistické filozofie.
Na mě kniha působila díky přeskakování z jednoho tématu na druhé bez zdánlivé soudržnosti dojmem roztříštěnosti. Nicméně výborné vykreslení kontrastů a závěrečný konflikt dávají všem dopisům jakýsi rám, který je drží pohromadě. Velmi zajímavé dílo.

Čtenářský deník

-

Perské listy, Perské listy (2)