Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

REYNEK, Bohuslav. Rty a zuby. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Literární čajovna Suzanne Renaud, 2006. 67 s. ISBN: 80-86653-11-0.

FORMA:

41 básní, každá má svůj název

OBSAH:

Reynkova pátá básnická sbírka (1925) je posledním z jeho děl, ze kterých přímo čiší smutek a zánik. Práce představuje dovršení expresionistické tendence, z níž autor vyšel.

Verše jdou za sebou v rychlém, rytmickém sledu, jako by se na povrch draly vnitřní křečovité stahy duše. Hromadí se substantiva a často je užívána dvojtečka, po které následuje výčet básnických přirovnání.

Objevuje se expresionistická barevnost, kultu hnusu a ošklivosti. Lidské vnímání skutečnosti je porušené a neúplné. Časté odkazy k Bibli, Bohu, křesťanství...

Na Reynkovo dílo měl nesporně vliv rakouský expresionistický básník George Trakl, jehož sbírky Reynek překládal do češtiny. Jakýkoliv půvab je vyrušen poznáním zániku či rozpadu. Barevnost a krása pouze falešně (jako maska) zakrývají pekelnou nicotu.

Některé básně předznamenávají básníkův budoucí vývoj - příklon k venkovské realitě a každodenním činnostem. V tichosti a pokoře se skrývá naděje.

V první světové válce vyvrcholil rozpad evropského duchovního světa a z toho plyne básníkova krize osobnosti. Na rozdíl od avantgardy, která propagovala spíše spontánnost a plynulost hovorového jazyka, staví Reynek do popředí niterný prožitek a do určité míry knižní vyjadřování.

Jeho poezie ovlivnila například Františka Halase, Viléma Závadu nebo Jana Zahradníčka.

VYBRANÉ BÁSNĚ:

Vesna
Báseň má šest strof po třech verších. Třetí verš se (až na poslední sloku) skládá ze dvou slov - přesah. První tři sloky se věnují pěnkavě, která jako vtělení života prudce zpívá mezi listím bíle kvetoucí střemchy. Potom umlká a hledí na nebe. V tu chvíli vstupuje do básně lyrický subjekt. Barvy okolí se s jeho příchodem redukují na rudou a šedou. Zavře oči a vidí pouze rudý kruh bolesti. Chce na něj dosáhnout, ale není toho schopen, a tak zůstává neukojen na prahu blaha.

Z bolestí člověka...
Satan sbírá bolest člověka. Těží z její tvrdosti, která mu umožňuje napsat na ni své jméno, přivlastnit si jejího nositele. Žárlivě si ji hlídá a pohřbívá ji, aby ještě vzrostla. Ve svojí pýše chce ničit eden, jenž mu byl odepřen. Avšak je to Pán, který má nad ním navrch.

Dívce u klavíru
Co by se dalo nazvat poklidnou scénou, dívka hrající na klavír, převrátil básník v chmurný, palčivý a trýznivý zážitek. Když se bílá panna dotýká kláves, jako by chtivě ryla v živém, do krve rozdrceném srdci. Kořeny tónů všechno znetvoří a paralyzují - jako blesk v temné noci, hrob osypaný malomocí a ztuhlé masky snů.

Štěstí
Básník hledá štěstí v bolesti. Záhadné, chladné a plaché. Jen štěstí, ne opojení. Štěstí, ve kterém prospívá láska jako zrno v dobré zemi. Štěstí plné úrody a tíže, podobné Ježíši, který, po dokonání svého úkolu na kříži, byl sňat a položen Marii do klína.

Žáby
Odpudivý popis žab. Žijí v kalných tůních, mají scvrklé, holé hlavy. Jsou kostnaté, kluzké a rozrývají ticho. Ropuchy snad mají něžný pohled, ale ten je překonán jejich svrabovitou kůži, plnou jedovatých bradavic. Plují jako vředy na vodě a nechávají za sebou vazké pletence svých plodů, jež poslouží vránám jako potrava.

UKÁZKA - VYBRANÁ BÁSEŇ:

Vlasy
Lepá lebek vegetace,
krví zalévá se sladce,
černá popelavá plavá;
háve, pod nímž ženy hlava
ukryta jest jako lstivý
básník, jenž snů snová divy;
vlny, plameny a biče
prvorozeného chtíče;
něžný chochole žen kostí,
dýme v kostech baživosti,
květy záhadné jich masa,
jejichž perná vůně hlásá
děs z rozsedlin neúkoje;
vlasy, přeútlých much roje,
hříchu dlouzí červi slepí,
vlákna vůle, jež se třepí;
jemné jehly jedovaté
duté, stříbrné a zlaté;
vlahé, úlisné a temné
pěšinky, kam vedete mne?...
Léčky rozestřených sítí,
z kterých jatých rtů žeh svítí,
rudé odlesky a siné;
z nichž se voda smutku line
jako slzy, jež tvář brázdí.
Břečťane a révo na zdi
Očistce, jež opocena,
tiše, ze hlubiny sténá...
(str. 54-55)