Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Mladá fronta v Praze roku 2012 (3. vydání tamtéž). Počet stran: 260. ISBN: 978-80-204-2801-1.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Bohumil Hrabal je jeden z nejvýznamnějších českých spisovatelů 2. poloviny 20. století. Dosáhl také titulu nejpřekládanějšího českého autora svého století. Ve svém mládí studoval reálné gymnázium, na němž musel některé ročníky opakovat. Poté se vydal na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Během života vystřídal spousty povolání od kulisáka přes pojišťovacího agenta až po pracovníka třídírny odpadu. Psaní prózy se začal věnovat až kolem svých 50 let. Stal se členem Svazu československých spisovatelů, ale po roce 1970 byly jeho knížky v Československu pod záminkou erotiky zakázané, hlavním důvodem byla ale kritika totalitních režimů. Za svůj život vydal Hrabal velké množství knih (nejznámější: Obsluhoval jsem anglického krále; Ostře sledované vlaky a Slavnosti sněženek), z nichž mnoho bylo přeloženo do cizích jazyků. Získal také mimo jiné medaili Za zásluhy a titul zasloužilý umělec.

STRUČNÝ OBSAH:

Pětice povídek spojená do jedné knížky pod názvem Obsluhoval jsem anglického krále popisuje životní příběhy Jana Dítěte, číšníka malého vzrůstu, o jehož původu se toho za celou knížku příliš nedozvíme. Svou kariéru začal vychytralý pikolík v patnácti letech jako prodavač párků a postupně se s přispěním štěstí dopracoval až na majitele jednoho z nejlepších hotelů v republice. Jan se rychle učí a pomocí kontaktů, které díky své práci získává, pracuje ve spoustě luxusních hotelů a hotýlků. Za vrchol jeho číšnické kariéry lze považovat moment, kdy v hotelu Paříž získá od habešského císaře vyznamenání a zlatou medaili za vynikající obsluhu.

Do potíží se dostane díky své náklonnosti k němčině, za což nebyl v té době u vlasteneckých Čechů rozhodně obdivován.
Po vypuknutí druhé světové války a okupaci Prahy německými vojsky se jeho postavení zlepšilo a nechal se jmenovat Árijcem díky zjištění, že jeho děda byl původem z Německa. Oženil se s Lízou, nacisticky smýšlející dívkou a spolu v táboře pro výchovu dokonalých Árijců počali dítě. Z jejich syna se však vyvinul "retard" a Líza byla zabita při náletu. Jan si s tím však nedělá příliš velké starosti, a když je neprávem zatčen za protiněmecký odboj, ve vězení začne plánovat výstavbu svého nového hotelu za peníze, jež jeho bývalá žena ukradla Židům deportovaným do koncentračních táborů. Jeho snem je začlenění do smetánky Prahy, což se mu ale nikdy nepovede.

Po roce 1948, kdy je jeho luxusní hotel postavený v lomu znárodněn, přijímá práci na horách jako dřevař a později jako opravář cest, kde také Jan svůj život dožívá.

VLASTNÍ HODNOCENÍ:

První věc, které jsem si po otevření knížky nemohl nevšimnout, je Hrabalův zvláštní styl psaní. Spisovatel téměř nevyužívá tečky a příběh píše v často i několikastránkových souvětích, která jsou většinou pospojována jednoduchou spojkou 'a' nebo ještě častěji spojovacím výrazem 'a tak'. Tento styl jen dokresluje celou atmosféru příběhu, který jako by byl vyprávěn malým dítětem. Mně však toto zvláštní uspořádání příliš nevyhovovalo a trvalo mi dlouhou dobu, než jsem si na to zvykl a i poté jsem měl problémy s orientací v textu. Časté odbočky od děje mi v kombinaci s chybějícími tečkami občas dokázaly pořádně zamotat hlavu.

Naopak se mi velmi líbí text psaný ich-formou a vtipný příběh plný velkého množství nejrůznějších přirovnání, na nichž se autor opravdu vyžil. Nedivím se, že jako záminka pro zakázání románu byla zvolena erotika. Lechtivých scén se autor opravdu nebojí a román by v tomto směru mohl směle konkurovat některým současným titulům. Udivuje mě však, jak jednoduše a bez sebemenších emocí dokáže autor akty popsat. Erotika hraje v příběhu jistě stejně velkou roli jako třeba vlastenectví. Všiml jsem si, že jednotlivé kapitoly se od sebe poměrně značně liší, jako by se zdálo, že byly napsané každá zvlášť. Každá má svůj vlastní příběh a svoji typickou atmosféru.

Po celou dobu čtení jsem musel přemýšlet, kolik tak může Janovi být let. Podle textu mu bylo na začátku kolem patnácti a po několika kapitolách by musel být někde ve středním věku. To mi ale vůbec nesedělo k jeho stále stejnému dětskému naivnímu pohledu na svět. Možná je tohle právě ten důvod, proč autor nazval hlavní postavu Dítě. Neustále oplýval schopností přejít veškeré strasti, které mu život přichystal, a optimisticky očekávat, co bude dále.
Přímo vrcholem byla smrt jeho ženy, kterou přešel bez mrknutí oka a pouze si vzal chladnokrevně peníze, které pro něj našetřila. K tomu lze ještě přidat fakt, že zanechal svého (byť mentálně postiženého) syna samotného doma a odjel pryč.
Na postavě Jana Dítěte mě fascinovala spousta věcí. Už jeho bezstarostnost, submisivní povaha nebo podřízení se osudu byly velmi zvláštní. O to zajímavější mi připadala náklonnost k německé menšině.
Myslím, že se nám autor snaží nabídnout - pro náš národ netypický - pohled na to, že některá témata a otázky druhé světové války nejsou úplně černobílé. I přesto mi přijde chování Jana velmi pokrytecké. S plným vědomím nechal Čechy vlastnímu osudu, vzdal se svého vlastenectví a sám se snažil pouze prosadit se mezi Němci. Po celý příběh se jen snažil ostatním zalíbit a někam zapadnout, což se mu nakonec ani nepovedlo. Jeho zjevným komplexem byl nízký vzrůst a i díky němu byla jeho pozdější životní touha začlenit se do smetánky Prahy.
Přestože si myslím, že postava Jana je tvořena spoustou negativních vlastností, nikdy se nikomu nemstil ani neměl žádné špatné záměry proti ostatním. Pouze se snažil využívat náhod, jež mu život přinesl. Celkově je mi hlavní postava příběhu se svou snahou být neustále důležitá a náklonností k okupantům spíše nesympatická...

Jednou z věcí, nad kterou jsem uvažoval, bylo, kde autor veškeré příběhy, které vložil do života jednoho pikolíka, sesbíral. Historky, jež Jan během svého života prožívá, se podobají příběhům, které se povídají za sklenicí piva v hospodách. Nebylo by nepravděpodobné, kdyby autor čerpal inspiraci právě v takto vyslechnutých příbězích. Bohumil Hrabal se totiž pyšnil titulem čestného prezidenta hospodské přístolní společnosti zvané Zlatá Praha.
Historky, jež Dítě vypráví jako svůj životní příběh, mi přijdou vymyšlené nebo aspoň do velké míry přikreslené. Líbí se mi však propojení vymyšlených příběhů s reálnou historií naší země, stejně jako jejich autentičnost.

Hrabalovo nejznámější dílo ve mně zanechává rozpolcené pocity. Oceňuji vtipné příběhy a vyprávěcí styl, ale nedokáži se přenést přes autorovu ignoraci české interpunkce, stejně tak i přes časté odbíhání od děje. Podle knihy byl natočen i stejnojmenný film (2006, režie Jiří Menzel), který získal několik Českých lvů.