ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground

- čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce -

© 2003-2010	Ing. Tomáš Souček, webmaster[zavinac]penkavcivrch.cz (program, obsah - provozovatel)
	Touch-me (grafické zpracování)

Publikování nebo další šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno!

Animace do Tvého mobilu
good bye

Více animací

Stáhnout

ČTENÁŘSKÝ DENÍK

Puškin Alexandr Sergejevič

(06.06.1799 - 10.02.1837)

Evžen Oněgin (18)

V úvodu je popisováno, jaký Evžen je, zejména jeho dobré vlastnosti. Oněgin byl muž velmi pohledný a každá žena ho obdivovala. Byl "lvem" módních salonů, chodil na mnohé plesy, večírky, ale také třeba na balet. Po nějaké době ho tohle všechno však pořádně omrzelo a najednou ztratil chuť žít. Nic ho nebavilo a společnost mu lezla na nervy.
Po čase, když mu zemřel otec a následně i strýc, odstěhoval se na zděděný statek, kde pro něj vše bylo sice nové, ale netrvalo dlouho a zevšednil mu i život na venkově. Dá se říct, že jeho život byla jedna velká nuda, proto se také uzavírá do sebe. Na vesnici poznává mladého naivního snílka a básníka Vladimíra Lenského, který se i přes jejich naprosto odlišné povahy stává jeho dobrým kamarádem. Vladimír se Evženovi svěřuje se svými city k Olze Larinové, mluví o tom, jaká Olga je a také o lásce.
Jednou, když jede Lenský navštívit svou milou, vezme Evžena s sebou. To má za následek zamilování se sestry Olgy do Oněgina, Taťány. Svěřila se pouze své chůvě a je jako nemocná. Když už to nemohla vydržet, napsala Evženovi milostný, poměrně dlouhý dopis. Ten však na dopis nereaguje, proto je Táňa celá vyplašená, když k nim přijede s Lenským a mají se setkat.
Pak ale následuje obrovské zklamání, Evžen Taťánu sice zdvořile, ale odmítá. Manželství by mu prý zevšednělo. Táňa se trápí, chřadne, ale miluje dál.
Oněgin ji "dorazí" ještě tím, že na její oslavě jmenin flirtuje s Olgou. Celý večer spolu tančí a všímají si jeden druhého. To však rozčílí i Vladimíra, který velmi žárlí a je rozčilen.
Kvůli této skutečnosti Evžena vyzve na souboj, ve kterém nakonec sám Lenský umírá. "Vítěz" je zhrozen skutečností a svého činu velmi lituje. Jak by také ne, zastřelil svého nejlepšího kamaráda. Odchází z venkova, aby se alespoň v malé míře zbavil výčitek. Zato Olga si s tím tak velkou hlavu nedělá. Netrvá dlouho a vdá se za mladého Husara.
Co se týče Taťány, ta zpočátku Evžena nenáviděla za to, co provedl, ale láska k němu ji znova oslepila a ve svém srdci mu vše odpustila. I když nerada, musí se na popud rodiny odstěhovat k tetičce do Moskvy, kde si má podle všeho snáze najít manžela. Tak se také stalo. Taťána se vdala za generála.
Na jednom z plesů, který pořádali tito manželé, se objevil i Evžen. Potkává se s Taťánou, ale ta už nebyla tak šťastná, že ho vidí, právě naopak. Úplně se změnila, byla chladná a do rozhovoru s Oněginem nevkládala žádný cit. Ten si po těch letech však uvědomil svou chybu a do Taťány se zamiloval. Lituje, jak se k ní v minulosti zachoval. Role se obrací, teď je Evžen ten, kdo se z lásky trápí. Taťáně posílá dopisy, stejně jako ona jemu před lety, ale odpovědi se nedočká. Proto se za ní vydá a najde ji, jak pláče nad jeho dopisem. V tu chvíli dostává naději a snaží se si svou milou získat. Taťána se Evženovi svěří, že ho stále miluje, ale že zůstane věrná svému muži. Poté odejde a v srdci zraněného muže nechá o samotě.

VLASTNÍ HODNOCENÍ:

Tento veršovaný román je rozdělen na několik hlav. Určitě je to výhodné kvůli přehlednosti, ale jak jsem zjistila, tak jsem stejně musela číst v klidu a velmi pozorně, abych textu porozuměla. Není sice složitý, ale myslím, že se do něj dá docela dobře zamotat. Ke spádu děje je poměrně často používáná přímá řeč.
Z úvodu, kde je popisován Evžen, můžeme správně usoudit, že jde o typ "zbytečného člověka". Nedává nic společnosti, ovšem ani sám sobě. V kontrastu s ním je mladý básník Lenský, obrovský snílek. Do protikladu jsou dané i jiné postavy jako třeba Olga a Taťána, ale i jiné věci jako třeba prostředí atd.
Postavy jsou pojaté spíše realisticky než romanticky, můžeme pozorovat, jak se v průběhu děje mění a vyvíjejí, také se jejich prostřednictvím dostáváme do tehdejší ruské společnosti. Ale zase Lenský je dle mého názoru typicky romantická postava, pro svou lásku je ochoten i zemřít, je velmi spontánní a romantický.
Všimla jsem si, že autor do děje často vkládá i svoje pocity, například říká, jak oproti Evženovi má přírodu rád nebo v textu má takové svoje poznámky, kde mluví třeba o verši, že ho nemohl pořádně přeložit a tak různě.
U této knihy se mi líbí konec. Zaujalo mne, že tento román neskončil tradičně nějakým happy-endem, ale že se Taťána zachovala čestně ke svému muži a odmítla svoji životní lásku tak, jako ona předtím odmítala ji. Řekla bych, že to bylo až překvapující.

Zdroj: sakinka, 26. 10. 2007

Možnosti: ,