Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

HLAVNÍ POSTAVY:

Hercule Poirot - náš známý a skvělý belgický detektiv
Arthur Hastings - Poirotův přítel a pomocník při objasňování vražd
plukovník Luttrell a jeho žena paní Luttrellová - současní vlastníci sídla Styles
major Allerton - čtyřicátník, mužům nesympatický, ale pro ženy přitažlivý
slečna Coleová - čtyřiatřicetiletá žena, známá Luttrellových
Boyd Carrington - přítel Barbary Franklinové, prvotřídní střelec a vášnivý lovec
Judith Hastingsová - dcera Hastingse a pomocnice ve Franklinově laboratoři
Barbara Franklinová - žena, která chce být středem pozornosti, je "vážně" nemocná
John Franklin - lékař, který pracuje jako vědec v laboratoři, jeho práce je pro něj vším
sestra Cravenová - žena starající se o nemocnou paní Franklinovou
Norton - zbrklý, ale milý chlapík, blázen do ptáků

OBSAH:

O událostech, které se přihodily znovu na zámku Styles, vypravuje Arthur Hastings, Poirotův oddaný přítel. Hastings se na Poirotovo přání vydává za ním zpět na zámek Styles, kde spolu poprvé řešili vraždu. Vrací se na místo, které bude opět místem několika vražd. Poirot pozval Hastingse, aby za ním přijel z důvodu vyřešit vraždu ještě předtím, než se stane. Hastings nejdříve nechápal, ale Poirot mu dal novinové výstřižky několika vražd se zcela jasným motivem a zcela jasnými vrahy. Přesto Poirot tvrdil, že tyto vraždy spolu souvisí a ti, kdo byli usvědčeni anebo se sami přiznali, tak ti to neudělali. V pozadí je totiž nějaký člověk, který má na svědomí všechny tyto vraždy a chystá se znovu udeřit. I přestože Poirot ví, kdo je oním vrahem nacházejícím se ve Styles, nemůže přijít na to, kdo bude další obětí a tudíž nemůže pachatele obvinit a usvědčit. Hastingsovi neřekne, kdo je oním vrahem, mluví pouze o jistém X. Poirot už je velmi starý a sešlý a především nemohoucí, nemůže sám téměř nic dělat, jediné, co mu slouží stále dobře, je jeho mozek. Má sluhu Curtisse, jenž se o něj stará. Hastings má Poirotovi nahrazovat zrak a sluch, všímat si všeho a všech. Přemýšlet o další možné oběti, ale Hastings se nemůže přinutit nepřemýšlet nad ničím jiným než nad tím, kdo je X, ačkoli mu Poirot pověděl, že to pro něj není důležité. Jedno odpoledne se posadí Hastings, Boyd Carrington, plukovník Luttrell a Norton na terasu u domu. Plukovník Luttrell zvedne pušku v domnění, že vidí králíka okusovat stromky a vystřelí, ozve se výkřik. Plukovník střelil svou ženu, naštěstí jen do ramena. Hastings uvažoval o tom, co se stalo a nakonec usoudil, že přesně takhle vypadaly všechny ty vraždy, o nichž četl. Kdyby svou ženu zastřelil, byla by to nešťastná náhoda a pachatel by byl jasný. O několik dní později pozve paní Franklinová všechny k sobě do pokoje na kávu. Druhý den ráno ji najdou mrtvou. Po všech výpovědích a hlavně po té Poirotově prohlásí, že paní Franklinová spáchala sebevraždu a případ je uzavřen. Poirot vypověděl, že viděl paní Franklinovou, jak odnáší nějakou lahvičku z manželovy laboratoře. Byla totiž otrávená fysostigminem, jedem z kalabarského bobu, jehož účinky její manžel v laboratoři prokazoval. Hastings podezírá Allertona. Je mu nesympatický a ještě to vypadá, že Judith se líbí, snaží se jí to vymluvit, ale ona je jen rozzlobená a nechce se s ním o tom bavit. Hastings stále nemůže přijít na pachatele ani na oběti. Podezřelí jsou všichni. Ve Styles je spáchána další vražda, ranou z pistole je zabit Norton. A druhý den ráno po něm je nalezen mrtev i Hercule Poirot.
Po čtyřech měsících od Poirotovy smrti se Hastingsovi dostal do rukou dopis, v němž se dozvěděl, kdo byl X, jak došlo ke všem vraždám. Vrahem - čili X - byl nenápadný milovník ptáků, pan Norton. Poirot vysvětlil ve svém dopise Hastingsovi, jakou měly spojitost případy, o kterých četl a jaký byl Norton ve skutečnosti podlý člověk. V podstatě nebyl přímo vrahem, ale všechny jeho oběti k jejich činům dohnal slovy. Bohužel s plukovníkem Luttrellem to nevyšlo, tak na řadě byla paní Franklinová. Ve skutečnosti vše bylo jinak - neměla zemřít ona, ale její manžel. Dala mu do kávy jed, avšak Hastingsovým přičiněním se kávy obrátily, když hledal nějakou knihu, aby vyluštil křížovku, a jed vypila sama paní Franklinová. S Judith a Allertonem se její otec zmýlil. Judith totiž milovala Johna Franklina a po smrti jeho manželky už jim nic nebránilo být spolu a odjet dělat výzkum do Afriky. To ve svém dopise Poirot také zmínil, protože věděl, že v jeho příteli bude hlodat pochybnost, zda vrahem nebyla jeho dcera. A nakonec to největší rozuzlení, jak a proč tedy zemřel Norton. Nortona zastřelil sám Hercule Poirot. Nebyl tak nemohoucí, jak všem namluvil. Curtiss byl jeho novým sluhou, protože jeho původní sluha George věděl, že jeho pán může chodit a není na tom až tak špatně. Hercule zabil Nortona, protože jiný způsob řešení neměl. Věděl, že tohle bude jeho poslední případ a chtěl ho vyřešit a nakonec si sám dal své léky z dosahu, aby si je nemohl vzít, a po prodělání srdečního záchvatu zemřel.

CITÁT Z KNIHY:

"Eh bien, teď už nemám co dodat. Nevím Hastingsi, zda to, co jsem učinil, bylo nebo nebylo oprávněné. Ne - nevím. Nemyslím, že by člověk směl brát zákon do svých rukou...
A na druhé straně já jsem zákon! Jako mladý muž jsem ve službách belgické policie zastřelil napůl šíleného zločince, který seděl na střeše a pálil dolů do lidí. Když není vyhnutí, vyhlašuje se stanné právo.
Tím, že jsem Nortona připravil o život, zachránil jsem jiné životy - nevinné životy. Ale stejně nevím...
Možná je dobře, že nevím. Vždycky jsem si byl tak jist - příliš jist...
Ale teď jsem velice pokorný a říkám jako malé dítě: Já nevím...
Sbohem, cher ami. Odnesl jsem od svého lůžka nitroglycerinové tablety. Svěřuji se do rukou našeho bon Dieu. Kéž na mě sešle trest, anebo mi projeví svou milost, co nejdříve!
Už nikdy spolu nepůjdeme po ničích stopách, můj příteli. Poprvé jsme spolu usvědčovali zločince tady - také naposled...
Byly to krásné časy.
Ano, byly to dobré časy..."

VLASTNÍ NÁZOR:

Opona je zatím nejlepší kniha, kterou jsem od Agathy Christie četla. Mám ráda její knihy opravdu velmi, ale tahle mě naprosto dostala a závěr byl naprosto nečekaný.