ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Winter Zikmund (*27.12.1846 - †12.06.1912)

­­­­

Rozina sebranec

Rozina vyrostla v neobyčejném ovzduší kláštera sv. Anežky. Z dětství svého nejútlejšího nevěděla nic. Poněkud zatměle připomínala si nějakou nemoc, když ještě byla velmi maličká. Vzpomínala si, že matka rukavičnice vedla ji nočně k vodě vltavské hučící hrozně, provázela je tehda nějaká stará žena s hrncem, matka postavila dítě zády k vodě, bába něco zaříkávala a pak hrnec přehodila dítěti přes hlavu do vody. Byla tehda tma hustá; Rozina pomní, kterak se třásla zimou a hrůzou, kterak se tulila k matce své -
Pak už z nejútlejšího dětství zase neví nic dlouho, až najednou vyskakují vzpomínky živé, velmi živé, ale neveselé. Vzpomíná, kterak otec kovář matku rukavičnicí bíjel nekřesťansky; bíjel ji, když se opil, a opil se v tém dni několikrát. Tu plakávala Rozina žalem a bázní, zprvu utíkávala ven, když pak byla drahnější, nastavovala s velikým naříkáním svoje dětské slabé ruce proti otci, aby brala rány za matku. Óh, to bolívalo!
Tenkrát už slýchala a odtud pamatovala si kletby a nadávky špinavé, jichž z mysli potom už nikdy nevyrazila.
Také sama pro své dětské viny bývala Rozina často a tuze bita od otce kováře. Bušil do ní leckdy pro maličkost při střízví, bušil do ní bez příčiny, když se opil a nebylo matky při ruce, aby sobě na ní zlost vychladil.
Dítě se otce nejprve bálo, pak ho začalo nenáviděti.
Odtud také vzešla v děvčeti nenávist k opilcům až chorobná; dlouho dítě ovšem spojovalo s opilstvím jen to bití své a matčino, ale rostoucím rozumem děvče dalo se do přirovnávání, a odtud vznikl posudek, s kterým Rozina převorovi obyčejně opilce udávala řkouc, že ten a ten užralý byl "jako žádné hovado".
Někdy Rozinu bili rodičové oba. To bývalo dítěti nejvíce líto. Vyhýbala se ranám sic dost záhy tím, že utíkala a se pokrývala, ale lítost ulehla v dětské srdce, nemohoucí nikterak pochopiti, že se na ni jako zlí hafani sápou oba. Tu utíkávala na dvůr, pod kůlnu, tu objímala psa a žalovala mu tak dlouho, až i jej to omrzelo poslouchati.
Pak obyčejně přicházel k dítěti spánek, a ten tichý dobrodinec lidí a zvláště dobrý spojenec dětí uplakané oči zavřel pomálu, něžně, a utišil srdečné, křečovité vzlykání v tom bídném tvorečku, jenž tu ležel pod kůlnou v chatrné suknici a v oplecku děravém a špinavém.
Jedenkrát páter Antonín zastihl dítě ležící u chlívka v nevlídný podvečer podzimní, když vítr od Vltavy se vztekal, jako by se ženili čerti. Skloniv se nad tou hromádkou bědnou, probudil děvče řka: "Ty tu ležíš na zimě, živa-lis?" Pak ji dovedl do kovárny, děvče nikdy nezapomnělo, jak páter a kováře vzkřikl brutto birbone; pak mluvil nahoře v komoře s matkou, a rozháněje se rukama, odešel, prásknuv dveřmi domovitými.
Ten večer oba rodičové dlouho bublali, ale nebili -
Radost a království její byla všecka ohrada sv. Anežky; nejprve obvykla si dvůr u kovárny, ale rostouc v léta a v smělost, obsáhla Rozina klášterské dvory a zahrady i kostely všecky. Tu válela se při loužích a v prachu i v smetích s chlapci a děvčaty jako druž špinavých a rozpustilých vrabců, a trud byl, když okna květovala mrazem, na dvoře sníh a vrabci nemohli dobře ven. A zase radost byla jásavá, když na jaře někdy Vltava přeryla zákop a vody povalem se hnaly skrze oba kláštery. To byla radost; staří převáželi se v loďkách i v neckách a děti se k nim zbytečně přidávaly, leda by se vesele svozovaly, třebas neustále stejně sem a tam. Že ta voda brala převorovi chlívky a otci kováři vyplákla a zpřevracela dolejší sednici a bednáři pobrala prkna a z obytu svrchky, i to všecko přičiňovalo k radosti dětské tím víc, čím víc převor naříkal a čím hruběji kleli kovář s bednářem a čím víc žalostili konšelé práva sv. Anežky, kteří měli na péči dobro sedmdesáti domů sousedských.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: *martina*, 25.08.2007

   
­­­­

Diskuse k úryvku
Zikmund Winter - Rozina sebranec







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)