Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka
• spoluautorem je Ladislav Smoljak

PULEC: V první řadě by to chtělo žebřík.
MOTYČKA: Dáma podává ruku vždycky jako první.
HÁJEK: Tak to bude kámen úrazu, Sváťo. Je tady totiž disponent.
MOTYČKA: Pokud ovšem před ní nestojí jiná dáma. Starší dáma podává ruku mladší dámě.
PULEC: Co jsi říkal?
MOTYČKA: Že starší dáma...
PULEC: Ale ty ne!
HÁJEK: Že je tady disponent.
PULEC: TO znamená co?

(V té chvíli vyjde z vechtrovny Patka a táhne za sebou dlouhou telefonní pásku, jejíž druhý konec je stále ještě v přístroji.)

PATKA: To znamená, že záleží na mně, komu žebřík půjčím a komu ne. Právě jsem se na to ptal kolegy ze sousední stanice a jasně mi tady sděluje, že bych byl blázen, kdybych vám ho půjčil.
HÁJEK: Ukažte... (Vezme mu z ruky pásku a prohlíží si zprávu.) Kdo to psal?
PATKA: Výpravčí Tumpach.
HÁJEK: Tumpach! Tak on ještě slouží, dědek stará... To je ale rukopis... rozklepaný je to, rovnou čárku neudělá... (Čte a ručkuje po pásce až k telegrafnímu přístroji ve vechtrovně.) Milý Kamile, předem mého telegramu přijmi srdečný pozdrav ze sousední stanice. Jinýmu bych žebřík půjčil, ale Hájkovi naser. (Vyběhne dotčeně z vechtrovny.)
HÁJEK: To vy si dovolujete s Tumpachem takovéhle věci služebním telegrafem? Drážní telegraf používáme výhradně ke služebnímu styku. Jakákoli soukromá sdělení jsou nepřípustná.
PATKA: To není žádné soukromé sdělení. To je vyžádaná služební informace stran drážního žebříku.
MOTYČKA: Pán smí podat ruku dámě jako první jedině v případě, pokud tato je tak mladá, že by mohla býti jeho dcerou.
PULEC: Hele, vykašlem se na jeho žebřík a hodíme tam lano.
MOTYČKA: Slušný chování, to je věda.
HÁJEK: Na co lano?
MOTYČKA: O tom jsou celý knihy.
PULEC: Na větev. Přehodíme lano přes větev a přivážeme na něj košík.
HÁJEK: Počkej, Sváťo, lano, košík, ty zas vidíš jen ty své horolezecké věci. My tady řešíme úplně jiné problémy.
PULEC: Jaký problémy?
HÁJEK: Že nemáme žebřík.
PULEC: Vždyť o tom mluvím.
HÁJEK: Ty mluvíš o nějakém laně a koši. Já mluvím o žebříku.
PULEC: Ale to spolu přece souvisí.
HÁJEK: Jak to spolu souvisí?
PULEC: Ježíši, vždyť přece víš, kvůli čemu jsme sem přijeli. Já s košem, ty s ruksakem, Motyčka s pytlem.
MOTYČKA: A je to venku! Říkal jsem vám, Kamile, přijede Přemek a dovíte se to. Tak, Přemku, řekni mu, na co mám ten pytel.
HÁJEK: Ty máš pytel?
MOTYČKA: No jo, podívej. (Ukáže prázdný pytel.)
HÁJEK: A na co ho máš?
PULEC: Přemku, vzpamatuj se. Říkal jsi, že se rozdělíme na tři díly.
HÁJEK: Co na tři díly?
PULEC: No švestky přece!
HÁJEK (Pohlédne do koruny stromu a konečně si vzpomene.): Díky, Sváťo. Já jak toho mám víc, tak zapomenu jedno pro druhý. Díky!