Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když jsem vyšel před domovní dveře, uviděl jsem, že děti - jak je jejich dobrým zvykem nevzrušovat se příkazy nás dospělých - si dál hrají v blátě, z něhož patlají bábovičky. Zřízeny byly tak, že jsem vyběhl do dětského pokoje, kde jsem pobral jejich čisté oblečení a domácí sandálky, v koupelně jsem se ještě zastavil pro několik mokrých žínek a vrátil jsem se dolů. Hýtu a Batula jsem energicky vybídl, aby šli okamžitě do domu, a v hale hned za vstupními dveřmi jsem je posadil na lavici určenou k přezouvání v takovéto dny.
Nejprve jsem jim žínkami alespoň zhruba omyl tváře a ruce a pak jsem při pohledu na jejich přezůvky řekl:
"Neopovažujte se odtud pohnout. Dojdu jenom za Sárou pro rozepínadlo botek."
"Sára ho nemá," informoval mě Hýta. "My s ním v Terryho míse míchali omáčku s masem. Potom si ho dal Batul do kapsy."
Se štítivou opatrností jsem pátral v Batulových kapsách. Prsty mé pravé ruky se ponořily do čehosi odporně slizkého, co vyjmuto na světlo boží navíc nechutně páchlo.
"Ó, to je náš žabáček!" zvolal Hýta. "Víš, strýčku Rudolfe, my našli mrtvého žabáčka a chtěli jsme ho pohřbít, ale zapomněli jsme na to."
Popadl jsem na stolku ležící nedělní noviny, do nichž jsem ještě ani neměl čas nahlédnout, vyrval jsem několik listů a očistil si do nich ruce a do dalších jsem zabalil ostatky žabáka.
"Jakpak by se, strýčku Rudolfe, asi tak líbilo tobě, kdyby tě vpánuzesnulého zabalili do novin?" přísně mě pokáral Hýta.
"Já taky tebe zabalim do oškyvych novin, až vpanuzefnuleho budeš smudět," dodalo to menší morbidní dítě.
"Žabáka dám Mikešovi, aby ho pochoval pod kopretiny," vymyslel jsem si.
"Mně zek, že ce hvobeček pod vůžičkama."
"To ti povídal už umrlej?" zajímalo Hýtu.
"Jo. To mi zek. Už umulej," potvrdil Batul.
"Dobře. Mikeš ho tedy pohřbí pod růžemi," řekl jsem a dál pátral s ještě zvýšenou obezřetností v nesčetných Batulových kapsách kalhot, košilky a kabátku.
"Batule, jak to, že v žádné tvé kapse nemůžu rozepínadlo najít?"
Batul si to promyslel a posléze odpověděl: "Asi pvotože tam neny."
"A kde tedy je?!" hartusil jsem netrpělivě.
Batul si to nechal projít hezounkou hlavičkou, než řekl: "Asi ve tudni. Já hahodil zapinadlo do tudny. Bylo pinavy od omačky."