ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Shakespeare William (*23.04.1564 - †23.04.1616)

   
­­­­

Nářek milenčin

Od vrchu, jenž se klenul vyhlouben,
se ozvuk lkání z blízkého nes dolu;
mou mysl zaujal hlas dvojí ten
i uleh jsem naslouchat zvěsti bolu
a zrak můj bledou dívku postřeh spolu,
jak trhá psaní, prsten láme v dví,
vzbouřena vichrem, deštěm zoufalství.

Slaměný klobouk na své měla skráni,
by nesežeh jí tváře slunný jas,
v ní ještě vidět mnilo mysle zdání
sled strávených a v trosky padlých krás;
vše nepožal, co mládí počlo, Čas,
ni ta tam zcela mladost - přes zlý osud
čár jakýs mříží zprahlých let zřel dosud.

Šáteček, obrázky kde vtkány, dlaň
si častokráte k očím zvedá, tlačí
a hedvábné ty kresby jeho v sláň,
jež v slzy hořem zkulacena, smáčí,
a často hledíc, co je na něm, v pláči,
se stejně často, jak bol v hruď jí ryl,
hned dává v hlasný nebo tichý kvil.

Hned zvedala své oči vzhůru tak,
jak rychlopalná zbraň když k nebi střílí,
hned s kruhem země spjat byl bědný zrak
a časem správně hleděl opět k cíli,
leč potom zíral v stejnou dobu chvíli
na všecka místa, a přec nikam kol,
jak hled a mysl různě poplet bol.

Vlas nespuštěn, a přec ne řádně spjat
o ruce svědčil zdoby nedbající,
neb zčásti zcuchán zpod klobouku spad
a visel k její bledé, strastné líci;
část dál však tkvěla ještě na tkanici
a věrna poutu byla nadále,
ač spletena jen volně, nedbale.

Z košíčku brala dárky - byl jich pln -?
tu perly černé, jantar, křišťál drahý,
a házela pak do řeky je vln,
na vlhkém břehu sedíc její dráhy,
jak lichvář přidávajíc vláze vláhy,
neb vládcova dlaň, jež je štědrá pouze,
kde vše ždá přepych, ne cos prosí nouze!

List lásky mnohý ve vzdechu a stoně
čtla, trhala a vrhla proudem v dál,
i mnohý prsten ze zlata a sloně
pak lámala a pohřbívala v kal;
leč našla listy, jež kdos krví psal,
v hedvábí zdobně s láskou zatočené
a na tajemství přísné zpečetěné.

Ty koupala v svých očí kaluži
a líbala a zase rvala již.
"Ó, zrádná krvi!" lkala - "snůško lží,
co svědectví falešných uvádíš!
Sem černý hnusný inkoust patřil spíš!"
Tak dí, a hněv že došel k vrcholi,
ty řádky trhá v prudké nevoli.

Muž ctihodný své stádo poblíž pás,
byl světák kdys, jenž poznal v rušné změti
i dvůr i město a pak plynout čas
jen nechal, hledě, hodiny jak letí -
teď truchlícímu spěchal ku děvčeti
a zvědět touží s výsadou svých let,
co příčina a důvod jejích běd.

Se svahu vlek se o své silné holi
a po jejím sed boku opodál,
pak zase se jí táže, co ji bolí,
ždá, by v sluch jeho svěřila svůj žal,
zda vhodného by něco neshledal,
co v její strasti bylo by jí k léku,
jak slibuje již soucit jeho věku.

"Ach, otče," - ona dí - "ač na mně zříte
tak mnohých křivd a strastných hodin sled,
že stará jsem již, kéž si nemyslíte,
mne nezkrušil věk, ale tíha běd;
a doposud bych byla čerstvý květ
a svěží, kdybych v lásce vlastní líce
jen byla měla, nikoho však více.

Leč žel, dvoření juna, příliš časně,
jenž chtěl mne získat, přijímala jsem;
ten od přírody vnějškem nadán krásně,
že přecházel zrak před ním dívkám všem.
Byt nemajíc, svůj zvolila si v něm
stan Láska a tak v kráse jinochově
dům měla nový, božstvím vzplála nově.

Vlas jeho hnědý visel v kučerách
a na rty jeho hedváb jejich hází
každého větru sebelehčí tah -
co sladké je, lze konat bez nesnází.
Kdo zřel ho, myslí, že v říš kouzel vchází,
neb na jeho se tváři v malém tají,
co zdá se nám, že ve velkém zřít v ráji.

Znak mužství slabý jen se k bradě druží,
chmýr fénixův růst počal teprv tu,
vlas sametu na nevystižné kůži,
jež nahá předčí i tu zlobu rtů,
a přec i ta krás dodávala mu,
že pochybnosti marně láska plaší,
zda líp, jak je, neb bez ní byl by krašší.

Měl vlastnosti tak krásné jako zjev,
jak dívka mluvil, švitorná měl ústa,
leč muži pohnut, hřměl jak bouře hněv,
jak mezi dubnem - květnem bývá zhusta,
kdy sladký van, ač neklid větru vzrůstá.
Tak drsný způsob s právem mládí spjat
dal falši jeho skvělý pravdy šat.

Znal dobře jezdit a lid často řek:
'Od jezdce má ten kůň svůj oheň žhavý,
je hrd, že taký ovládá ho rek,
ký krok a skok, ký běh a jak jej staví!'
A z otázky té i spor povstal pravý,
zda pro jezdce ten oř si vede křepce,
či jezdec má um od dobrého hřebce.

Leč k jeho straně soud se sklonil: sám
zjev jeho vděku dodával a žití
těm příslušenstvím všem a ozdobám,
je v dokonalost povznes ve svém bytí;
vše zdoby teprv na něm krásněj svítí,
a přec mu vděku nepřidaly tím,
leč on sám lesku propůjčoval jim.

Tak důvodů sta jeho na jazyku
a otázek mu vážných, hlubokých
pádných soudů, odpovědí v mžiku
vždy spalo a se probouzelo v mih,
by smíšek v pláč, kdo pláče, propuk v smích,
mělť různý um a řeč tak způsobilou,
vše vášně ovládat své vůle silou.

Tož v srdcích všech, ať mladých, starých, vlád
a muži, ženy, okouzleni stejně,
s ním dleli v myšlenkách a napořád
mu sloužili a za ním táhli v hejně;
než přál si co, již dáno mu to přejně,
co on by řek, hádali každé doby
a z vlastních vůlí činili proň roby.

I obraz jeho mnohé získaly
a těšily jím zrak i mysl v taji,
jak představa když blázny ošálí
a pěkné věci, které vidí v kraji,
ta pole, domy za svoje když mají,
a jimi v zdání vládnouce, se stápí
ve větší slast než vlastník, jejž dna trápí.

Tak mnohá, jež se nedotkla ho, snila,
ach, slast, že srdce jeho panovnice;
mne samu bědnou, jež jsem volná byla,
jen sobě patříc, nikomu však více,
jal čár ten mládí a ten půvab líce,
a tak mne mocí kouzla svého splet,
že (stvol jen zbyl!) - jsem dala mu svůj květ.

Než do jeho jsem nevrhala cest
se ani v náruč jako jiných dosti,
v tom bránila mi moje vlastní čest,
ji v bezpečné jsem střehla vzdálenosti,
též mnohou hráz mi daly zkušenosti,
jak krvácet už dost jich nechal ten
skvost falešný a lásky jeho plen.

Než ach, z žen kterou výstrahy kdy hnuly,
zlu vyhnouti se, které určeno jí,
kdo nebezpečí přešlých proti vůli
si příklady dá hradit cestu svoji?
Snad rada zdrží mžik, co hřmít se strojí,
leč schvátí-li nás vášeň, škoda rad,
nás zostří spíš a vznítí častokrát.

Též nemůže nám uspokojit krev,
že máme vzdát se pro kýs jiných příklad
a míjet, co se sladký zdá nám zjev,
ze strachu před zlem, který má nás zviklat.
Ó, žádost nedbá na radu a výklad!
Jen chuť má, která nedá pokoje,
nechť Rozum pláče: To tvůj konec je!

Já říkala si: 'Nevěrný to muž!'
a svodů příklady mi byly známy,
i v jiných sadech že má květy už,
já zřela: zlatým úsměvem jen mámí,
a znala, přísahy že kuplířkami
a pouhou lstí jsou listy, slova jeho
a mrzkým plodem srdce svůdnického.

Svou pevnost dlouho držela jsem tím,
až naléhat tak počal: 'Děvče zlaté,
měj soucit přece s mladým hořem mým,
mé nelekejtež přísahy tě svaté;
já k žádné nemluvil tak řeči vzňaté,
až dosud k hodům lásky byl jsem zván,
sám nesliboval, nezval, srdce pán.

Jsou krve hřích mé poklesky, jež zříš,
ne mysli mojí, která uchována,
nevzešly z lásky, ale z činu spíš,
kde lásku, věrnost žádná nemá strana.
Hledaly hanbu ty, jež stihla hana,
a tož čím míň zůstává hanby na mně,
tím víc jí na těch, kdož mne viní klamně.

Ač mnohé zřel jsem, srdce doposud
mi nezahřála jediná z těch žen,
mne v nejmenší nestrhla lásky trud
ni neunesla v kouzelný mne sen.
Já zranil je, sám zůstal nezraněn,
v jho srdce vrh jsem, mé však volné v pýše
dál velelo a vládlo, král své říše.

Hleď, daň, již slaly zraněné mi krásky,
ty bledé perly, rubínů těch krev,
ty značí, že mi daly vášeň lásky
v zardění, bolu; představují děv
těch bezkrevnou běl i nach jejich, zjev
což bázně je i cudnosti se rdící -
táboří v srdcích, bojují však v líci.

A hle, ty kadeře zde, v jejich vlas
kde zlatá nit se z lásky vplétá, stáčí,
ty od mnohých jsem dostal vzácných krás,
abych je přijal, prosily mne v pláči,
i s drahokamy, jež se do set páčí,
a se sonety, jimiž ozářena
těch kamenů všech povaha i cena.

Proč démant je tak tvrd a spanilý
a jaké vzácné vlastnosti v něm skryty
a smaragd chorý zrak jak posílí
tou svěží září, v zeleni své sytý;
blankytný safír, opál, jenž spjat svity
s předměty mockrát - kámen každý plál,
a vtipně pojat, sténal neb se smál.

Hle, vše ty vroucí lásky trofeje,
ty ztajených a smutných tužeb zkazky -
mne nutí cit můj, bych dál neměl je,
leč dal, kde sám se vzdávám bez otázky,
zde tobě, jež jsi vznik i skon mé lásky,
neb oběť tobě jsou ty okrasy,
když já jich oltář, ty má svatá jsi.

Nuž přijmi ve svou nevystižnou dlaň,
běl jejíž chválu vzletnou překonává,
své k službě všecky skvosty ty jak daň,
jež posvětila vzdechy srdce žhavá;
já též tvůj rob, jenž na rozkaz tvůj dává
se do díla pro svoji velitelku:
to jednotlivé vše je tvoje v celku.

Hleď, od jeptišky umělý ten tret,
od nejzbožnější sestry, jež kdy žila,
jež opustila vzácná dvorský svět,
kde krásou výkvět panstva pobláznila;
i nejskvělejším byla mužům milá,
leč hradila se chladem a pak v tiš
šla věčné lásce sloužit navždy již.

Než ach, má sladká - ký trud opustit,
co nemáme, krotit, co bez zápasu,
tvrz stavět, již nám nikdo nechce vzít,
zápolit klidně, kde z pout není třasu?!
Ta, pro pověst jež takou hledá spásu,
se ranám bitvy vyhne jistě všem,
ne silou svou však, leč v dál útěkem.

Ó, promiň, vpravdě chlubím se: když dík
náhodě jakés uzřela mne jata,
tu síla její zhroutila se v mžik
a z kláštera teď klece prchnout chvátá.
Zrak béře svatosti tak láska svatá!
By pokušení ušla, zeď kol zdvihla,
a teď vše zkusit ke svobodě tíhla.

Nuž, jak jsi mocná, ó, mne říci nech!
Ta puklá srdce, která pro mne žhnou,
své vlila zdroje v toku mého běh
a já svůj liji v hláď tvou nesmírnou.
Já vládnu jimi a ty vládneš mnou,
a tož nás všecky, vítězná, máš zcela
a chlad tvůj zhojí vše ta láska vřelá.

Já moc měl kouzlem svatou sestru splést,
jež v kázni, postu žila celý čas,
že zrakem svým se dala k lásce vést,
slib, posvěcení odhodila vráz.
Ó mocná lásko! Tobě mez ni hráz,
slib, prostor není ani pouto tuhé,
neb ty jsi vše a tvé je všecko druhé.

Když nutkáš ty, čím naučení tu
příkladů vetchých? Když tvůj plamen vzlétá,
jak chladné překážky tu majetku,
zákona, rodu, příbuzenstva, světa;
v tvých loktech mír, když hanba hrozí kletá
a řád a rozum, a tvůj sladí čár
bol všechen hořký, násilí a svár.

Nuž vše ta srdce, která k mému lnou,
teď krvácejí, zříce, jak mé puká,
a s prosbami se, vzdechy k tobě pnou,
by vůči mně zbraň pustila tvá ruka,
bys vyslechla má přání sladkozvuká
a dala v duši víru přísahám,
kterými stvrdím upřímnost, již mám.'

To řka, on sklonil vlhké oči svoje,
jichž v tvář mou dosud upřen paprsek,
po každém líci potok z očí zdroje
mu slaným proudem řinul se a tek.
Ó, z řečiště ký proudu kynul vděk!
Ten křišťálově svítil v žhoucí růže,
jež planou zase vodou svého lůže.

Ach otče, jaké kouzla leží peklo
v té malé kapce slzy jenom jedné,
leč zátopou když sta jich v oči vteklo,
kde skála srdce, jež se nerozsedne,
a v které hrudi nevzplane to ledné?
Ó, dvojí vliv! Cud chladný, hněvu žeh
i nítí se i zháší v slzách těch.

Neb hleď, ač vášní se jen lstivě chvěl,
i rozum můj tu v slzy roztál taky,
já odhodila cudnosti své běl
a střásla plachý rozpak, odpor všaký.
Já před ním stejně, jak on, měla zraky
slz plné, ten však rozdíl v slzách byl:
mou slzou vzkříšen, svou mne otrávil.

V něm velké množství skryto jemných lstí,
jež nejdivnější formy berou na se,
tu ruměnec, tu slzy bolesti
neb bledost mdlob, a on, co právě zdá se
mu nejlepší, to bral, neb pouští zase,
rdí v řeči se, zrak bol mu zalívá,
neb bledne zas, tragicky omdlívá.

Tak ujít jeho všeničící zbrani
nemohlo srdce žádné na dostřel,
bral mírný, vlídný pěkné na se zdání,
a zahalen v něm, získal, koho chtěl.
Čeho si žádal, proti tomu hřměl,
a když plál nejvíc, chtíčem rozervaný,
chlad cudný chválil, horlil pro čest panny.

Tak nahý ďábel, skrytý ve hlubinu,
se odíval tu ve Vděku jen šat,
že nezkušený jako k cherubínu
zřel k tomu strůjci zla, jenž nad ním vlád.
Kdo nechtěl by tu lásce, prost a mlád?
Ach žel, já padla, a přec můj se hlas
ptá, co bych pro něj nepodnikla zas?

Ó, otravné ty slzy, jimiž jímal,
ó, klamný plam ten, jímž mu plála líc,
ó, lživý pathos, jenž mu z hrudi hřímal,
ó, jedový dech děravých těch plic,
ó, vše to vypůjčené, vlastní nic,
by zklamalo zas oklamanou v slovu
a získanou zas dívku svedlo znovu."


Nářek milenčin v anglickém originálu (A Lover's Complaint)

From off a hill whose concave womb re-worded
A plaintful story from a sistering vale,
My spirits to attend this double voice accorded,
And down I laid to list the sad-tun'd tale;
Ere long espied a fickle maid full pale,
Tearing of papers, breaking rings a-twain,
Storming her world with sorrow's wind and rain.

Upon her head a platted hive of straw,
Which fortified her visage from the sun,
Whereon the thought might think sometime it saw
The carcase of a beauty spent and done.
Time had not scythed all that youth begun,
Nor youth all quit; but, spite of Heaven's fell rage
Some beauty peeped through lattice of sear'd age.

Oft did she heave her napkin to her eyne,
Which on it had conceited characters,
Laund'ring the silken figures in the brine
That season'd woe had pelleted in tears,
And often reading what contents it bears;
As often shrieking undistinguish'd woe,
In clamours of all size, both high and low.

Sometimes her levell'd eyes their carriage ride;
As they did battery to the spheres intend;
Sometime diverted their poor balls are tied
To th' orbed earth; sometimes they do extend
Their view right on; anon their gazes lend
To every place at once, and nowhere fix'd,
The mind and sight distractedly commix'd.

Her hair, nor loose nor tied in formal plat,
Proclaim'd in her a careless hand of pride;
For some, untuck'd, descended her sheav'd hat,
Hanging her pale and pined cheek beside;
Some in her threaden fillet still did bide,
And, true to bondage, would not break from thence,
Though slackly braided in loose negligence.

A thousand favours from a maund she drew
Of amber, crystal, and of beaded jet,
Which one by one she in a river threw,
Upon whose weeping margent she was set;
Like usury applying wet to wet,
Or monarchs' hands, that lets not bounty fall
Where want cries 'some,' but where excess begs all.

Of folded schedules had she many a one,
Which she perus'd, sigh'd, tore, and gave the flood;
Crack'd many a ring of posied gold and bone,
Bidding them find their sepulchres in mud;
Found yet mo letters sadly penn'd in blood,
With sleided silk feat and affectedly
Enswath'd, and seal'd to curious secrecy.

These often bath'd she in her fluxive eyes,
And often kiss'd, and often 'gan to tear;
Cried, 'O false blood, thou register of lies,
What unapproved witness dost thou bear!
Ink would have seem'd more black and damned here!'
This said, in top of rage the lines she rents,
Big discontent so breaking their contents.

A reverend man that grazed his cattle nigh,
Sometime a blusterer, that the ruffle knew
Of court, of city, and had let go by
The swiftest hours, observed as they flew,
Towards this afflicted fancy fastly drew;
And, privileg'd by age, desires to know
In brief, the grounds and motives of her woe.

So slides he down upon his grained bat,
And comely-distant sits he by her side;
When he again desires her, being sat,
Her grievance with his hearing to divide:
If that from him there may be aught applied
Which may her suffering ecstasy assuage,
'Tis promised in the charity of age.

'Father,' she says, 'though in me you behold
The injury of many a blasting hour,
Let it not tell your judgement I am old;
Not age, but sorrow, over me hath power:
I might as yet have been a spreading flower,
Fresh to myself, if I had self-applied
Love to myself, and to no love beside.

'But woe is me! too early I attended
A youthful suit (it was to gain my grace)
Of one by nature's outwards so commended,
That maiden's eyes stuck over all his face:
Love lack'd a dwelling and made him her place;
And when in his fair parts she did abide,
She was new lodg'd and newly deified.

'His browny locks did hang in crooked curls;
And every light occasion of the wind
Upon his lips their silken parcels hurls.
What's sweet to do, to do will aptly find:
Each eye that saw him did enchant the mind;
For on his visage was in little drawn,
What largeness thinks in paradise was sawn.

'Small show of man was yet upon his chin;
His phoenix down began but to appear,
Like unshorn velvet, on that termless skin,
Whose bare out-bragg'd the web it seemed to wear:
Yet show'd his visage by that cost more dear;
And nice affections wavering stood in doubt
If best were as it was, or best without.

His qualities were beauteous as his form,
For maiden-tongued he was, and thereof free;
Yet if men mov'd him, was he such a storm
As oft 'twixt May and April is to see,
When winds breathe sweet, unruly though they be.
His rudeness so with his authoriz'd youth
Did livery falseness in a pride of truth.

'Well could he ride, and often men would say
That horse his mettle from his rider takes:
Proud of subjection, noble by the sway,
What rounds, what bounds, what course, what stop he makes!
And controversy hence a question takes,
Whether the horse by him became his deed,
Or he his manage by the well-doing steed.

'But quickly on this side the verdict went;
His real habitude gave life and grace
To appertainings and to ornament,
Accomplish'd in himself, not in his case,:
All aids, themselves made fairer by their place,
Came for additions; yet their purpos'd trim
Pierc'd not his grace, but were all grac'd by him.

'So on the tip of his subduing tongue
All kind of arguments and question deep,
All replication prompt, and reason strong,
For his advantage still did wake and sleep:
To make the weeper laugh, the laugher weep,
He had the dialect and different skill,
Catching all passions in his craft of will;

'That he did in the general bosom reign
Of young, of old; and sexes both enchanted,
To dwell with him in thoughts, or to remain
In personal duty, following where he haunted:
Consents bewitch'd, ere he desire, have granted;
And dialogued for him what he would say,
Ask'd their own wills, and made their wills obey.

'Many there were that did his picture get,
To serve their eyes, and in it put their mind;
Like fools that in the imagination set
The goodly objects which abroad they find
Of lands and mansions, theirs in thought assign'd;
And labouring in mo pleasures to bestow them,
Than the true gouty landlord which doth owe them:

'So many have, that never touch'd his hand,
Sweetly suppos'd them mistress of his heart.
My woeful self, that did in freedom stand,
And was my own fee-simple, (not in part,)
What with his heart in youth, and youth in art,
Threw my affections in his charmed power,
Reserv'd the stalk, and gave him all my flower.

'Yet did I not, as some my equals did,
Demand of him, nor being desired yielded;
Finding myself in honour so forbid,
With safest distance I mine honour shielded:
Experience for me many bulwarks builded
Of proofs new-bleeding, which remain'd the foil
Of this false jewel, and his amorous spoil.

'But ah! who ever shunn'd by precedent
The destin'd ill she must herself assay?
Or force'd examples, 'gainst her own content,
To put the by-pass'd perils in her way?
Counsel may stop awhile what will not stay;
For when we rage, advice is often seen
By blunting us to make our wills more keen.

'Nor gives it satisfaction to our blood,
That we must curb it upon others' proof,
To be forbod the sweets that seems so good,
For fear of harms that preach in our behoof.
O appetite, from judgement stand aloof!
The one a palate hath that needs will taste,
Though reason weep, and cry It is thy last.

'For further I could say, This man's untrue,
And knew the patterns of his foul beguiling;
Heard where his plants in others' orchards grew,
Saw how deceits were gilded in his smiling;
Knew vows were ever brokers to defiling;
Thought characters and words, merely but art,
And bastards of his foul adulterate heart.

'And long upon these terms I held my city,
Till thus he 'gan besiege me: Gentle maid,
Have of my suffering youth some feeling pity,
And be not of my holy vows afraid:
That's to you sworn, to none was ever said;
For feasts of love I have been call'd unto,
Till now did ne'er invite, nor never woo.

'All my offences that abroad you see
Are errors of the blood, none of the mind;
Love made them not; with acture they may be,
Where neither party is nor true nor kind:
They sought their shame that so their shame did find;
And so much less of shame in me remains,
By how much of me their reproach contains.

'Among the many that mine eyes have seen,
Not one whose flame my heart so much as warm'd,
Or my affection put to the smallest teen,
Or any of my leisures ever charm'd:
Harm have I done to them, but ne'er was harmed;
Kept hearts in liveries, but mine own was free,
And reign'd, commanding in his monarchy.

'Look here what tributes wounded fancies sent me,
Of paled pearls and rubies red as blood;
Figuring that they their passions likewise lent me
Of grief and blushes, aptly understood
In bloodless white and the encrimson'd mood;
Effects of terror and dear modesty,
Encamp'd in hearts, but fighting outwardly.

'And, lo! behold these talents of their hair,
With twisted metal amorously empleach'd,
I have receiv'd from many a several fair,
(Their kind acceptance weepingly beseech'd,)
With the annexions of fair gems enrich'd,
And deep-brain'd sonnets that did amplify
Each stone's dear nature, worth, and quality.

'The diamond, why 'twas beautiful and hard,
Whereto his invis'd properties did tend;
The deep-green emerald, in whose fresh regard
Weak sights their sickly radiance do amend;
The heaven-hued sapphire and the opal blend
With objects manifold; each several stone,
With wit well blazon'd, smil'd, or made some moan.

'Lo! all these trophies of affections hot,
Of pensiv'd and subdued desires the tender,
Nature hath charg'd me that I hoard them not,
But yield them up where I myself must render,
That is, to you, my origin and ender:
For these, of force, must your oblations be,
Since I their altar, you enpatron me.

'O then advance of yours that phraseless hand,
Whose white weighs down the airy scale of praise;
Take all these similes to your own command,
Hallow'd with sighs that burning lungs did raise;
What me your minister, for you obeys,
Works under you; and to your audit comes
Their distract parcels in combined sums.

'Lo! this device was sent me from a nun,
Or sister sanctified of holiest note;
Which late her noble suit in court did shun,
Whose rarest havings made the blossoms dote;
For she was sought by spirits of richest coat,
But kept cold distance, and did thence remove
To spend her living in eternal love.

'But O, my sweet, what labour is't to leave
The thing we have not, mastering what not strives?
Paling the place which did no form receive,
Playing patient sports in unconstrained gyves:
She that her fame so to herself contrives,
The scars of battle 'scapeth by the flight,
And makes her absence valiant, not her might.

'O pardon me, in that my boast is true:
The accident which brought me to her eye,
Upon the moment did her force subdue,
And now she would the caged cloister fly:
Religious love put out religion's eye:
Not to be tempted, would she be immur'd,
And now, to tempt all, liberty procur'd.

'How mighty then you are, O hear me tell!
The broken bosoms that to me belong
Have emptied all their fountains in my well,
And mine I pour your ocean all among:
I strong o'er them, and you o'er me being strong,
Must for your victory us all congest,
As compound love to physic your cold breast.

'My parts had pow'r to charm a sacred nun,
Who, disciplin'd and dieted in grace,
Believ'd her eyes when they t oassail begun,
All vows and consecrations giving place.
O most potential love! vow, bond, nor space,
In thee hath neither sting, knot, nor confine,
For thou art all, and all things else are thine.

'When thou impressest, what are precepts worth
Of stale example? When thou wilt inflame,
How coldly those impediments stand forth,
Of wealth, of filial fear, law, kindred, fame!
Love's arms are peace, 'gainst rule, 'gainst sense, 'gainst
shame.
And sweetens, in the suffering pangs it bears,
The aloes of all forces, shocks and fears.

'Now all these hearts that do on mine depend,
Feeling it break, with bleeding groans they pine,
And supplicant their sighs to your extend,
To leave the battery that you make 'gainst mine,
Lending soft audience to my sweet design,
And credent soul to that strong-bonded oath,
That shall prefer and undertake my troth.

'This said, his watery eyes he did dismount,
Whose sights till then were levell'd on my face;
Each cheek a river running from a fount
With brinish current downward flow'd apace:
O, how the channel to the stream gave grace!
Who, glaz'd with crystal, gate the glowing roses
That flame through water which their hue encloses.

'O father, what a hell of witchcraft lies
In the small orb of one particular tear!
But with the inundation of the eyes
What rocky heart to water will not wear?
What breast so cold that is not warmed here?
O cleft effect! cold modesty, hot wrath,
Both fire from hence and chill extincture hath.

'For lo! his passion, but an art of craft,
Even there resolv'd my reason into tears;
There my white stole of chastity I daff'd,
Shook off my sober guards, and civil fears;
Appear to him, as he to me appears,
All melting; though our drops this difference bore:
His poison'd me, and mine did him restore.

'In him a plenitude of subtle matter,
Applied to cautels, all strange forms receives,
Of burning blushes or of weeping water,
Or swooning paleness; and he takes and leaves,
In either's aptness, as it best deceives,
To blush at speeches rank, to weep at woes,
Or to turn white and swoon at tragic shows;

'That not a heart which in his level came
Could scape the hail of his all-hurting aim,
Showing fair nature is both kind and tame;
And, veil'd in them, did win whom he would maim:
Against the thing he sought he would exclaim;
When he most burned in heart-wish'd luxury,
He preach'd pure maid and prais'd cold chastity.

'Thus merely with the garment of a Grace
The naked and concealed fiend he cover'd,
That the unexperienc'd gave the tempter place,
Which, like a cherubin, above them hover'd.
Who, young and simple, would not be so lover'd?
Ay me! I fell, and yet do question make
What I should do again for such a sake.

'O, that infected moisture of his eye,
O, that false fire which in his cheek so glow'd,
O, that forc'd thunder from his heart did fly,
O, that sad breath his spongy lungs bestow'd,
O, all that borrow'd motion, seeming ow'd,
Would yet again betray the fore-betray'd,
And new pervert a reconciled maid.'

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Vloženo: 20.03.2017

Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Sdílet na Facebooku
­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Antonius a Kleopatra
-Bouře, Bouře (2), Bouře (3)
-Cymbelín
-Dva vznešení příbuzní
-Hamlet, Hamlet (2), Hamlet (3), Hamlet (4), Hamlet (5), Hamlet (6), Hamlet (7), Hamlet (8), Hamlet (9), Hamlet (10), Hamlet (11), Hamlet (12), Hamlet (13), Hamlet (14), Hamlet (15), Hamlet (16), Hamlet (17), Hamlet (18), Hamlet (19), Hamlet (20), Hamlet (21), Hamlet (22), Hamlet (23), Hamlet (24), Hamlet (25)
-Hamlet (rozbor), Hamlet (rozbor) (2)
-Hamlet, kralevic dánský, Hamlet, kralevic dánský (2), Hamlet, kralevic dánský (3), Hamlet, kralevic dánský (4)
-Jak se vám líbí, Jak se vám líbí (2), Jak se vám líbí (3)
-Jindřich VIII.
-Julius Caesar, Julius Caesar (2), Julius Caesar (3)
-Komedie omylů
-Konec dobrý, všechno dobré
-Král Lear, Král Lear (2), Král Lear (3)
-Kupec benátský, Kupec benátský (2), Kupec benátský (3), Kupec benátský (4), Kupec benátský (5), Kupec benátský (6)
-Kupec benátský (film - vlastní názor)
-Kupec benátský (rozbor)
-Makbeth, Makbeth (2), Makbeth (3), Makbeth (4), Makbeth (5), Makbeth (6), Makbeth (7), Makbeth (8)
-Makbeth (rozbor)
-Marná lásky snaha
-Mnoho povyku pro nic, Mnoho povyku pro nic (2), Mnoho povyku pro nic (3), Mnoho povyku pro nic (4)
-Nářek milenčin (Opera)
-Othello, Othello (2), Othello (3), Othello (4), Othello (5), Othello (6), Othello (7), Othello (8), Othello (9), Othello (10), Othello (11), Othello (12), Othello (13), Othello (14), Othello (15)
-Othello (rozbor)
-Perikles
-Půjčka za oplátku
-Romeo a Julie, Romeo a Julie (2), Romeo a Julie (3), Romeo a Julie (4), Romeo a Julie (5), Romeo a Julie (6), Romeo a Julie (7), Romeo a Julie (8), Romeo a Julie (9), Romeo a Julie (10), Romeo a Julie (11), Romeo a Julie (12), Romeo a Julie (13), Romeo a Julie (14), Romeo a Julie (15), Romeo a Julie (16), Romeo a Julie (17), Romeo a Julie (18), Romeo a Julie (19), Romeo a Julie (20), Romeo a Julie (21), Romeo a Julie (22), Romeo a Julie (23), Romeo a Julie (24), Romeo a Julie (25), Romeo a Julie (26), Romeo a Julie (27), Romeo a Julie (28), Romeo a Julie (29), Romeo a Julie (30), Romeo a Julie (31), Romeo a Julie (32), Romeo a Julie (33), Romeo a Julie (34), Romeo a Julie (35), Romeo a Julie (36), Romeo a Julie (37), Romeo a Julie (38), Romeo a Julie (39), Romeo a Julie (40), Romeo a Julie (41), Romeo a Julie (42), Romeo a Julie (43), Romeo a Julie (44), Romeo a Julie (45), Romeo a Julie (46), Romeo a Julie (47), Romeo a Julie (48), Romeo a Julie (49), Romeo a Julie (50), Romeo a Julie (51), Romeo a Julie (52), Romeo a Julie (53), Romeo a Julie (54), Romeo a Julie (55), Romeo a Julie (56), Romeo a Julie (57), Romeo a Julie (58), Romeo a Julie (59), Romeo a Julie (60), Romeo a Julie (61), Romeo a Julie (62), Romeo a Julie (63), Romeo a Julie (64)
-Romeo a Julie (rozbor), Romeo a Julie (rozbor) (2)
-Sen noci svatojánské, Sen noci svatojánské (2), Sen noci svatojánské (3), Sen noci svatojánské (4), Sen noci svatojánské (5), Sen noci svatojánské (6), Sen noci svatojánské (7), Sen noci svatojánské (8), Sen noci svatojánské (9), Sen noci svatojánské (10)
-Sen noci svatojánské (rozbor)
-Sonety
-Tragický příběh dánského prince Hamleta
-Večer tříkrálový, Večer tříkrálový (2), Večer tříkrálový (3)
-Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete
-Veselé windsorské paničky, Veselé windsorské paničky (2), Veselé windsorské paničky (3), Veselé windsorské paničky (4)
-Zimní pohádka
-Zkrocení zlé ženy, Zkrocení zlé ženy (2), Zkrocení zlé ženy (3), Zkrocení zlé ženy (4), Zkrocení zlé ženy (5), Zkrocení zlé ženy (6), Zkrocení zlé ženy (7), Zkrocení zlé ženy (8), Zkrocení zlé ženy (9), Zkrocení zlé ženy (10)
-Zkrocení zlé ženy (rozbor)
-Zkrocení zlé ženy a Komedie plná omylů
-Znásilnění Lukrécie
Čítanka-Fénix a hrdlička
-Hamlet, Hamlet (2), Hamlet (3), Hamlet (4), Hamlet (5)
-Jak se vám líbí
-Konec dobrý, všechno dobré
-Konec vše napraví, Konec vše napraví (2)
-Kupec benátský, Kupec benátský (2)
-Nářek milenčin
-Romeo a Julie, Romeo a Julie (2), Romeo a Julie (3), Romeo a Julie (4), Romeo a Julie (5), Romeo a Julie (6), Romeo a Julie (7), Romeo a Julie (8)
-Sen noci svatojánské
-Sonety, Sonety (2), Sonety (3)
-Večer tříkrálový
-Venuše i Adónis, Venuše i Adónis (2)
-Zimní pohádka, Zimní pohádka (2)
-Zkrocení zlé ženy, Zkrocení zlé ženy (2)






MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­