ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Kaplický Václav (*28.08.1895 - †04.10.1982)

­­­­

Nalezeno právem

Královský rychtář
Po válce třicetileté v Olomouci jako v jiných královských městech práva městského magistrátu byla značně okleštěna. Nad purkmistrem i městskou radou vykonával dozor královský rychtář, jmenovaný císařem na návrh podkomořího a zemského hejtmana. V létech, kdy došlo k obvinění spálovského Rafaela, úřad královského rychtáře v Olomouci vykonával Ferdinand Julius Zirkendorfer z Zirkendorfu, jeden z těch cizinců, kteří obsadili kdejaké důležité místo ve veřejné správě a zmocnili se statků po domácí šlechtě, jejíž zboží propadlo konfiskaci. Povinností královského rychtáře bylo bdít nad náboženstvím, střežit příjmy státního zisku, ale také sledovat městské hospodářství a vykonávat dohled nad veřejným pořádkem a městským soudem. Královský rychtář byl tedy v městě osobou značné důležitosti.
Pan Zirkendorfer byl muž nestarý, neobyčejně otylý, nespolečenský a málomluvný. Zlí jazykové sice o něm roztrušovali, že nemluvností jen zakrývá svou hloupost, ale ti, kteří ho znali blíže, tvrdili o něm pravý opak: je to chytrák mazaný všemi mastmi, který ví, že mlčet je často zlato a že jen hlupák stále mele hubou jako pes ocasem. Byl vážen, protože se ho lidé báli. Mezi prostým lidem se však houževnatě udržovala pověst, že je jediným z úředníků, který nebere úplatky. Měli pravdu jen zčásti; pan Zirkendorfer si v tom ohledu počínal jako moudrý rybář: malé rybky pouštěl, bral jen velké.
Už svým zjevem se značně lišil od ostatní šlechty. Na parádu vůbec nedržel; paruku nenosil, kabát míval pomačkaný, střevíce sešlapané. Jen bradu si pečlivě holil, snad aby více vynikl jeho široký kachní nos a velké kulaté oči, nad nimiž chybělo obočí. Rád si stěžoval na nedoslýchavost, ve skutečnosti slyšel výborně; přidržoval si někdy dlaň k uchu nebo se na jednu věc tázal dvakrát i třikrát; bylo to jen proto, aby měl čas dobře si rozmyslit odpověď. Nestřílel nikdy, dokud pořádně nezacílil. Také zcela zbytečně nosil na nose okuláry; viděl dobře, brýle mu sloužily jen k tomu, aby si je mohl pečlivě čistit facalitem, když potřeboval více času na rozmýšlení. Společenských styků v městě téměř neudržoval, a přece býval rychle zpraven o všem, co se v Olomouci šustlo. Zatím ještě žádný nevyzkoumal, kdo mu zprávy podává. Z toho, že často cestoval do Brna a Vídně, obecně se soudilo, že má dobré styky s lidmi na nejvyšších místech. Proto si ho každý předcházel.
Ačkoli už dlouho v celém městě, v lidových krčmách stejně jako v parádních pokojích měšťanských a úřednických, se o ničem tak horlivě nemluvilo jako o spálovské vraždě, nikdo se nemohl pochlubit, že by mohl třeba pod rouškou tajemství prozradit názor královského rychtáře. Když se s ním někdo dostal do řeči, rychtář ho vyslechl, zakýval hlavou, sešpulil rty, jako by už chtěl něco prozradit, ale pak neřekl ani a ani b. Za hrabětem Magnim nikdy nezajel, žádný list mu v té věci neposlal, takže i krajský hejtman byl přesvědčen, že se pan Zirkendorfer buď o vyšetřování vůbec nezajímá, nebo je s jeho průběhem naprosto spokojený.
A tu najednou před domem krajského hejtmana zastavil známý kočár, z něhož obtížně vylézal královský rychtář. Lokaj, který to uviděl z okna, osmělil se návštěvu ohlásit hraběti Magnimu jako něco naprosto nezvyklého.
Krajský hejtman, který na všechny úředníky zemské i městské hleděl svrchu, tentokrát se znepokojil. Nebylo zvykem královského rychtáře navštěvovat krajského hejtmana; potřeboval-li s ním promluvit, zval ho obyčejně k sobě, což se právě značně dotýkalo cti hraběte, neboť královský rychtář byl jen rytířem, který kdoví zač si vysloužil svůj šlechtický predikát. Bohužel stál služebně výše a byl rovněž jmenován císařem.
Když byl pan Zirkendorfer lokajem uveden do pokoje, hrabě se mu hluboce uklonil a zvolal trochu ironicky:
"Jaká čest pro můj úřad!"
"Co pravíte, pane hrabě?" zeptal se rychtář, upíraje své velké oči na hraběte.
"Pravím: Jaká čest pro můj úřad!" zvolal hrabě hlasem silnějším, jsa hned na začátku značně přiveden z rovnováhy.
"Jakápak čest!" utrousil široký plstěný klobouk s bílým pérem, položil jej na stůl, vytáhl ze šosu kabátu objemnou stříbrnou tabatěrku a nabídl šňupec hraběti, aniž při tom řekl jediného slova.
Hrabě si s kyselým úsměvem vzal trošinku tabáku, a třebaže zlozvyku neholdoval, vtáhl tabák s ošklivostí do nosu. Zato pan Zirkendorfer popřál oběma nosním dírkám pořádnou dávku. Přitom si značně potřísnil bílý škrobený límec lemovaný krajkou a nedbal o to.
"Čemu mohu vděčit za vaši vzácnou návštěvu?" otázal se hrabě, když se host posadil do křesla.
"Myslím, že se ptáte, proč jsem k vám přišel, pane hrabě. Co bych vám to neřekl? Všude se mluví o té spálovské vraždě a já dohromady o ní nic nevím. Proto jsem tady ..."
Slova rychtářova se podobala koblihu plujícímu v rozškvařeném sádle, ale hrabě věděl, že host lže; nebylo přece podobné pravdě, aby on neměl dost zpráv. Proč tedy předstírá, že nic neví? Patrně má něco za lubem. Snad dokonce také přišel orodovat za Rafaela!
"Neměl bych dát nejdřív přinést pohár vína, pane královský rychtáři?"
"Víno, říkáte? Ne, v tuhle dobu nepiji!"
Víc ani slova. Hrabě tedy musil dopodrobna vylíčit celý případ Rafaelův. Zirkendorfer soustředěně naslouchal, občas si přiložil dlaň k uchu, aby lépe slyšel, nebo si čistil brýle facalitem, aby lépe viděl, ale ani jednou nevyrušil vyprávějícího, nedávaje na sobě znát, co si myslí. Teprve, když hrabě Magni oznámil, že na 15. března stanovil výslech té ženštiny, o které někteří praví, že je to Rozina Kaiserová, a na 17. března pak výslechy svědků ze Spálova i odjinud, obličej rychtářův ožil. Hrabě si toho všiml a požádal královského rychtáře, aby byl tak laskav a osobně se zúčastnil výslechů.
Pan Zirkerdorfer chvíli pokyvoval hlavou a jen poznamenal, že to řízení trvá jaksi dlouho; prosbu hraběte jako by přeslechl.

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Vloženo: 27.08.2007

Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Sdílet na Facebooku
   






MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­