Menu
Nebeský Václav Bolemír (*18.08.1818 - †17.08.1882)
Umírající
- báseň
Kol poušť - věčný písek jen a nebe,
Nikde větev sokolům tvých očí,
Jenom tygr někdy, jak chtíč vraždy,
Divě z pustých ňader pouště skočí;
A jak dobrý citek v dáli jen
Pláče pramen, vedlé něhož palma
Stojí, ztracený co máje sen.
Pod tnu palmou zmdlený poutník leží,
Jako jelen světem šírým štvaný;
Tiše leží pod klenutím stromu,
Krev mu prýští z krutých losů rány;
A jak boa na pijící laň,
Číhá v hustém listí palmy stinné
Ke skoku již svinutá smrt naň.
Sem pojď, duše lidská, znáš-li čísti
Toto písmo hranaté a tvrdé,
Psané jako runy černé kletby
Na to čelo mramorové, hrdé,
Tuto báseň hrůzotajných ruk,
V nížto každý tah je bolné slovo
Zoufání a srdcežerných muk,
Jeť to písmo, před nímž zemstvo coufá,
Jehožto se lev a tygr lekne,
Před nímž každé žití tajnou hrůzou
Ohromeno koří se a měkne;
Onoť jesti mocný talisman,
Nešťastnému srdci rýčem muky
Do ubledlých tváří tvrdé psán.
Vítěznou hle obočí těch klenbu,
Z nížto bol jak poustevník teď hledí!
Hle ty zraky, dříve blesky v bouři,
Teď jak omráčené orly sedí
V olověna oka dutinách,
A ta duma na tom čele mocném -
Marius v Karthagy sutinách.
Hle ty bledé líce, na nichž nehrá
Více žertů růžokřídlé bůže,
A ty vrásky hluboké, v něž jistě
Nesil osud májové své růže;
Každý rys je mukou zmrzlý smích,
Kostra ve poupěti zvadlých slastí,
Hady, v nichž se plazí bol neb hřích.
A to srdce nadšené a velké,
Ježto hrdě celý národ neslo,
Zde jen v skrovný stínek věčné poušti,
Kdežby mohlo tiše umřít, kleslo!
On krev za tisíce z ran svých lil,
A z nich nestojí zde ani jeden,
By mu oko mroucí zatlačil.
Siným rtem cos šepce, snad se modlí,
A pak křečovitě v ňadra sáhne,
A z nich dlouhou kadeř zlatých vlasů
S rozstříleným praporem vytáhne.
Ach, to pole, kde ten prapor vlál,
A ty tváře růžounké a sladké,
Kol nichž tento zlatý kučer hrál!
Umlknul! - své oko v blankyt napne,
Snad že mroucím okem věčnost stíhá,
Jak v ní klesá žití sfinx; neb se mu
Otevírá všeho míra kníha,
Zkřikne: Orle labutí! - tu naň
vyskočí smrt z listí palmy stinné,
Jako boa na píjící laň.
Umřel! - A lev po své říší kráčí,
Pouště král, a z mocných útrob hřímá,
Na hrobníka pouště - Samum! - volá,
Jenž sen smrtonosný v písku dřímá;
Ten se vytyčí až v nebe strop,
Oblékne své pískovité roucho,
Zahalí vše v létavý svůj hrob.
Související odkazy
Čítanka | - | Jaro lásky |
- | Samota | |
- | Umírající |
Diskuse k úryvku
Václav Bolemír Nebeský - Umírající
Aktuální pořadí soutěže
- mrtaf (3,0)
- Anka (2,5)
- Aneta Sedláčková (1,5)
- Drozdislav (1,5)
- Simír (1,0)
Štítky
kdybych to věděl moje knížka Moje láska Uncharted svět podle garpa Eseje tajemství lesa veselá historka Coco Lístky ve větru ústava ocenění Lední hokej Bytná lampa Ostrovská písen jaky budu otec oheň a bič luck requiem Otrok Vlk a Zajíček angelina jolie bestiář Futurama Čtyři po pulnoci světla severu Castle kniha mého srdce brouk
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 678 045 805
Odezva: 0.03 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí