ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Nebeský Václav Bolemír (*18.08.1818 - †17.08.1882)

   
­­­­

Umírající

  • báseň

Kol poušť - věčný písek jen a nebe,
Nikde větev sokolům tvých očí,
Jenom tygr někdy, jak chtíč vraždy,
Divě z pustých ňader pouště skočí;
A jak dobrý citek v dáli jen
Pláče pramen, vedlé něhož palma
Stojí, ztracený co máje sen.

Pod tnu palmou zmdlený poutník leží,
Jako jelen světem šírým štvaný;
Tiše leží pod klenutím stromu,
Krev mu prýští z krutých losů rány;
A jak boa na pijící laň,
Číhá v hustém listí palmy stinné
Ke skoku již svinutá smrt naň.

Sem pojď, duše lidská, znáš-li čísti
Toto písmo hranaté a tvrdé,
Psané jako runy černé kletby
Na to čelo mramorové, hrdé,
Tuto báseň hrůzotajných ruk,
V nížto každý tah je bolné slovo
Zoufání a srdcežerných muk,

Jeť to písmo, před nímž zemstvo coufá,
Jehožto se lev a tygr lekne,
Před nímž každé žití tajnou hrůzou
Ohromeno koří se a měkne;
Onoť jesti mocný talisman,
Nešťastnému srdci rýčem muky
Do ubledlých tváří tvrdé psán.

Vítěznou hle obočí těch klenbu,
Z nížto bol jak poustevník teď hledí!
Hle ty zraky, dříve blesky v bouři,
Teď jak omráčené orly sedí
V olověna oka dutinách,
A ta duma na tom čele mocném -
Marius v Karthagy sutinách.

Hle ty bledé líce, na nichž nehrá
Více žertů růžokřídlé bůže,
A ty vrásky hluboké, v něž jistě
Nesil osud májové své růže;
Každý rys je mukou zmrzlý smích,
Kostra ve poupěti zvadlých slastí,
Hady, v nichž se plazí bol neb hřích.

A to srdce nadšené a velké,
Ježto hrdě celý národ neslo,
Zde jen v skrovný stínek věčné poušti,
Kdežby mohlo tiše umřít, kleslo!
On krev za tisíce z ran svých lil,
A z nich nestojí zde ani jeden,
By mu oko mroucí zatlačil.

Siným rtem cos šepce, snad se modlí,
A pak křečovitě v ňadra sáhne,
A z nich dlouhou kadeř zlatých vlasů
S rozstříleným praporem vytáhne.
Ach, to pole, kde ten prapor vlál,
A ty tváře růžounké a sladké,
Kol nichž tento zlatý kučer hrál!

Umlknul! - své oko v blankyt napne,
Snad že mroucím okem věčnost stíhá,
Jak v ní klesá žití sfinx; neb se mu
Otevírá všeho míra kníha,
Zkřikne: Orle labutí! - tu naň
vyskočí smrt z listí palmy stinné,
Jako boa na píjící laň.

Umřel! - A lev po své říší kráčí,
Pouště král, a z mocných útrob hřímá,
Na hrobníka pouště - Samum! - volá,
Jenž sen smrtonosný v písku dřímá;
Ten se vytyčí až v nebe strop,
Oblékne své pískovité roucho,
Zahalí vše v létavý svůj hrob.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 18.08.2016

­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník - nenalezen žádný další obsah z autorovy tvorby
Čítanka-Jaro lásky
-Samota
-Umírající
­­­­

Diskuse k úryvku
Václav Bolemír Nebeský - Umírající







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)