ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Masaryk Tomáš Garrigue (*07.03.1850 - †14.09.1937)

­­­­

Jan Hus: naše obrození a naše reformace


Naše obrození a naše reformace.

Hledaj pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě,
miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň
pravdy až do smrti.

Jan Hus

1.

Obrodní úsilí je totožné s úsilím reformačním. Česká idea, idea náboženská.

Naše národní obrození, o něž už sto let usilujeme vědoměji, hned ve svých počátcích bylo duchovním bojem proti tlaku protireformačnímu. bylo pokračováním úsilí a ideí reformních, za něž Hus podstoupil smrt mučednickou.
Obrozením podle románského slova: renaissance rozumíme zahájení nové doby, v témž smysle, v jakém dotčeného cizího slova dávno se užívá o nové době, která se ve vědě a umění postavila proti středověkému názoru světovému vypracovanému katolicismem. V oboru náboženském a církevním užívá se slova reforma, reformace. Všem těmto a pod. pojmům (instauratio, např. u Bacona) rozumíme tak, že zanechání středověkého názoru na svět a odpovídající mu správy životní a společenské, zanechání více méně důsledné a radikální, pokládáme za pokrok, vývoj a rozvoj ve smyslu slova zdokonalení, napravení, opravení. Tento pojem, jak i slovo, je nový, moderní.
Naše renaissance, naše obrození (znovuzrození, probuzení, vzkříšení atd.) čelilo témuž středověkému názoru; a čelilo mu po druhé, protože historickým během náš prvý obrodní pokus reformační byl zadržen, staven soustavným úsilím protireformačním, protiobrodním. Docela přirozeně tedy naše obnovené obrozování připínalo se historicky na naši reformaci, je to po pokuse prvém pokus druhý.
Že naše obrození je pokus pokračovat v díle Husově, vidíme z těch našich hlavních buditelů a jejich úsilí: Dobrovský, Kollár, Šafařík, Palacký, Havlíček, Smetana (Aug.) pokračují na dráze nastoupené Husem.
Naši nejstarší buditelé byli duchovními (Dobrovský, Kollár), a všimněte si: svorně v témž duchu proti mrtvotě protireformační pracují pro národ duchovní katolický d evangelický. Mezi prvými buditeli je četná řada kněží - všichni usilují o duchovní pokrok a svobodu proti tlaku protireformačnímu. Vyloženo již v "České otázce", proč právě duchovní byli prvými buditeli.
Potomkové Bratří, nástupců Husových i podle vyznání (Kollár, Šafařík, Palacký), vypracovali nám prvý národní program obrodní. Zejména Palacký, otec národa, prvý vyložil nám smysl naší historie a reformace, představil nám vrchol světových a úhelní ideu českých dějin: náboženský ideál bratrský - ideál ten prohlásil zároveň za ideál svůj a českého usilování národního, usilování obrodního.
Havlíček k tomuto, smím-li tak říci, obrodnímu evangeliu napsal epištoly (kutnohorské), Smetana zabíhá již v budoucí vývoj poreformační - od Dobrovského až k Palackému, Havlíčkovi a Smetanovi pořád je nepřetržité, vědomější usilování, navázat na duchovní dědictví otců reformátorů a pokračovat v duchu jejich.
Nejen osoby buditelů, jejich stav a vyznání zjevují je historicky jako pokračovatele reformátorů, nýbrž hlavně učení víže je a nás k těmto našim předkům: ideál humanitní, základní a stěžejní idea, vedoucí všecko úsilí buditelské a obrodní, je idea naší reformace: humanita je jen jiné slovo pro Bratrství a na této myšlence zejména Palacký budoval náš program národní.

2.

Národ Husův - ale obživení protireformačního a protiobrodného úsilí.

Jsme národ Husův a rádi se tak zoveme - avšak jsme tím národem Husovým doopravdy a ve skutečnosti?
Nejsme. Ještě nejsme.
V našem národním usilování je veliký nedostatek vnitřního života, života duchovního; vědomí toho, že náš obrodní program má být pokračováním tradicí reformačních, je slabé. Jsou to zajisté podivné symptomy, že nad Palackého výklad české reformace téměř nic se v naší historické vědě nepokročilo, nemáme posud dějin našeho vývoje církevního, ani dějin protireformace, že nevydány ve vlasti Husově Husovy spisy, že vůbec cizina o životním díle Husově pracuje; jak se také vleče jednání o Husův pomník to všecko na národ Husův vrhá světlo podivné!
Naše posavadní větší strany obě, strana staročeská i mladočeská, docela zjevně a bezdůvodně odklonily se od kulturního programu Palackého a od programu obrodního a reformního. Stranu staročeskou přímo již vede protiobrodní klerikalism a ve straně mladočeské sám Sladkovský tohoto programu českého se vzdal, přejav pravoslaví z úmyslů politických. Ti. kdo hlásají ideu, tzv. cyrilo-metodějskou, pokračují na této dráze protiobrodní, nečeské.
Na jedné straně jednání a skutečný program docela jiný, na druhé straně nepravdivé horování podle slov programu jiného a docela opačného: dvojakost, rozdvojenost, neopravdovost myšlení a konání: kde je tedy pravda? V tom. co skutečně děláme nebo v tom čeho se dovoláváme a čím před světem se honosíme? Mají snad pravdu ti, kdo Husovo dílo vědomě zavrhují? Jisto je, že protireformační úsilí klerikální, úsilím obrodním stavené, v posledních letech velmi obživlo a právě v našich časích soustavně se organisuje. Duchovenstvo katolické, jež v starší době obrodní bylo rozhodně pokrokové a v pojímání naší historie za jedno s Dobrovským. Kollárem a Palackým, duchovenstvo, jež také ctilo Husa, jak to ještě vidíme na Třebízském, duchovenstvo to již na nepatrné výjimky pokračuje teď stále zjevněji v duchu protireformačním. Po obrození v duchu reformním a proti němu organisuje se teď. již i politicky, obrození ducha protireformního.
Kdo jen z daleka stopuje náš literární a duchovní život vůbec, musil to poznat; musil však poznat zároveň. že tomuto protireformnímu a protiobrodnímu úsilí zejména mladočešství, v principu svobodomyslné. čelí jen mdle: co to znamená?
To je vážný problém časový, to je vážný problém národní. O něm chtěl bych dnes promluvit. Nebudu hledat slov, abych vylíčil události, které se právě v dnešní den (byla také sobota) před půl tisíciletím staly v Kostnici - nebudu líčit hranici, na které za pravdu dokonal jeden z nejlepších synů národa... žijeme v přítomnosti, žijme ji plně a proto uvažujme, co kostnická hranice znamená nám dnes, neboť hranice ta není ještě rozmetána...

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Vloženo: 05.11.2014

Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Sdílet na Facebooku
   






MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­