ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Rolland Romain (*29.01.1866 - †30.12.1944)

­­­­

Petr a Lucie (2)

  • přeložil Jaroslav Zaorálek (Práce, 1985)

Petr Aubier bydlil u rodičů nedaleko od clunyjského parčíku. Jeho otec byl soudce; bratr, o šest let starší, šel dobrovolně na vojnu hned na začátku války. Dobrá měšťanská rodina, počestní občané, hodní, srdeční, lidsky cítící lidé, kteří se nikdy neodvážili samostatného myšlení a pravděpodobně ani netušili, že by něco takového bylo možné. Pan sudí Aubier, člověk hluboce čestný a nesmírně vážně plnící své úřední povinnosti, byl by rozhořčeně jako nejhorší pohanu odmítl podezření, že by jeho rozsudky mohly být diktovány něčím jiným než smyslem pro spravedlnost a hlasem svědomí. Ale hlas jeho svědomí nikdy nemluvil (nebo lépe: ani nezašeptl) proti vládě. Bylo to svědomí již od narození úřednické. Myslilo vždycky státotvorně, podle měnících se poměrů, ale vždycky neomylně. Na vládnoucí moc se díval jako na posvátnou samozřejmost. Upřímně se obdivoval těm spěžovým duším, těm slavným svobodomyslným a neoblomným soudním úředníkům minulých časů; a snad se v duchu pokládal za jednoho z jejich rodu. Byl to takový starosvětsky horoucí obhájce právního řádu, zatížený stoletím republikánské otročiny. - Paní Aubierová byla stejně dobrá křesťanka, jako byl její manžel dobrý republikán. Stejně upřímně a poctivě, jak pan Aubier ze sebe dělal poslušný nástroj moci proti každému projevu svobody neschválenému úředně, paní Aubierová mísila v úplné čistotě srdce nábožné modlitby s oněmi vražednými tužbami, jež tenkrát ve všech evropských zemích rozněcovali v zájmu války katoličtí kněží i protestantští pastoři, židovští rabíni i pravoslavní popi, noviny i vlastenečtí občané. - A oba, otec i "matka, zbožňovali své děti, pociťovali jakožto praví Francouzi hlubokou, opravdovou lásku jenom k nim, všechno by jim byli obětovali, a aby se nijak nelišili od ostatních, bez váhání je obětovali. Komu? Neznámému bohu. Za všech časů Abraham vodil Izáka na hranici. A jeho slavné šílenství je podnes příkladem pro ubohé lidstvo.
V této rodince, jak tomu bývá velmi často, vzájemná příchylnost byla veliká a srdečnost žádná. Jak by mohl být upřímný, svobodný myšlenkový styk mezi lidmi, z nichž každý se bojí vidět jasně do vlastního ducha? Člověk, ať si myslí cokoli, vždycky ví, že jistých dogmat je třeba dbát; a je-li to nepříjemné již tenkrát, když dogmata jsou tak nevtíravá, že zůstávají ve svých vyznačených mezích (jak tomu obyčejně bývá u dogmat náboženských), co teprve potom, když se chtějí plést do života, když jej chtějí celý ovládat a řídit, jak to dělají naše dogmata světská a obecně závazná! Jen zkuste zapomenout na dogma Vlasti! Nové náboženství zavedlo lidský rod nazpět k Starému Zákonu. Nestačila mu zbožnost rtů a takové nevinné, zdravotní a směšné náboženské úkony, jako je zpověď, páteční posty a nedělní klid, úkony, které dráždívaly naše "filosofy" v dobách, kdy národ byl - za vlády králů - ještě svoboden. Dnes chtělo toto nové náboženství všechno; a méně než všechno mu nestačilo: celého člověka chtělo, jeho tělo, jeho krev, jeho život i jeho myšlenky. Hlavně jeho krev. Od časů mexických Aztéků bůh války ještě nikdy nevychlemtal tolik krve. Bylo by velmi nespravedlivé říkat, že vyznavači tohoto božstva tím netrpěli. Trpěli, ale věřili. Ó lidé, moji ubozí bratři, pro něž i utrpení je důkazem božství... ! Pan i paní Aubierovi trpěli stejně jako všichni; a stejně jako všichni pokorně, oddaně věřili. Ale takové zapření srdce, smyslů a zdravého rozumu nebylo možné žádat od jinocha. Petr by byl rád pochopil, aspoň co ho tísní. Kolik otázek ho pálilo, a nesměl je vyslovit! Neboť prvním slovem všech jeho otázek bylo: "Ale vždyť tomu nevěřím!" - Už tedy rouhání. - Ne, nemohl mluvit. Byli by se na něho dívali s poděšeným, pohoršeným úžasem, byli by trpěli, byli by se za něho styděli. A protože byl v onom tvárném věku, kdy se duše - s povrchem ještě příliš hebkým - pokrývá vráskami při sebemenších závanech zvenčí a rozechvěně se utváří pod jejich letmými dotyky, cítil se také on sám již napřed smuten a zahanben. Ach, jak pevně oni všichni věřili! (Ale věřili opravdu? Všichni?) Jak to tedy dělali? - Nebylo odvahy zeptat se na to. Člověk, který jediný nevěří v prostředí, v němž všichni ostatní věří, je jako někdo, komu chybí nějaký orgán, možná zbytečný, ale orgán, který všichni ostatní mají; takový člověk stydlivě ukrývá svou nahotu před cizími pohledy.
Úzkosti mladého hocha by byl mohl pochopit jediný člověk: jeho starší bratr. Petr zbožňoval Filipa tak, jak malí sourozenci často (ale v nejtajnějším skrytu svého nitra) zbožňují staršího bratra, starší sestru, dospělejšího kamaráda, ba mnohdy pouhou chvilkovou, hned zase zmizelou vidinu - to, co v jejich očích uskutečňuje úhrnný sen o tom, čím by sami chtěli být a co by chtěli milovat: čisté touhy a s nimi smíšené obavy o budoucnost. Starší bratr si povšiml Petrovy prostinké úcty a lichotilo mu to. Dříve se také snažíval číst v jeho srdci a šetrně mu je vysvětloval: neboť třebaže byl tělesně statnější, byl stejně jako on uhněten z oné jemné hmoty, která u nejlepších mužů v sobě má trochu ženskosti a nestydí se za to. Ale přišla válka a vytrhla ho z jeho života práce, z jeho studií, z jeho snů dvacetiletého jinocha a z důvěrného styku s mladším bratrem. V opojném ideálním zanícení, kterým na začátku války vzplanul, to všechno odvrhl jako bláhový pták vzlétající do výše s hrdinskou a nesmyslnou ilusí, že jeho zoban a jeho drápy ukončí válku a obnoví na zemi vládu pokoje a míru. Od té doby se pták dvakrát nebo třikrát vrátil do hnízda; bohužel po každé oloupen zas o trochu peří. Ztratil již mnohé iluse, ale trpěl tím tak krutě, že mluvit o tom nemohl. Styděl se, že v ně věříval. Jak býval hloupý, že nedovedl vidět život, jaký skutečně je! Teď horlivě usiloval strhat z něho šalebné závoje čarovných přeludů a přijímat jej stoicky, ať je jaký chce. Netrestal jenom sám sebe; vlastní trýznivá bolest ho ponoukala, aby své iluse trestal také v srdci mladšího bratra, neboť i tam je nalézal. Při prvním Filipovu návratu z pole Petr, když přispěchal s palčivou láskou v samotářské duši, hned byl zmražen bratrovým uvítáním: Filip se choval ovšem ještě stále srdečně, ale v jeho hlase se ozývala jakoby nějaká zatrpklá ironie. Otázky, jež se hrnuly Petrovi na rty, byly okamžitě sraženy nazpět. Filip je viděl blížit se a kosil je jediným slovem, jediným pohledem. A Petr se po dvou po třech pokusech schoulil do sebe se srdcem sevřeným. Již bratra nepoznával.
Ale Filip poznával Petra velmi dobře. Poznával v něm to, čím ještě nedávno sám býval a čím již nemohl být. A oplácel mu to. Hned potom toho litoval, ale nijak to nedával najevo a začínal znovu. Trpěli oba; ale také zde se projevilo nedorozumění tak časté; jejich utrpení, třebaže si bylo tak podobné, místo aby je sbližovalo, vzdalovalo je od sebe. Jediným rozdílem mezi nimi bylo, že starší bratr věděl, že trpí stejně, kdežto Petr se domníval, že je se svým utrpením sám a že nemá, komu by se s ním svěřil.
Proč se tedy se svou vnitřní trýzní neuchýlil k vrstevníkům, k spolužákům? Zdálo by se, že ti mladí by se měli semknout a být si vzájemnou oporou. Ale nic takového nebylo. Smutný osud je naopak rozptyloval, tříštil je na malé skupiny a i v těchto malých skupinkách je udržoval v ustavičné nedostupnosti a uzavřenosti jedněch před druhými. Ti z nich, kteří nejméně přemýšleli, vrhli se slepě, střemhlav do válečného víru. Většinou však se od války zhnuseně odvraceli a necítili v sobě nic společného s předcházejícími generacemi; v ničem nesdíleli jejich vášně, naděje a nenávisti; přihlíželi tomu zběsilému počínání podobně, jak se střízlivý dívá na opilce. Ale co mohli dělat proti tomu běsnění? Mnozí z nich založili malé revue, ale jejich jepičí život dohasínal pro nedostatek vzduchu hned při prvních číslech; censura znemožňovala, volné dýchání; všechno myšlení bylo neprodyšně uzavřeno pod vývěvou. Nejušlechtilejší z těchto mladíků, příliš slabí, aby se vzbouřili, a příliš hrdí, aby naříkali, věděli, že je čeká vražedný válečný meč. A zatím co čekali, než dojde také na ně, aby šli na jatky, pozorovali a mlčky posuzovali, každý pro sebe, trochu pohrdavě a velmi ironicky. Z pohrdavého odporu k stádnímu myšlení se vrhali do jakéhosi duchovního a uměleckého egoismu, do idealistického sensualismu, v němž se štvané já dožadovalo svých práv proti lidské pospolitosti. Byla to pospolitost směšná: jevila se těm mladíkům jenom v podobě pospolitě páchaného a pospolitě trpěného vraždění ! Předčasná zkušenost spálila jejich iluse jako jarní mráz: viděli, jak ironicky posuzují jejich iluse starší bratři a druhové a jak, třebaže v ně nevěří, platí za ně svými životy. Nedůvěřovali již ani svým vrstevníkům, nedůvěřovali již žádnému lidskému tvoru. Ostatně důvěřovat někomu, svěřovat se někomu se svými myšlenkami, to se tenkrát věru nevyplácelo! Každý den přinášel nějaké nové udání, neboť vláda odměňovala a podněcovala horlivost vlasteneckých udavačů. A tak se tito hoši z malomyslnosti, z opovržení, z opatrnosti nebo ze stoického pocitu své duchovní osamocenosti velmi málo svěřovali jedni druhým.
Petr mezi nimi nemohl najít důvěrného přítele, toho Horatia, jehož hledávají osmnáctiletí Hamleti. Hrozil se svěřovat své myšlenky veřejnému mínění (té pouliční děvce), ale toužil svobodně sdružit svého ducha s dušemi, jež by si sám zvolil za přátele. Byl příliš útlý, aby si dostačoval sám. Trpěl tím všeobecným utrpením. Drtilo ho svou spoustou bolesti tím více, že on sám ji přepínal; neboť lidstvo ji přece jen snáší prostě proto, že má kůži otrlejší, než je jemná pokožka útlého mladíka. Zato však nijak nepřepínal nesmyslnost těch bolestných obětí, a ta ho trýznila ještě více než to utrpení světa. Nic neznamená utrpení, nic neznamená smrt, jestliže vidíme, proč trpíme, proč umíráme. Oběť je slastná, jestliže chápeme, proč jsme obětováni. Ale může dorůstající jinoch chápat smysl světa a jeho rozbrojů? Co ho může, je-li upřímný a zdravý, zajímat na té surové řeži národů, dorážejících na sebe jako tupohlaví berani nad propastí, do níž se nakonec všichni 2řítí ? Vždyť cesta byla dosti široká pro všechny! Proč tedy tak zběsile touží zničit sami sebe? Nač ty pyšné vlasti, ty lupičské státy, ty národy, vychovávané k vraždění jako k nějaké povinnosti! A nač to krveprolévání všude mezi lidmi? Ten svět, v němž jeden požírá druhého? Proč život vypadá jako nekonečný řetěz, obludný a děsivý, jehož každý článek se vztekle zakusuje do sousedovy šíje, pase se na jeho těle, žije z jeho bolesti a žije z jeho smrti? Nač boj a nač bolest? Proč smrt? Proč život? Proč? Proč?
Toho večera, když se jinoch vrátil domů, všechna ta "proč" zmlkla.

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Vloženo: 29.01.2018

Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Sdílet na Facebooku
   






MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­