Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• úryvek

Kapitola 26

Obě přiznání ležela před princeznou ve výslechové místnosti. Robert Rich stál za ní a díval se jí přes rameno. Nikdo nepromluvil. Alžběta si každé přiznání přečetla velmi pozorně a z jedné výpovědi nahlížela do druhé a srovnávala je. Na tváři se jí neobjevily žádné emoce, ale ve skutečnosti byla velmi zasažená touto zradou. Přes veškeré povzbuzování k odvaze a uklidňování ji Parry zradil.
Zradila ji i Kat.
Výpovědi jejích sluhů odkrývaly každý detail všeho, co se seběhlo v Chelsea House: Alžbětinu poblázněnost Seymourem, to, jak se vždy začervenala jen při vyslovení jeho jména, jeho ranní návštěvy v její ložnici, později v doprovodu Kateřiny, Katinu vlastní lásku a obdiv k admirálovi a jeho poznámky o jejím "velkém zadku", bizarní incident v zahradě Chelsea, při němž Kateřina držela Alžbětě ruce za zády, zatímco Thomas jí roztrhal šaty. Kat a Parry použili velmi přesných slov k popisu scény, kdy královna vdova našla Alžbětu v náručí svého manžela. Dvanáct schůzek s Parrym a admirálem zde bylo také popsáno. Při nich se diskutovalo o spojení Alžbětina a Seymourova majetku, projednávaly se výdaje za domácnost a byl také probírán jejich budoucí sňatek. Přestože postrádali souhlas Tajné rady. Chybělo pouze to, pomyslela si Alžběta s hořkostí a zároveň s uvolněním, že byla na tajné schůzce se Seymourem v převlečení za chlapce. Kat a Parry měli alespoň tolik rozumu, že neprozradili tohle tajemství. Ale i tak její ponížení nemohlo být kompletnější.
Ale to nebylo nic ve srovnání se strachem, který se kolem Alžběty začal pěnit jako bouřlivý příboj. Teď už nečetla, ačkoli to předstírala. Chtěla získat čas.
Byla zrazena těmi, kterým věřila nejvíc. Ale copak nebyla předurčena ke zradě? Matka ji opustila, otec ji ignoroval a prohlásil ji za bastarda. Milovala královnu vdovu a věřila jí a ta se přes noc změnila v šílence. Dala srdce i duši Thomasu Seymourovi a ten ji zneužil a vlákal do pasti.
Ale Kat a Parry? Jak mohli poskytnout důkazy, které ji mohou zničit a mohou zničit i je?
"No, co říkáte, princezno?" zeptal se Tyrwhitt.
Najednou Alžběta uslyšela jakoby z dálky hlas. Byla to tři slova, která se neustále opakovala. Nejdříve zněla tiše, ale pak hlasitěji a hlasitěji.
"Nikdo ti neublíží. Nikdo ti neublíží. NIKDO TI NEUBLÍŽÍ!"
(...)
Alžběta rychle přemýšlela. Znovu si vybavovala části výpovědí. Prozrazovaly špatný odhad služebnictva a její vlastní zkaženou povahu a morální úpadek. Ale nic z toho, uvědomovala si, ji vážně neohrožovalo. Nic z toho nebyla zrada. Alžběta se kousla do rtu, aby se neusmála.
"Tedy?" zeptal se Tyrwhitt.
"To jsou vážná obvinění," odpověděla přímo.
"Opravdu jsou," potvrdil lord, ale viděl na Alžbětině tváři, že najednou nemá strach, a to ho zmátlo. "Řekli mi, že Thomas Parry byl předveden před paní Ashleyovou," dodal Tyrwhitt, "a že dostal pěkně vynadáno za to, že přiznal svoje a její zločiny a také vaše, princezno."
Alžběta přikývla a pečlivě volila odpověď. "Asi to bylo pro Parryho svízelné, protože mi slíbil, že mě nezradí... a porušil to. Ubohý muž." Cítila frustraci lorda Tyrwhitta a jeho vzrůstající zlost, a to ji ještě víc uklidňovalo. V té chvíli Alžběta cítila, jak se její duše otevírá jako květina v teplém dnu, a věděla s jistotou, že všechno dobře skončí.
"Dejte mi brko a papír, můj lorde," řekla. "Myslím, že je čas, abych napsala svou výpověď."